Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zoufalec týdne: Olga Sommerová. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Olga Sommerová. Komentář Petra Holce

Je v tom určitá logika. Čím míňlidí chodí do kina na filmy oceněné Českými lvy, tím víc se filmaři zabývají politikou. Letošní České lvi proto byly jen další déjà vu v jejich režii. Ano, inaugurace prezidenta Miloše Zemana byla fakt strašidelná, smířlivější po svém zvolení k lidem bývali i pozdní komunisti. Jenže stejně strašidelní jako Zeman jsou i umělci a jejich pokrytectví totalitního dobra. A v něm málokdo vyniká tak jako dokumentaristka Olga Sommerová.

Není žádná novinka, že si Zeman udělal z České televize stejný terč své hradní lásky jako ze všech svých nevoličů, tedy většiny Čechů. Jestli ale kvůli tomu ČT, na jejíž obranu teď režisérka vyrazila, od někoho fakt nepotřebuje veřejnou plamennou pomoc, pak právě od Sommerové, jíž koprodukuje filmy. Někdo méně hodný, napadá mě třeba Jiří Ovčáček nebo Jan „Jenda“ Veleba, by si to mohl vyložit i tak, že nejen Sommerová ve skutečnosti nehájí nezávislost veřejnoprávní televize, ale svou vlastní finanční nezávislost. A lidi jsou závistiví. 

Umělci a politika vůbec nejdou moc dohromady, jak víme z historie. Logicky: umělci mívají přebytek idejí, od nichž bývá blízko k ideologiím a od těch je ještě blíže do koncentráků a gulagů. Právě umělci se proto jako první vždy rádi nadchnou pro všechny totality, načež proti nim začnou bojovat, když už je ovšem pozdě. Teď proti „totalitě“ bojuje i Sommerová a nejen proti té hradní. „Česká televize nepatří žádnému oligarchovi,“ řekla také na Českých lvech.

Sommerová sice žádného oligarchu nejmenovala, jeden se ale hned ozval sám: druhý nejbohatší Čech, premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Ten si v žalu vzpomněl, jak ještě nedávno Sommerové sponzoroval jménem Agrofertu její filmové dokumenty. Načež teď režisérka rozdává rozhovory a říká, že má z Babiše „husí kůži“ a že nechápe jeho voliče. „Ty totalitní praktiky cítím v kostech,“ řekla nedávno. A peníze od Babiše vysvětlila následovně: „Moje výroky o panu Babišovi nejsou v kontradikci s tehdejší podporou Agrofertu, protože tehdy ještě pan Babiš nebyl ve střetu zájmů.“

Aha! Nejen filmaři samozřejmě občas zapomínají, mívají hlavy plné zajímavých námětů. Třeba režisér Marek Najbrt, jenž na Českých lvech vyzval lidi, aby nevolili Zemana, při tom nějak zapomněl, že jsme měli prezidentské volby v lednu a že Zemana už potřetí stejně volit nebudeme, ani kdybychom náhodou chtěli. Tak jen pro připomenutí: existuje fotka rozesmáté Sommerové a Babiše z premiéry jejího filmu Magický hlas rebelky v červenci 2014. Tou dobou byl Babiš už půlroku vicepremiér a ministr financí. Peníze od něj ale dokumentaristce nesmrděly.

Možná proto, že tehdy ještě nekandidovala do Sněmovny za TOP 09. Ta si právě z boje proti Babišovi udělala méně úspěšný volební program a i Sommerová začala šéfa ANO kritizovat až poté, co ohlásila kandidaturu. Když totiž na jaře 2014 kandidovala do Evropského parlamentu za LES, což není les, ale další pokus o politické vzkříšení Martina Bursíka s pomocí „obvyklých podezřelých“, tak jí Babiš ještě nevadil. Voličům to nicméně bylo jedno: Sommerovou pro jistotu ušetřili pražského i bruselského parlamentu.

Řekněme, že jí nerozuměli, stejně jako ona nerozumí mnohým z nich. Ostatně umělci nemívají nejlepší politické instinkty a jejich kosti se často pletou. „Už čtyři měsíce tvrdím, a dokonce se sázím, že Miloš Zeman prezidentem nebude. Což je pro mě velká úleva. Já budu volit Jiřího Drahoše. Jsem vědma. Mám takovou schopnost, že dokážu předvídat,“ předvídala před časem Sommerová. A vidíte: Zeman právě oslavil na Hradě za své druhé vítězství.

„Blbci, kteří se přestali stydět za svou blbost,“ řekl v rámci boje za demokracii režisér Jan Hřebejk o voličích Zemana. Mistrovi podlézavého filmového retra nějak uniklo, že přesně takhle označují své odpůrce totalitní režimy. A nejen to. Třeba Martin Dejdar veřejně podporoval před pěti lety Zemana, načež si před loňskými sněmovními volbami nechal zaplatit od ODS a vyrazil na turné s jejím šéfem Petrem Fialou, kde kritizoval… Zemana! Seděl jsem v první řadě a tlačila mě z toho židle stejně zle jako Václava Klause na inauguraci Zemana.

„Zapomnělo se na hodnoty, jako je čest, morálka,“ nadchla se teď Sommerová sama sebou. Ano a málokdo o tom ví tolik jako umělci, kteří je nejradši hájí za peníze. Nejen Sommerové nějak uniká ironie toho, že „svou“ demokracii hájí totalitními způsoby a že své filmy točí i za peníze Hřebejkových „blbců“. Možná i proto ji lidi demokraticky nevolí. Což vlastně i vysvětluje, proč se bojí výsledků voleb, jak si posteskla vloni v létě pořadu Štrunc!     

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1