PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Když se dívám na události posledních dnů očima médií a srovnám jejich obraz se snímky minulých týdnů a měsíců, napadá mě velmi pesimistický závěr: Stojíme na místě. Přešlapujeme. Spíše míříme dolů. Každodenní politika dávno ztratila schopnost i ambice řešit něco jiného než sebe samu, čímž ovšem přestává být politikou. Právo ji přitom věrně následuje, čímž přestává být právem.
Shrňme si některá příznačná témata a spatříme dystopickou kýčovitou krajinku bezvýchodnosti. Spor o interpretaci obsahu pojmu „střet zájmů“. Zvyšování cen nemovitostí. Zadlužování země i občanů a firem. Elektromobilita a zelenoúdělní huráekonomika. Et cetera. A samozřejmě covid-19 na sto způsobů. Jediné, co možná ještě chybí, je koronavirová kuchařka sepsaná nějakou umělkyní, ale to určitě brzy přijde, pokud jsem ji jen nepřehlédl a už vyšla.
Jinak tu máme všechno, včetně označování zdravotníků za vrahy, jak upozorňuje třeba šéf společnosti Podané ruce Jindřich Vobořil. K tomu potom v gesci orgánů činných v trestním řízení konkrétní kauzy, jež se sešly na top-listu těch nejdelších a nejotravnějších (až už to namíchlo i Lenku Bradáčovou).
