Českem obchází strašidlo czexitu. Euroskepse se šíří a obhájci našeho setrvání v Evropské unii bijí na poplach. Vyzývají každého pravověrného Evropana, aby psal o Unii a vyzdvihoval výhody našeho členství. Také já jsem byl osloven, abych přiložil ruku k dílu, a hned jsem přemýšlel, jak to udělám. O Unii toho bylo, je a bude napsáno hodně. Lze ještě vůbec říci něco nového? Abych se vyhnul tomuto dilematu, napadlo mě napsat něco starého.
Redakci INFO.CZ jsem navrhl, že bych mohl zavzpomínat na některé příběhy, které jsem za bezmála třicet let práce s evropským právem zažil. Ohlas byl sice příznivý, ale jsem si vědom, že do budoucna záleží na čtenářích, jak takové vzpomínání přijmou. Všechny vzpomínky jsou koneckonců subjektivní. Budu se proto snažit vybrat jen ty, které poukazují na nějaký objektivní jev evropského práva. Číňané mají přísloví: sladké, kyselé, slané i hořké, vše jsem ochutnal. Já jsem Evropskou unii poznal z více pohledů: jako úředník, jako diplomat, jako bankovní expert a jako univerzitní profesor. Hodlám proto přinést příběhy, které budou různé úhly pohledu reflektovat.
