KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMAKALA | Je po Vánocích, za které každý Čech v průměru utratil 15 tisíc korun. Kdo by nechtěl obdarovat nejbližší, udělat radost dětem a užít si o svátcích dostatek dobrého jídla a pití? Emoce hrají v takovém případě velkou roli. Dopřát si hojnosti alespoň o Vánocích však pro řadu lidí i tentokrát znamenalo vypůjčit si peníze. Není divu, žijeme v zemi, kde pětina domácností nemá vůbec žádné finanční rezervy. Ve skupině lidí s průměrným či podprůměrným příjmem nemá rezervy dokonce každý druhý.
Zejména pro tyto zranitelné dlužníky přichází teď v lednu nepříjemné období procitnutí. Do popředí se stále více dere otázka, kde vzít na splátky. A zabývat se jí v Česku bohužel musejí i ti, kteří by správně kvůli předlužení už žádné další půjčky dostat neměli. Věřitelé ale často nemají šanci efektivně ověřit, jak moc a kde všude je žadatel o půjčku již zadlužený.
Roztříštěné registry
Úvěrových registrů, kde jsou tyto informace dostupné, je hned několik – bankovní CBCB, leasingový LLCB či nebankovní CNCB a SOLUS. Jejich provozovatelé ale bohužel mezi sebou nesdílejí nebo nechtějí sdílet data a do registrů neexistuje ani žádný centrální přístup. Spíše než o právní normy jde přitom v tomto případě o věc ochoty. Všichni víme, že kde je vůle, tam je i cesta. První vlaštovkou je registr platebních informací (REPI) založený právě za účelem sdílení dat mezi jednotlivými poskytovateli služeb postavených na splátkách. Uvidíme, jak se bude REPI vyvíjet dál. Kvůli stávající absenci centrálního přístupu jsou nejvíce znevýhodnění nebankovní poskytovatelé. Mnohdy se tak musejí až příliš spoléhat na to, co jim o sobě a svých dluzích klienti řeknou a složitě informace ověřovat. Půjčku pak věřitel může s větší pravděpodobností schválit i lidem, kteří již mají úvěry v bankách, ale přecení své síly a problém je na světě. Právě takoví klienti se pak obvykle dostávají do rukou vymáhacích agentur, načež bývají předáváni k soudnímu vymáhání. Často končí v exekucích a následně insolvencích.
