KOMENTÁŘ LUKÁŠE TROJANA | V posledních dnech a týdnech lze zaznamenat jakési probuzení právnické a specificky advokátské veřejnosti. Jednotlivci, skupiny, platformy, ale i organizace a spolky začínají čím dál častěji a důrazněji promlouvat ve veřejném prostoru.
Právní stát představuje úhelný kámen demokracie a vymezuje legalitu výkonu státní moci. Právě zákonnost, právní jistota a proporcionalita tvoří základní pilíře právního státu. Bohužel situace, ve které se státní moc v České republice, ale nejen v ní, nachází, představuje pro její reprezentanty alibi pro oslabování pilířů právního státu. Vést polemiku o tom, zda takové vybočení je legitimní či nikoliv, nemá smysl. Omezení principů právního státu je nepřípustné ze samé podstaty a je potřeba jej důrazně odmítnout.
Právnická obec musí být v čele těch, kdo varují před ohrožením právního státu, které nepředstavuje nic jiného než přímé ohrožení demokracie a vlády práva v zemi. Je vynikající zpráva pro demokracii, že právničky a právníci, advokátky a advokáti nalezli odvahu postavit se veřejné moci a upozornit na rizika, která z narušení principů právního státu plynou. Veřejně se proti zásahu do ústavních principů vymezili mimo jiné signatáři prohlášení „Vyjádření právnické veřejnosti k protiústavně vyhlášenému nouzovému stavu vládou ČR“, které iniciovala Daniela Kovářová se Zdeňkem Tomíčkem, platforma Otevřená advokacie i představenstvo České advokátní komory.
Vymezení se vůči zásahům veřejné moci vyžaduje morální statečnost. „Statečnost zajišťuje pevnost v obtížích a vytrvalost v úsilí o dobro dává sílu překonat strach“. Autoři a signatáři výzev a prohlášení se staví za právní stát v době, kdy podobné vystoupení nemůže být veřejnou mocí ani významnou částí rozdělené společnosti vnímáno pozitivně.
Zejména razance prohlášení představenstva České advokátní komory mě, a nejen mě překvapila. Advokátní komora a její představitelé překonali obavy. Historicky neměla vždy Česká advokátní komora odvahu veřejně vystupovat a vyjadřovat se k jiným než úzce stavovským otázkám. Mimochodem založení Unie obhájců bylo právě reakcí na tehdejší zdrženlivý postoj České advokátní komory k zásahům do základních principů práva na spravedlivý proces. Unie obhájců tak vznikla také proto, aby mohla veřejně a otevřeně kritizovat výkon veřejné moci tam, kde dochází k porušování základních práv a svobod, kde je omezován či narušován princip legality a přiměřenosti při výkonu veřejné moci v oblasti práva trestního. Nikdo ze zakladatelů tehdy nevěděl, jak tato inciativa může skončit, přesto jsme nalezli odvahu a Unii obhájců jsme založili. Historie nám dala za pravdu, že to byla správná cesta. Po založení Unie obhájců získávala postupně i Česká advokátní komora odvahu vyjadřovat se nejenom ke stavovským, ale i celospolečenským tématům, která se dotýkají spravedlnosti, práva, ochrany demokracie a lidských práv. Poslední stanovisko České advokátní komory dokazuje, že i Česká advokátní komora dospěla ve významného hybatele dění nejenom na poli stavovském, ale i celospolečenském.
Morální statečnost a překonávání strachu je denním chlebem všech advokátů, ať již vykonávají jakoukoliv právní agendu. Strach je stále přítomný při výkonu advokátní profese. Každý advokát ví, že již v průběhu akvizičního procesu, tedy při rozhodování o převzetí zastoupení, přichází první obavy, zda je možné naplnit očekávání klienta, zda je možné uspět v transakci, sporu, zastoupení či obhajobě. Následují obavy, zda lze klientovi vyhovět v jeho pokynech. Všichni advokáti se setkali s autoritativními klienty, jejichž představy o právním zastoupení či dokonce pokyny nebyly v souladu s představou či ochotou advokáta takové pokyny naplnit. Dochází tak k menším či větším konfliktům a je třeba odvahy učinit správné rozhodnutí v rámci ochrany zájmů klienta i ochrany zájmů advokáta i za cenu ztráty mandátu. Samostatnou kapitolou je pak strach ze selhání v rámci poskytování právní služby, ať již z vlastního či ze selhání právního týmu, za který advokát nese před klientem zodpovědnost. Obavy ze zjevné chyby, omylu či způsobení škody klientovi. Každý advokát se s takovou situací setkal či setká. Advokáti mají přirozenou obavu i z autorit, kterým musí v rámci výkonu právní praxe čelit. Ať se již jedná o správní úřady, policii, státní zastupitelství, soudy a další. Samostatnou kapitolou je strach z České advokátní komory, která je nadána vůči advokátům kontrolní a kárnou rozhodovací pravomocí.
Zvláštní kapitolou je strach advokátů z odsuzujícího veřejného mínění z veřejného nálepkování a zostuzování pouze pro řádný výkon jejich profese. Emoce ve veřejnosti budilo a budí zastoupení či obhajoba osob, které většina společnosti považuje za vyvrhele (vrahy, násilníky), ale také zastoupení veřejných exponentů, politiků, podnikatelů apod. Naštěstí žijeme v době, kdy emoce veřejnosti, jakkoliv zjitřené, zdaleka nedosahují emocí, se kterými se museli vypořádávat kolegové advokáti, kteří zastupovali či obhajovali „veřejné nepřátele“, ať již šlo o nacistické zločince, či později odpůrce komunistického režimu. Je smutným faktem, že právě poctivý výkon jejich profese a důsledná ochrana zájmů jejich klientů byla důvodem jejich společenské dehonestace a zostouzení. V řadě případů takoví advokáti opustili advokátní profesi, v řadě případů byli perzekuováni ze strany veřejné moci. Za nejsmutnější případy lze pak považovat ty, kdy se advokáti pod tlakem veřejného mínění dokonce zpronevěřili poslání advokáta.
Překonávání strachu a obav je při výkonu advokacie na denním pořádku. Advokáti mají vyšší práh citlivosti a dokážou v sobě statečnost v případě potřeby mobilizovat a postavit se proti porušování práva. Dokáží chránit zachování lidských práv a bránit ústavní principy spolu s vládou práva.
