FILOSOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Nikdy by mě nenapadlo, že pojem „pravda“ bude překládán jako „správnost“. Nikdy by mě nenapadlo, že dozná v podmínkách pozdně moderní společnosti takových výkladových proměn.
Že je pravda relativní, je stará známá věc. Nezáleží totiž jen na tom, do jaké míry určitá teze přesněji či méně přesně odráží realitu, nýbrž (a to věděl už Hegel) také na tom, jak onu tezi formuluje její autor a jak ji vnímá její adresát. Ohromuje mne, s jakou lehkostí přijímáme představu, že tohle je problém, který má a může řešit stát – a že řešení je tak jednoduché: zřídíme orgán (nejlépe soustavu orgánů), který se bude zabývat určováním, co pravda je a co není. Zdá se mi to být orwellovsky (či dnes moderněji třeba houellebecqovsky) fantaskní vizí vševědoucího výboru pro obecné blaho.
M. Fendrych lamentuje na portálu Aktuálně.cz, že „dezinformace ničí národ a vláda nedělá nic“, a ironizuje ministra vnitra V. Rakušana, že chce v boji s dezinformacemi využívat vesnické nástěnky. Lamentace a ironizace jsou namístě, pokud máme na mysli to, čemu se říká hybridní válka a čemu se dříve (myslím, že srozumitelněji) říkalo propagandistický boj. Jistěže platí, že používá-li jedna strana konfliktu lživé informace jako munici pro zbraňové systémy médií a sociálních sítí, musí druhá strana adekvátně reagovat – a k takové adekvátní reakci nepochybně patří také formování protiraketových baterií schopných ty lžistřely likvidovat ještě dříve, než ničivě dopadnou na cíl. Protože známe tradiční úroveň tuzemských nástěnkářů, má Fendrych recht, když se mu nezdá, že by vývěska na návsi účinně zafungovala jako nějaký Iron Dome.
