Je až s podivem, že jsou konflikty mezi policií a občany spíše výjimečné, píše Lukáš Trojan

Lukáš Trojan

KOMENTÁŘ LUKÁŠE TROJANA | V posledních dnech rezonují v médiích i ve společnosti zásahy policie, respektive strážníků vůči osobám, které se protiví nošení ochrany úst a nosu na veřejnosti a osobám, které odmítly prokázat svou totožnost. Policistů i strážníků bych se chtěl zastat. Byla by škoda, kdyby byla jejich systémová profesionalita podlomena.

V záplavě vyjádření na podporu postupu strážníků a policistů a vyjádření odsuzujících tento postup zaujal rozhovor s Pavlem Černým, bývalým instruktorem Policie ČR, který na otázku redaktora, jak se mají občané chovat, aby předešli policejnímu zákroku, uvedl: „Je to strašně jednoduché. Policista něco řekne a já to udělám. V zákoně se totiž píše, že každý musí vyslechnout výzvy a povelů policistů. Tečka. A možná ještě podtrženo a vykřičník.“

Naštěstí policisté nejsou zřejmě školeni pouze instruktory, ale jsou vzděláváni též v základech práva. Patrně proto jsou excesy v chování policistů výjimečné.

Rád bych se policistů i strážníků zastal. Skutečně nežijeme v době, která by byla z hlediska jejich služby snadná. Bezpečnostní složky slouží tomu, aby dodržování předpisů kontrolovaly a v případě nutnosti vymáhaly. Bohužel uvedenou povinnost mají, ať si o smysluplnosti takových předpisů myslí cokoliv. Je to služba a musí ji vykonávat nejlépe, jak to jde. Názor velké části společnosti, že nošení ochrany úst a nosu venku v místech, kde nejsou přítomny třetí osoby, je nesmyslné až šikanózní, bezpochyby často sdílí sami policisté. Neznamená to ovšem, že by měli rezignovat na svoji povinnost kontrolovat a vymáhat plnění tohoto, jakkoliv obskurního, nařízení.

Lukáš Trojan
Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital