Jedním z důsledků rozdělení československé federace bylo i dělení jejího majetku mezi oba nástupnické státy. Do něho přirozeně spadaly i objekty zastupitelských úřadů v zahraničí. V Bruselu byl klíčovou budovou dům na Avenue Adolphe Buyl. Byl postaven k příležitosti Světové výstavy 1958 a v době mého příjezdu do Bruselu tam sídlilo velvyslanectví, jedno patro zaujímala Mise při ES a zbytek budovy byl využíván k bydlení. Já sám jsem obýval terasový byt v nejvyšším patře. Bylo to bydlení příjemné s výhledem na město a hlavně do práce po schodech dolů.
Dohodou se Slovenskem připadl tento dům nám, a to výměnou za dosavadní rezidenci federálního velvyslance. Kromě toho nastala perspektiva rozšiřování našeho zastoupení, a tak byl pronajat zámeček v bruselské okrajové čtvrti Uccle. Sám bych do rekonstrukce budovy, která mi nepatří, asi neinvestoval zhruba v její hodnotě, leč stalo se. Ještě na podzim 1992 prohlásil poslední federální ministr zahraničí Jozef Moravčík, zvaný též „zimní ministr“, že „táto budova pre Slovákov nebude“.
