Články odjinud

Zoufalec týdne: 50 syrských „sirotků“. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: 50 syrských „sirotků“. Komentář Petra Holce

Tak tohle si 50 syrských „sirotků“ Michaely Šojdrové fakt nezasloužilo. A to ať už jsou sirotci nebo ne a v Evropě se ocitli z jakýchkoli důvodů. Stali se novičokem politiky, aniž by o tom věděli a jakkoli se o to přičinili. Pronikli dokonce i do Sněmovny, kde při hlasování o svém osudu nevědomky štípnuli několik stran. „Co předvádíte, je obchod s dobrem,“ řekl svým kolegům-poslancům Václav Klaus mladší z ODS.

Nevím, jak se mi to přihodilo, ale musím s ním souhlasit. Česká politika dlouho nepamatuje něco tak ostudného a průhledného jako kauzu syrských „sirotků“. Z mnohých politiků skutečně vytáhli to nejhorší. Když jsem například o anonymních Syřanech, o nichž vůbec nic neví, viděl mluvit místopředsedkyni TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou, vzpomněl jsem si na uplakané recitály Jiřiny Švorcové. Tolik ryzího dobra v zájmu společnosti.

Pět let téměř neviditelné europoslankyni Šojdrové se několik měsíců před volbami do Evropského parlamentu povedl fakt majstrštyk. To se europoslancům stává. Ze své nadmíru velkorysé unijní ulity se nechají vyvézt do nějakého ošklivého místa, tam s hrůzou zjistí, že lidi všude na světě nežijí jako oni, přepadnou je z toho ideje, co rychle přejdou v idealismus o zachraňování světa, a průšvih je tu.

Než se stal šéfem TOP 09, řečnil její kolega z europarlamentu Jiří Pospíšil na partajních sjezdech o lidských právech kdesi v jihovýchodní Asii. Část delegátů při tom radši solidárně odcházela k baru. Snad to Šojdrová myslí i upřímně, čímž nemyslím upřímně jako Stanislav Gross. Ani upřímnost ale v politice neomlouvá naivitu. Ta se hodí maximálně do europoslanecké kantýny. Jestli totiž opravdu chtěla padesátce Syřanů pomoci, pak měla hned na začátku přijít s jasným plánem, jak to chce udělat.

A zvlášť v zemi, jež migrantům vyhlásila v podstatě nulovou toleranci. A jejíž pomoc nedávno v očích veřejnosti znesvětili Iráčané, kteří z Česka radši záhy prchli do bohatšího Německa. A stejně tak syrská rodina, co do Prahy v rámci pomoci přiletěla na operaci. Nikdo se jim samozřejmě nemůže divit, páchání dobra v Česku tím ale určitě nepomohli. Jenže Šojdrová na to šla opačně: padesátku „sirotků“ prostě vrhla do vroucího kotle předvolební politiky a nechala je, ať se v něm nějak usmaží.

Sněmovna jejich kauzu smetla ze své půdy, jak se obvykle stává, když sem přijdete s plánem, že nemáte žádný plán. Bez plánu sice kdysi ke svému překvapení ve Sněmovně Jiří Paroubek shodil i celou vládu, ten je ale jen jeden. Ostatně podívejte se na jeho burzovní byznys s chybějícími cizími miliony v sejfu. Šojdrová se proto nemůže divit. Pro svůj „plán“ totiž původně nenašla podporu ani u svých vlastních lidovců, kteří mají jinak pro děti slabost. A to dokonce ani u kolegů z Evropského parlamentu, což je co říct.

„Pokud má být celá věc myšlena seriózně, měly by být vytipováni konkrétní lidé. Vím, že je to jen záměr a nic konkrétního není. Je to obecná věc, která se musí dopracovat, abychom o ní mohli diskutovat,“ řekl k tomu dříve europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Šojdrová se ale nenechala odradit. Když se svými Syřany moc nenadchla ani vlastní stranu, šla na to přes Senát, který unese vše. A bomba byla na světě. Přes 130 poslanců nakonec hlasovalo o něčem, o čem nic neví. Vlastně jen dělali svou obvyklou práci.

Nikdo včetně Šojdrové totiž vůbec netuší, kdo má těch padesát syrských „sirotků“ vlastně být. Teprve je má vytipovat spolu s neziskovými organizacemi. Až poté, co europoslankyně nechala svůj plán-neplán odmítnout premiéra a šéfa ANO Andreje Babiše, začala sama přiznávat, že všichni nejsou sirotci ani úplně děti. Prostě jen živoří v řeckém táboře a zaslouží si pomoc. Moc jejímu záměru nepomohla ani šéfka českého UNICEF Pavla Gomba, když v České televizi řekla, že pro děti je v takových případech nejlepší vrátit je do své domovské země.

Ironie je, že Šojdrová na svém plánu začala pracovat až poté, co ho nechala zamítnout premiéra i Sněmovnu. A pak se v pátek náhle daly věci do pohybu a Šojdrová po schůzce s premiérem začala ventilovat optimismus, kterak je na světě jakási dohoda, v jejímž rámci teď děti vytipujeme a možná i přijmeme. Netřeba dodávat, že Babiš zdaleka tak nadšeně a pozitivně nezněl.

Nezbývá než si počkat, co vlastně závěry téhle páteční schůzky mají znamenat. Zatím je jasné jen jedno: Zažili jsme si plačtivý týden plný syrských dětí, o nichž nic nevíme a o které politikům samozřejmě vůbec nešlo. Chudáci děti, ať už jsou kdokoli.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud