KOMENTÁŘ PAVLA STAŇKA | Nejsou to ještě ani dva roky, co začala platit tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona, která výrazně zmírnila podmínky osobního bankrotu. Její dopady zatím nebylo možné adekvátně vyhodnotit, přesto vláda již začátkem listopadu předložila do sněmovny novou úpravu oddlužení, která by měla vést k další zásadní změně jeho pravidel ve prospěch dlužníků. S nadsázkou lze říct, že pro ně vláda vymyslela nejlepší investiční produkt v historii. Pouhých 36 tisíc by se díky němu s trochou šikovnosti dalo za pouhé tři roky zhodnotit třeba i na milion. Zní vám to jako sen? Tak určitě. Ale jen do chvíle, kdy vám dojde, že dlužníkovy „vydělané“ statisíce bude muset někdo zaplatit.
Tím někým samozřejmě nebude stát, který s touto „legrací“ přišel. Jeho nároky jsou v insolvenci většinou uspokojovány v režimu tzv. přednostních pohledávek, kterých by se úlevy nedotkly. Účet za nové tříleté oddlužení by, jak už tak v posledních letech bývá zvykem, nesli soukromí věřitelé. A to bez ohledu na to, zda se do této pozice dostali dobrovolně, či nikoliv. A také bez nároku na jakoukoliv kompenzaci.
Pro řadu věřitelů, zejména z řad drobných podnikatelů a živnostníků, běžných občanů, ale také třeba bytových družstev a SVJ, by dopady zkráceného oddlužení byly likvidační. V bytových domech je již nyní polovina dluhů nevymahatelná a neplatiči si tak v mnoha případech vesele a beztrestně žijí na účet svých sousedů, kteří jsou nuceni za ně hradit nedoplatky za energie a služby spojené s bydlením. Společně s dalšími změnami, které omezily práva věřitelů, nese za zhoršení této situace vinu i zmíněná loňská oddlužovací novela, která mj. zrušila povinnost dlužníků vrátit věřitelům během oddlužení alespoň 30 procent dluhu. Dnes stačí hradit jen nutné minimum, kdy věřitelům dohromady připadne tolik, kolik je poplatek insolvenčnímu správci. Tedy asi tisícovka měsíčně. Již nyní jsme tedy v situaci, kdy dlužník může nadělat dluhy třeba i za dva miliony korun a následně se během 5 let za pouhých 120 tisíc nechat oddlužit.
Vláda nově navrhuje, aby od července příštího roku došlo ke zkrácení současné pětileté varianty oddlužení na pouhé tři roky. Ostatní podmínky by zůstaly zachovány. Dlužníci by tedy minimální částku spláceli ještě o dva roky kratší dobu, což v číslech znamená, že by věřitelé nemuseli získat více než 36 tisíc, a to bez ohledu na původní výši dluhu. Vzhledem k tomu, že jeho průměrná výše na jednoho dlužníka v oddlužení dosahuje přibližně 1,5 milionu korun, jak uvádí důvodová zpráva k návrhu, šlo by o sumu naprosto směšnou. A vyhlídky bohužel nejsou příznivé ani v případě, kdy by dlužníci přece jen spláceli více než nutné minimum. Věřitelé by i tak většinou přišli o 40 procent částky, kterou mohli získat za pět let.
Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že předloženým návrhem reaguje na evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci, kterou je Česká republika povinna implementovat do svého právního řádu do poloviny příštího roku. Úpravu oddlužení ovšem směrnice nařizuje pouze pro podnikatele, nikoliv spotřebitele. Vládní návrh tak jde neopodstatněně za její rámec, přitom ani ne před dvěma lety dospěli zákonodárci po dlouhých odborných debatách k jinému řešení, které bylo přijato oddlužovací novelou.
