Archeologové pod Masaryčkou: žumpy, studny i hádanka pro šotouše | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Archeologové pod Masaryčkou: žumpy, studny i hádanka pro šotouše

Archeologové pod Masaryčkou: žumpy, studny i hádanka pro šotouše

Před patnácti lety byl archeolog Martin Vyšohlíd u velkého výzkumu pod dnešním Palladiem, od loňského října vede vykopávky o čtvrt kilometru dál, na Masarykově nádraží, kde skupina Penta plánuje stavět novou administrativní čtvrť. S nálezy honosných měšťanských domů se tu na rozdíl od náměstí Republiky počítat nedalo, ve stínu novoměstských hradeb se dlouho usazovali hlavně nemajetní řemeslníci. Co o periferii středověké Prahy prozradil výzkum, který se v těchto dnech chýlí ke konci?

„Tohle je pro nás zatím záhada, už to ale konzultuji s odborníky na industriální architekturu,“ ukazuje Martin Vyšohlíd zahloubenou čtvercovou stavbu z ožehlých cihel a kamenů. Žádný středověk, maximálně devatenácté století, kdy na pozemcích mezi ulicemi Na Florenci a Hybernskou vyrostlo nádraží Státní dráhy, dnešní Masarykovo. Právě památky spojené s železnicí byly tím prvním, na co archeologové při pročesávání šesti tisíc metrů čtverečních naráželi.

První vlak přijel na nádraží v srpnu 1845, před tím musela být celá plocha zavezena sutí a zplanýrována. Vrstva, která pohřbila vše, co tu dřív stálo, byla silná tři metry. „Našly se tu například betonové nádrže na vodu pro parní vlaky, zbytky dlažby, nebo základy celních skladů, které byly zbourány relativně nedávno,“ vyjmenovává Vyšohlíd. A také ony zčernalé zdi, které mohly být podle archeologů součástí nádražní výtopny. Určitě se časem najde nějaký šotouš, který tuhle hypotézu potvrdí, nebo přijde s vlastním vysvětlením.

S výstavbou nádraží souvisela také proměna hradebního pásu, který kolejiště rozřezával na dvě části. Aby mohly vlaky jezdit až do města, musela být barokní hradba částečně zbourána a nový úsek narýsovaný kolmo na kolejnice doplněn uzamykatelnou branou. Hradby samotné Vyšohlíd a jeho kolegové ze společnosti Archaia při záchranném výzkumu podél ulice Na Florenci nezkoumali. Torzo fortifikačního pásu sice olizuje zadní stranu pozemku, hradby však byly vyjmuty ze stavební jámy. „Jsou totiž památkově chráněné,“ vysvětluje archeolog. Skupina Penta v další vlně hodlá zastavět také pozemky směrem k autobusovému nádraží na Florenci, tedy ty, které se historicky nacházely ještě před hradbami. „Tam žádný velký výzkum neplánujeme. Příkop byl zasypán stavební sutí v 19. století, a to pro nás není moc zajímavé,“ říká Vyšohlíd.

Po odbagrování třímetrové navážky pocházející ze století páry začali archeologové konečně narážet na zajímavější artefakty. Před rokem 1845 byly na zkoumaném pozemku relativně velké zahrady, z nichž část se táhla až do Hybernské. Vznikly scelováním menších domovních parcel, pravděpodobně za třicetileté války. „Podle dýmek, které jsme nacházeli, víme, že si sem lidé chodili zakouřit. Našel se ale i růženec, medailonek s Pannou Marií Svatohorskou a svatým Ignácem, krucifix, mince nebo pinzeta,“ vypráví Vyšohlíd, který z přes zimu vykopaných předmětů poskládal improvizovanou expozici, jíž čas od času ukazuje novinářům a zástupcům investora. Nelze vyloučit, že jednou bude k vidění v interiéru některé z novostaveb, podobně jako tomu je v Palladiu nebo na Malé Straně v hotelu Mandarin. „Všechny nalezené věci jsou majetkem státu, ale nebývá problém jejich zapůjčení. Platí to především u keramiky, která nevyžaduje žádné speciální zacházení.“

V zahradách přilepených z vnitřní strany k městským hradbám logicky nebylo dvakrát bezpečno během obléhání města. Dokládají to nálezy dělových koulí a střepin granátů. Našla se tu ale i drobná zahradní architektura – cihlový zavlažovací systém nebo v pozdější nádražní suti utopený zahradní domek s malovanými stěnami. Dá se rekonstruovat, co v zahradách rostlo? „Bohužel ne. V pískovém podloží Prahy dřevo obecně velice rychle hnije, výjimkou jsou jen bahenní sedimenty na dně studen, v těch se naopak materiál dobře konzervuje. Na ploše jsme ale nasbírali vzorky pro archeobotaniky, kteří pak budou moci určit, jakého charakteru zahrady byly a co v nich rostlo,“ říká Vyšohlíd.

Proti proudu času směřujeme k nejstarší vrstvě. Ta přibližuje dobu, kdy na severním okraji Masarykova nádraží stávaly domky řemeslníků, kteří se tu začali usazovat ve druhé polovině 14. století po založení Nového Města Karlem IV. Ulička vedoucí ke gotickým hradbám, které později nahradila barokní fortifikace, nebyla tou nejprestižnější pražskou adresou. „Tím je ale současný výzkum paradoxně unikátní, ještě nikdy se nic podobně velkého nedělalo na úplné periferii Nového Města,“ upozorňuje Vyšohlíd.

Ruiny domů samotných se ukrývají až pod ulicí Na Florenci. Ta byla ve středověku mnohem užší než dnes, takže ve stavební jámě archeologové mohli zachytit pouze zadní zdi domů a jejich zázemí – zahrady se studnami, záchodovými jímkami či jámami na odpad. „Bylo jich tu obrovské množství, středověký člověk by se s nimi ale nekopal jen kvůli odpadu, to by ho radši vyhodil na ulici. V zemi se ukrýval cenný stavební materiál – písek, jíl a hlína –, takže lidé zabili dvě mouchy jednou ranou,“ říká Vyšohlíd.

Studny, které se tu zavrtávaly až do sedmimetrové hloubky, měly obvykle jen velice krátký život. Vodu znečistila nedaleká žumpa a šachta musela být zasypána sutí a odpadem. Archeologové nyní zavalené studny vybírali až na dno. Že se do nich vrátí voda, se obávat nemuseli. V centru Prahy se to stává pouze výjimečně. Všechny potoky a potůčky, které protékaly středověkým městem, jsou dávno minulostí a režim spodní vody změnily i bariéry z betonových základů novostaveb.

Právě ze studen pocházejí ty nejcennější nálezy. Čím hlouběji, tím lépe. Jak již bylo řečeno, voda a bahno konzervují, a tak se v šachtách dá narazit i na méně odolné materiály, jako je dřevo či kůže. Osmdesát procent všech nálezů z Masarykova nádraží tvoří keramika, v banánovkách, které Archaia odváží do své laboratoře, se najdou kupříkladu také zvířecí kosti a dokonce i kosti lidské. „Ty se sem ale dostaly až druhotně, nejednalo se o žádné hroby,“ upřesňuje Vyšohlíd a odhaduje, že zkoumaná plocha vydá nějakých čtyři sta krabic materiálu.

Na závěr ještě jednou zpátky ke keramice. Martin Vyšohlíd je znalcem historických kachlů a i v tomhle ohledu ho podzemí nádraží potěšilo. Na většině z nalezených střepů jsou náboženské nebo heraldické motivy, archeologové ale ze země vysvobodili také kachel, který sloužil pro obveselení majitelů domu a jejich hostů. Je na něm vyobrazen ctihodný měšťan, který se při pohledu vzhůru nohama mění na šaška s rolničkami. Kachle jsou očazené, takže je jasné, že byly používány. Znamená to, že někomu spadla pec a on střepy vyvezl na zahradu? „Mohlo to tak být, ale stejně tak mu někdo mohl rozbořit celý dům,“směje se archeolog.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.