PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Trocha nadsázky se snad ještě může. Zdá se, že Morava bude mít v dějinách samostatného českého státu první vládu. Šéf Fiala a osm dalších ministerských pretendentů má tamní kořeny. Přidá-li se jeden Slezan (druhý se právě vzdal svých ambicí pod temnou hrozbou dotačního skandálu, takže se zastoupení tohoto regionu snížilo), nemají při hlasování královští Čechové proti markraběcím Moravanům šance. V nelítostné bitce Praha – Brno je to sice 3:3, projde-li Lipavský, ale brněnský předseda je s odpuštěním i tak těžší váha než nějaký ministr.
Ministerstva lze zřídit a jejich kompetence stanovit pouze zákonem, jak praví česká ústava. Zmíněnému zákonu se říká „kompetenční“. Je sice fousatý až běda (z roku 1969), ale zato už prodělal 95 novelizací. Ten zákon taxativně uvádí 14 ministerstev, takže by se zdálo, že ministrů in spe je poněkud mnoho, leč to se dá vyřešit tak, že holt některý z nich nebude mít ministerstvo. Mezi námi: samozřejmě fakticky bude, aspoň takové menší, možná až miniaturní, ale takového velkého pána či paní bez úřadu nechat nemůžete. Nemá s tím problém ani prezident, který patrně moudře usoudil, že pětikoalice si se čtrnácti ministerstvy vystačit nemůže.
Tenhle pan prezident vnáší do věci jiný vtip: jednoho kandidáta jmenovat nechce, protože se mu nelíbí. To dělali všichni čeští prezidenti, ale jakmile má takovýhle záměr značku „MZ“, je to o hodně jiné než s logem „VH“, ba dokonce i než „VK“. Ústava je v tomto směru farizejská. Všichni to vědí, ale všichni se budou donekonečna hádat. Jde přitom o dělbu moci (což je geniální teoretická konstrukce, ale dají se s ní dělat neuvěřitelné vylomeniny). Prezident si v tom našem konstruktu nemůže jmenovat ministrem koho chce, nýbrž jen toho, koho mu navrhne premiér. Pokud by ale bezpodmínečně platilo, že premiérem navrženého kandidáta jmenovat musí, pak je z hlediska čiré logiky nesmysl, aby si své vybrané favority nejmenoval ministerský předseda sám.
