KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Od prvních chvil, kdy Vladimir Putin napadl Ukrajinu, západní země oznamovaly, že se v žádném případě samy nepustí do přímé vojenské konfrontace s Ruskem. Na invazi proti svrchované Ukrajině tak reagují balíčky sankcí, které sice nemají v mezinárodních vztazích obdoby, ale zároveň nechávají Kreml naprosto chladným – nemají, vlastně ani nemohou mít výraznější vliv na průběh bojů. Jejich dopady budou zajisté citelné, ale až postupem času. Momentální situaci na Ukrajině neovlivní.
AKTUALIZACE 26.2.2022, 19:56: Německá vláda v sobotu večer zásadně změnila své stanovisko a oznámila, že Kyjevu poskytne 1000 tankových zbraní a 500 raket Stinger. Vyslovila se rovněž pro cílené a funkční omezení přístupu Ruska k systému SWIFT.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to vyložila celkem přesně: „tyto sankce zbrzdí hospodářský růst Ruska, zvýší cenu úvěrů, podnítí inflaci, dají impuls pro odliv kapitálu a postupně rozloží ruskou průmyslovou základnu“. Postiženo bude bankovnictví, těžební průmysl, letecká doprava, podniky vyrábějící pro civilní sektor i pro armádu. Na západní špičkové technologie může Rusko zapomenout.
Šéfka komise nepředstírala, že by tato opatření Evropské unie, koordinovaná se Spojenými státy a Velkou Británií, mohla mít nějaký okamžitý dopad. Nemá ho ani nevyhnutelná německá stopka schvalování provozu ropovodu Nord Stream 2, kterým ještě do Evropy nepřišel ani kubík ruského zemního plynu.
Na tomto pozadí mají trošku symboličtější význam individuální tresty pro stovky ruských politiků a hodnostářů, kteří nebudou moci cestovat do Evropy či Spojených států a kterým budou zmrazeny účty a obstaveny majetky. Tento poslední postih se ode dneška týká také prezidenta Vladimira Putina a ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Nikdo přesně neví, zda kremelský diktátor má na Západě nějaké peníze nebo majetky, ale je důležité, aby ruští občané viděli, že jejich absolutní vládce může být pro valnou část světa obyčejným zločincem a vyvrhelem.
Sankce Evropské unie byly přijaty na běžné poměry velmi rychle. Jejich politický význam však výrazně oslabila silně medializovaná debata kolem toho, zda Rusko vyřadit z mezinárodního systému bankovních plateb SWIFT. Česká republika byla pro, jednomyslnému rozhodnutí však zabránil odpor Německa, Itálie, Maďarska nebo Kypru. Tamní vlády si spočítaly, že vyřazení ze SWIFTu by sice hodně poškodilo ruské banky, utrpěly by však také jejich zájmy - nebylo jak Rusku platit za suroviny a těžko by se přelévaly peníze mezi bankami a jejich ukrajinskými dcerami, které tam má třeba italský bankovní dům Unicredit. Nad potřebou politicky odsoudit a potrestat Rusko převládl chladný kalkul.
