Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zabíjení na železné oponě: co kdyby komunisté odškodnili pozůstalé obětí sami od sebe? Komentář Jany Bendové

Zabíjení na železné oponě: co kdyby komunisté odškodnili pozůstalé obětí sami od sebe? Komentář Jany Bendové

Německo nebude vyšetřovat československé pohraničníky, kteří v éře totality smrtelně postřelili na jeho území (!) německého občana Johanna Dicka. Tolik čerstvá a zdánlivě odtažitá informace. Víc se však skrývá za ní. Třeba to, že pozůstalí po lidech, již byli na „železné oponě“ zastřeleni, zabiti v elektrických drátech či roztrháni psy, mají i tak pořád naději na špetku spravedlnosti. Přesněji: měli by ji mít.

Obětí takzvané železné opony na někdejších hranicích Československa je kolem tří set, možná i víc. Zmíněný Johann Dick byl v roce 1986 postřelen čs. pohraničníky na bavorském území, poté těžce zraněný odvlečen do Československa, kde zemřel při převozu do nemocnice. A jak se starý případ ocitl na stole současné německé prokuratury?

Platforma evropské paměti a svědomí se sídlem v Praze podala loni trestní oznámení na 67 pohraničních velitelů a představitelů komunistického režimu, včetně Miloše Jakeše a Lubomíra Štrougala, ve věci vraždy pěti německých občanů (psali jsme na reflex.cz). Johann Dick mezi ně patří. Zdá se, že nyní definitivně zazvonil zvonec, trest pro viníky už nebude, protože dávné zabití pana Dicka podle státního zástupce nevykazuje známky vraždy, jež je v Německu nepromlčitelná.

Tak tedy jen další díl nekonečného seriálu „Vyšetřování skončilo, zapomeňte“, na který jsme si při účtování s komunistickými zločiny už zvykli?

Možná ne. Jednak Platforma hodlá do Německa k vraždě/zabití Johanna Dicka dodat další, dosud neznámé dokumenty, jednak je to zatím jen jeden z pěti „německých“ případů. Konečně, mezi ony usmrcené Němce patří i východoněmecký mladík Hartmut Tautz, roztrhaný psy pohraničníků, kterého – a to je podstatné – nedávno v průlomovém rozsudku rehabilitoval slovenský soud.

Právě tenhle slovenský verdikt může nakonec dovést právo nejen k spravedlivému odškodnění Tautzových příbuzných, ale i příbuzných dalších zavražděných. A kdo ví, třeba i k opožděnému potrestání viníků. Podle spisovatele Luďka Navary, jenž se historii a obětem železné opony dlouhodobě věnuje, je cesta k dalším procesům otevřená.

Na hranicích Československa při útěku z komunistického ráje umírali jak Češi, Slováci, Poláci či východní Němci, tak i Rakušané nebo západní Němci, kteří se omylem dostali na naše území nebo do blízkosti jeho hranic. Podobně jako se k nim dostal nešťastný Johann Dick, penzionovaný důstojník Bundeswehru, když se procházel po horském hřebeni na bavorském území a čs. pohraničníci ho při pronásledování dvou polských uprchlíků střelili do břicha.

P.S.: Luděk Navara přišel s nápadem, aby komunisté vytvořili fond, z něhož by odškodňovali pozůstalé sami od sebe, i bez rozhodnutí soudu. Reflexu potvrdil, že si za tím stojí. Dobrá myšlenka, že?!

Další komentáře autorky si přečtěte na webu Reflex.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744