Dohoda byla ve smyslu článku 310 tehdejší Smlouvy o EHS dohodu smíšenou, pro její ratifikaci bylo tedy potřeba souhlasu v každé členské zemi, Evropského parlamentu, jednomyslného souhlasu Rady ES a samozřejmě ratifikace v každém přidruženém státě. Federální shromáždění vyslovilo s Evropskou dohodou souhlas v dubnu 1992. Text byl všeobecně vychvalován spolu s přednostmi ES.
Hlavně se zdůrazňovala další charakteristika, že Evropská dohoda je asymetrická v náš prospěch. Za příklad se dávala především ustanovení o právu usazování v bankovním a finančním sektoru. Jestliže československá banka chtěla vytvořit pobočku nebo dceřinou společnost v některém členském státě, musel jí tamní dohledový orgán udělit licenci, pokud podle principu národního zacházení splňovala podmínky daného státu ES. Opačně to však neplatilo. Státní banka československá nemusela udělit licenci bance z členského státu ES, i pokud by splňovala všechny naše podmínky. Na první pohled to vypadalo oslnivě, ale všichni víme kolik poboček a dcer bank ze zemí ES u nás v 90. letech vzniklo a kolik našich bank se „uchytilo“ v zemích ES. Žádná, a navíc posléze zanikla i za předlistopadového režimu úspěšně fungující pobočka Živnobanky v Londýně, stejně jako ukončila činnost dceřiná společnost ČSOB Prager Handelsbank ve Frankfurtu.
