Zemanova divná parta: konfident i kardinál, který má extra žaludek. Komentář Zdeňka Šarapatky

Zdeněk Šarapatka

28. 06. 2017 • 11:28

Divná parta. Jinak pojmenovat sešlost, která si přišla zajuchat do zahrad Pražského hradu na padesátiny kancléře Mynáře, skoro nelze. Na milce prezidenta, který sice nemá předepsanou bezpečnostní prověrku, v Moskvě jej mají za osvědčeného kádra a z Hradu si udělal rodinnou rezidenci i bufet pro zájezdy z Osvětiman, se stála obzvlášť bizarní fronta. V gratulacích Mynářovi se tu mohly přetrhnout postavy, které by si při špetce soudnosti nikdy nepodaly ruku. Náramně se tu tak mohl družit někdejší práskač muzikantů s kardinálem, který (sic!) „seděl“ s Václavem Havlem. Žádné překvapení, překypovat vstřícností nad pozvánkou papalášů, kteří ještě včera plivali na rakev Dukova předchůdce Miloslav Vlka, totiž vyžaduje taky extra žaludek. A český katolický primas tráví dobře. Rozuměli si tu ovšem i senátor a bývalý tajemník komunistické partaje s hlavounem Českého olympijského výboru, kde se tak pěkně mluví o fair play. Nebo sezónní ministr průmyslu s českým titánem Lukoilu či s kdovíkým ještě. Vstupenkou tu byly, světe div se, zásluhy o Zemana.

Že bude kolem jeho politbyra tlačenice o přízeň v naději, že na Hradě bude dalších pět let permanentní mejdan, se dalo čekat. Plkat u panoráma Prahy o čínském byznysu s ruským kaviárem v ústech tam patří k bontonu stejně, jako pozvánka bafuňářům od čínského Tvrdíka až po ČEZ a advokáty z kanceláří alá Tonda Blaník. Včas naslinit prst a rozpoznat východní vítr je tu pak základním testem integrity. Čím se ale zasloužil o Zemana a Mynáře pozvaný sexuolog Uzel, bude nejspíš lékařským tajemstvím. O zduřelý palec hlavy státu ale určitě nešlo. I Kaťuša tu prý zazněla; pozvánku totiž dostala i přední hradní popstar a příležitostný kandidát SPO Hůlka. Jestli přišla Bohdalka se doteď neví, šetří prý síly na Drahoše i na Horáčka.

Jakkoliv by nám mohly být manýry Zemanova fraucimoru v čase do prezidentských voleb lhostejné, problémem tu začíná být naše rezistence. Čím víc uvykáme papalášské aroganci kolem prezidentského úřadu, tím méně ostychu tam totiž mají. A jejich chuť testovat občanskou poslušnost zatím utěšeně roste. Ramena tu na nás proto dělají už i vyslovení nýmandi. Pomineme-li tyátry nebohého Ovčáčka, které budou spíš, než cokoliv jiného, jen výsledkem prohry s vlastní identitou, šokuje tu hned další drzost. O funkci výš. Zažitým výrazivem normalizačního tajemníka strany teď ostouzí slušného předsedu vlády chlápek, který se na Info.cz zalyká obdivem k Zemanovým sprosťárnám a z demokracie má očividně osypky. V rozhovoru s Pavlem Štruncem tu hartusí nad vyhazovem Andreje Babiše ze Sobotkovy vlády a na prezidentovu „svini“ kýve jako o život. O zveřejněných záznamech s plány exministra financí na mediální skandalizaci koaličních partnerů skrze svoji MAFRU samozřejmě nikde ani slovo.

Zvyk je prý železná košile, stařeckým blbinám, které teď zní z Hradu, tleskal prý šéf Strany práv občanů ochotně i za Husáka. Jinde si na stejný metr ovšem zas tak nepotrpí. Absenci senátora Čuby, kterému ausgerechnet šéfuje v pitoreskním senátorském mikroklubu a kde jej za plný plat po devět měsíců ani neviděli, má jindy hubatý Veleba zjevně za pohodu. Paradoxně tak dává za pravdu svému hradnímu guru: horní parlamentní komora s takovými týpky by byla pro občana víc než drahým špásem. Mírný pokrok tu přesto je. Na hradní jubilea už Veleba se svým tajemníkem Musilem nepeče dorty z uzeného. Lidovost za hradbami už zjevně nefrčí, lže se o ní jen do podhradí.

Na Zemanova Velebu je tu teď moc svobody. Cizího, než vlastního slova. Coby předlistopadový ředitel kolchozu totiž ví, o čem mluví. A není sám. Zjevně protivná je i dalšímu Zemanově oblíbenci, šéfovi Českých bojovníků za svobodu Jaroslavu Vodičkovi. Někdejší konfident Veřejné bezpečnosti a prezidentův zarytý fanoušek ji má evidentně plné zuby. Své o tom vědí v České televizi, když se zajímali o tamní milióny ze státního rozpočtu nebo Vodičkovo služební auto . Na svobodu slova a vůbec myšlenek proto dojeli ve svazu bojovníků opravdoví hrdinové, kteří se tu za nás kdysi rvali. Na život a na smrt. Nechtěli tančit s politiky jako Vodička a tak se poroučeli. Jeho okázalá uniforma opentlená metály, která tolik připomíná sovětského maršála, ale na hradní trachtaci k vidění nebyla. Jestli sem vpochodovala zadním vchodem nebo sbírá v ulicích podpisy pro Zemanovu kandidaturu, není jisté. Povýšení na generála ji beztak nemine, ještě z rukou hradní ikony. Za chrabrý boj o návrat ke starým pořádkům a za návrat k jistotám bez svobod. Hned po boku Veleby a s divnou partou v patách. Na východní frontě se zase šturmuje. A na západní pořád klid…

Autor je komentátor Info.cz

SDÍLET