Články odjinud

Zoufalec týdne: Miloslav Rozner. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Miloslav Rozner. Komentář Petra Holce

Tak i „zabrušovače“ SPD Miloslava „Mílu“ Roznera doběhla jeho vlastní slova. Konkrétně ta o „neexistujícím pseudokoncentráku“, která pronesl v souvislosti s protektorátním romským táborem v Letech a kvůli nimž ho teď chce ze Sněmovny nechat vydat a trestně stíhat policie. Ta případ už jednou odložila, to ale ve spojení s trestním oznámením na kápa SPD Tomia Okamuru.  

I ten se v souvislosti s Lety samozřejmě hezky rozpovídal, jak to umí jen on. Okamura „jen“ řekl, že koncentrák v Letech nebyl oplocený, za což se záhy radši „omluvil“ tím, že oplocený sice byl, vězni se v něm ale mohli „volně“ pohybovat. Takže vlastně šlo o jakýsi tábor v přírodě, kde bachaři dohlédli na vaši hygienu a odkud jste se „volně propohybovali“ až k smrti. Rozner ovšem svého kápa trumfnul tím, když slovy o „neexistujícím pseudokoncentráku“ přímo zpochybnil, že tábor v Letech existoval.

Ano, „zabrušovači“ SPD určitě nejsou první, kdo Lety zpochybnil. Romové se u nás těší zhruba podobné popularitě jako senátoři a dávno před nimi jejich koncentrák svou relativizací zpochybnili i „normální“ politici, když i oni začali veřejně zkoumat, nakolik šlo vlastně o koncentrák, když ho někteří vězni přežili a taky tam nepanoval likvidační režim jako v Osvětimi. Celé Lety jsou proto dávno znesvěcené tak, že náš pohled na ně nejlíp nevystihuje nějaký památník, ale právě vepřín, který po předchozích nekonečných hádkách vykoupila až minulá vláda.

Rozner určitě není pro případ Letů nejdůstojnější obětí. Za pouhý rok v politice má chudák na krku tolik velkých slov, že ho těžko brát vážně. Slova mu prostě nedělají dobře. „Se přidávám k tomu smyslu, že netuším“, „Určitě možná s vámi jako by tak nesouhlasím“, „Teď úplně přesně nevím“, „Uff, teď nevím“ nebo „Přiznávám se, že jsem úplně neposlouchal“, to všechno „Mílovi“ jako by tak vyjelo z pusy, když se zkusil do něčeho myšlenkově „zabrousit“ stejně jako do „neexistujícího pseudokoncentráku“.

Neznalost ani hloupost ovšem neomlouvají a Roznerův případ je důležitý. Právě SPD totiž v Česku beztrestně šíří „fake news“, když zručně buduje tzv. postfaktickou politickou kulturu. Jejím principem je, že slova politiků nemají žádnou cenu, protože ke každému faktu si nejen v sekretariátu SPD stvoříte svůj vlastní alternativní fakt, který prostě jen vypustíte na „socky“. SPD nás tak zásobuje svými „fakty“ o migrantech nebo „opičím moru“, který k nám zatáhli taky migranti, jak se o tom v jednom ze svých propagandistických videí na Facebooku rozpovídal Okamura, i když je to nesmysl. 

A další fake news neboli alternativní fakt je příznačně i způsob, jak teď SPD zkouší Roznera „vybrousit“ z odpovědnosti za jeho vlastní slova. Ta navíc nepronesl ve Sněmovně, která unese všechno. „Miloslav Rozner zcela oprávněně zpochybňuje v souladu s názorem hnutí SPD vynaložení astronomické částky na výkup vepřína a budování památníku na tomto místě,“ píše se v tiskovém prohlášení hnutí. Je to jen další Okamurova clona: sám šéf SPD tvrdí s nenáviděnými Romy muziku už dlouho a Rozner ho prostě jen myšlenkově následuje, když nezpochybnil částku za romský památník, ale rovnou existenci romského koncentráku.      

„Nejsem si jistý, že toto je ten největší nesmysl z těch, které poslanci SPD plácají, a nejsem si jistý, že poslanec Rozner byl jediný z nich,“ komentoval žádost policie o vydání Roznera šéf STAN Petr Gazdík. A třeba poslanec ODS Marek Benda předeslal: „Jen obecně říkám, že na verbální trestné činy jsem velmi opatrný.“ Fakt? Možná nadešel čas, abychom na verbální trestné činy byli naopak velmi přísní, jak ukazuje poslední dění nejen na sociálních sítích.

Na nich pomáhají stále sofistikovaněji cílené „verbální trestné činy“ rozhodovat volby i v takových zemích, jako jsou USA. Nemusíme samozřejmě Roznera za jeho případný verbální trestný čin hned posílat do vězení, ostatně stál by nás tam nejspíš víc peněz než ve Sněmovně. Klidně postačí jeho medializace, aby všichni viděli, že i za alternativní fakta neseme odpovědnost. A třeba by Rozner mohl v rámci veřejně prospěšných prací přiložit ruku k dílu na památníku v Letech. Vypadá na zvídavého člověka a vsadím se, že se i on určitě o celém místě něco rád dozví.

 

Články odjinud