V roce 2020 jsme nežili v právním státě, situaci zachraňovaly správní soudy, analyzuje Lukáš Trojan

ANALÝZA LUKÁŠE TROJANA | V rámci bilancování na konci roku se hodí položit si otázku: Posílil, či oslabil právní stát v České republice? Právní stát definuje zákonnost, tedy povinnost každého, včetně samotného státu, jednat podle práva. Druhým definičním znakem je právní jistota představovaná mj. ochranou před porušením práva. Konečně třetím znakem je přiměřenost práva, kdy k cílům, jež mají být právem dosaženy, nesmí být užito nepřiměřených prostředků, zejména pak porušováním základních práv a svobod. Shrneme-li formální znaky definice právního státu, nelze pochybovat o tom, že v roce uplynulém naplňovány, alespoň z hlediska formálního, nebyly. 

Zákonnost byla opakovaně porušena zejména legislativní bezradností moci výkonné, která v průběhu uplynulých měsíců zplodila řadu právních nenorem, které neobstály v rámci soudního přezkumu. Tím se dostáváme k ochraně před porušením práva jako nedílné součásti pojmu právního státu. 

Správní soudnictví, které mohlo působit jako jakási popelka justičního systému země, předvedlo bezesporu svoji sílu a nezastupitelnost a opakovaně chránilo principy právního státu a tím i práva občanů před silným státem, který, dílem v důsledku své právní bezradnosti a dílem úmyslně, omezoval občanská práva a svobody nad rámec nutnosti. 

Po přesunu do online světa začnou soudy vybírat tatínkům platformu pro styk s dítětem, glosuje Václav Vlk

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital