Po přesunu do online světa začnou soudy vybírat tatínkům platformu pro styk s dítětem, glosuje Václav Vlk

GLOSÁŘ VÁCLAVA VLKA | Vánoční atmosféra, konec roku, vše svádí k bilancování, ale hned přiznávám, neměl jsem to v úmyslu, i když se to nakonec stejně stalo. Poté, co jsem si přečetl pojednání Karla Havlíčka, se už jen ptám, kde to mám podepsat. Z krize, ani té právní, nás nevyvedou lidé zvyklí na stálé, teplé a bezpečné počasí, tak to je a platí to.  

Třeba takový léčitel Jan Mikolášek věděl o tom, co je pomáhat lidem a nejít tradiční cestou dost. Městský soud v Praze vydal předběžné opatření, kterým zakázal šíření Šarlatána (s uměleckou licencí zpracovává právě osudy Mikoláška, pozn. red.) na jedné populární webové platformě. Obě strany vyjádřily své odhodlání a přesvědčení jak dále postupovat. Zaujala mě žalovaná strana, která se k věci postavila čelem a předběžné opatření respektuje. Je to vzácnost, respektovat rozhodnutí soudu. V dnešní době to, myslím, člověk často – veřejně deklarováno – nevidí. 

Život autorských děl, cizí práce konzumovaná zadarmo ve virtuálním světě – tak už i u nás to bude téma. Jak se k tomu postaví náš malý právnický rybník, kde skoro nikdo neumí cizí jazyk, online světu nerozumí a pravomoci končí pět kilometrů za Břeclaví… Uvidíme. Protože do online světa míříme vzhledem k pandemii čím dál víc a nevratně. Jak se s tím ale popasují soudy, tvrdošíjně zvyklé na papírové důkazy a svědecké výpovědi? Jak se budou řešit obchodní spory, spotřebitelské spory, ale třeba i rodinné právo? Takový online styk? Nařídí třeba soud správnou platformu pro nedělní výlet s tatínkem do světa online hry?

Právnická slova roku: „krizové opatření“, „zakazuje se“ a „výjimka“. Kam nás vede plovoucí prohibice?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital