ČESKÉ ŠKOLSTVÍ OČIMA PETRA CHÁRY | Během letní okurkové sezóny jsme se opět dostali do tradičního českého bludného kruhu. Co teď bude v centru našeho zájmu? A proč zrovna zrušení víceletých gymnázií? Téma, které v posledních týdnech dělilo nejen „twitterovou společnost“. Otázka, kterou bychom si však měli klást, je ta, proč se ze všech věcí, které v českém školství nefungují, neustále vracíme k tomu nejméně problematickému?
Dle dostupných údajů Cermatu skládalo letos v dubnu testy na víceletá gymnázia 23 730 žáků. Přibližně tři čtvrtiny z nich se ucházely o studium na osmiletých a zbytek na šestiletých gymnáziích, což odpovídá 17 % žáků pátých tříd a 5 % sedmáků. Zjistit počet přijatých žáků na oba typy víceletých gymnázií je však složitější. Podíl všech žáků vstupujících do gymnaziálního vzdělávání je v současnosti 21,6 %. Počet přijatých do prvního ročníku osmiletých gymnázií byl tento rok 9 146, což tvoří 7,8 % všech studentů pátých tříd. O deset let dříve jich bylo 9 182 a tvořili cca 10 %. To znamená, že podíl žáků odcházejících na víceletá gymnázia je stále přibližně stejný. Žádná velká změna. Proč tedy opět mluvíme o jejich zrušení?
Pojďme si nejprve představit všechny zúčastněné. Nejdůležitějšími jsou samozřejmě ti, kterých se vše přímo týká. Děti a rodiče. Každoročně se na víceletá gymnázia hlásí okolo 20 000 žáků. Někdo uspěje, někdo ne. A zde nastává první rozkol. Rodiče přijatých jsou samozřejmě pyšní na své ratolesti a s existencí víceletých gymnázií spokojení. Na druhé straně barikády nalezneme rodiče dětí, které neuspěly. Ti buď hořekují nad malým počtem míst, nebo zaujímají ofenzivnější postavení a volají po jejich zrušení. Je přeci nutné smazat rozdíly mezi studenty!
Mimo hlavní proud sporu jsou samozřejmě rodiče, kteří nevidí důvod posílat své dítě na víceleté gymnázium. Ať už z osobního přesvědčení, nebo jsou prostě spokojení se současnou školou. Podání přihlášky na víceleté gymnázium je o možnosti volby, která však kvůli věku dětí leží hlavně na ramenou rodičů.
Celý proces je navíc postaven na selekci, která může způsobovat stres. Dítě se do stresové situace pravděpodobně v budoucnu dostane, a to nejpozději během přijímacích zkoušek na střední školu. A stejně jako ve sportu či v zaměstnání zde platí, že růst je přímo ovlivněn pílí a potenciálem. A co děti? To, jak celý proces prožijí, záleží jednoznačně na jejich rodičích. Pokud na přijímačky půjdou s pocitem, že to jen zkusí, skvěle. Jestli jsou však vystaveni stresu, že na tom závisí celá jejich budoucnost? Pak máme problém.
