Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zdanit církevní náhrady ani nelze, politici to vědí. Stát na komunistické zlodějině (ne)slušně vydělal. Komentář Jany Bendové

Zdanit církevní náhrady ani nelze, politici to vědí. Stát na komunistické zlodějině (ne)slušně vydělal. Komentář Jany Bendové

Je to vypočítavé, arogantní a přes ústavní soud takové porušení smluv a právních závazků jistě neprojde. Přesto je zdanění církevních restitucí, přesněji peněžních náhrad za nevrácený majetek, opět na politickém stole. Žádný div, když se moci ujímají komunisté – ti s legitimací i ti s jejich mentalitou – spolu s populisty.

Komunisté zdaněním restitucí podmínili toleranci Babišova kabinetu. Krádeže cizího majetku i nerespektování práva mají v krvi. Oni lidstvu přece nabízejí lepší „opium“ než církve. Jejich návrh už poslanci ostatně projednávají.

Babišovo ANO a ČSSD se zdaněním souhlasí. Pan Babiš potřebuje podporu pro svou druhou vládu a nějaké ty bodíky u veřejnosti odkojené četbou Jiráska a Vávrovými filmy se také hodí. Pan Faltýnek v televizi propočte aktuální ceny lesní a zemědělské půdy za metr čtvereční, řekne s výrazem experta, že církve dostaly moc, a dodatečné daně by se státnímu rozpočtu hodily pro seniory a nemocné. Kdo by takovému svádění odolal?! Co na tom, že jeho šéf, jeden z nejbohatších lidí v zemi, saje z veřejných rozpočtů stamiliony až miliardy, které by se státu určitě také hodily.

A sociální demokraté? Ti proti vracení církevního majetku vystupovali vždy. Nijak jim při tom protirestitučním horlení nepřekáželo, že se soudili, až si vysoudili vlastní kdysi zkonfiskovaný majetek, lukrativní Lidový dům v centru Prahy.

Žádný dar, ani příjem

Zdanění církevních náhrad je zkrátka jedna velká hra s většinovou českou veřejností, která církve nemiluje. Přinejmenším ANO a ČSSD vědí, že dodatečné zdanění narazí u ústavních soudců, až se na ně poškozené církve obrátí.

Protože vyplácené náhrady nejsou ani příjmem, ani darem, ale jen jinou formou majetku, který stát nemohl fyzicky vydat zpět.

Protože podepsané smlouvy (mezi státem na jedné straně a 17 církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé) platí a nelze je jednostranně změnit. Alespoň po tu dobu, co zůstaneme právním státem, který ctí své závazky.

Protože restituční zákon už ústavním soudem jednou prošel ve zdraví. Soud přitom jednoznačně vyvrátil i námitku, že církve nebyly skutečným, tedy soukromým vlastníkem: „Lze hovořit o v pravém slova smyslu obnovení vlastnického práva, jak jej chápal někdejší Obecný občanský zákoník i současný Občanský zákoník.“

Stát na zlodějině vydělal

Zastavme se ještě u oblíbeného tvrzení, že stát vyplatí církvím za nevydaný majetek moc peněz. Už zmíněný ústavní soud ovšem tenkrát konstatoval, že „výměra původního církevního majetku nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje“.

Dnes tedy mohou politici donekonečna licitovat, zda církve měly a mají během třiceti let získat přiklepnutých 59 miliard zvýšených o inflaci, nebo jen devatenáct, či dokonce pouhých pět. Mohou si najmout jiné expertní a oceňovací týmy, než byly ty původní. Ale smlouvy platí.

A platí také, že ukradený církevní majetek vynesl státu za desítky let, co ho držel, mnohamiliardový zisk, z něhož vyplatil církvím na jejich provoz jen třetinu. Jak už bylo mnohokrát řečeno: na téhle komunistické zlodějině náš stát slušně (vlastně neslušně) vydělal.

KOMENTÁŘ VYŠEL NA WEBU REFLEXU.

DALŠÍ TEXTY AUTORKY SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1