Matzner: Soudy preferují jednoho rodiče před střídavou péčí. Týká se to zejména malých dětí

Jiří Matzner

04. 05. 2020 • 08:30

ANALÝZA JIŘÍHO MATZNERA | Rozhodnutí, který z manželů bude pečovat o nezletilé dítě v případě, že se manželství nachází již v nenapravitelném rozvratu a je třeba jej rozvést, je jedna z klíčových podmínek tzv. nesporného rozvodu. Soud nezkoumá příčiny rozvratu manželství, podmínkou však je, aby se manželé na všem dohodli, a to samozřejmě i na péči o nezletilé dítě v době po rozvodu. To ale mnohdy nebývá jednoduché. Určitě se to však vyplatí, jelikož v takovém případě bývá soudní řízení o rozvodu manželství mnohem rychlejší. Manželé i samotné dítě mohou být také ušetřeni soudním tahanicím a praním špinavého prádla. Jinak ale soudy preferují výlučnou péči o děti před tou střídavou.

Podle občanského zákoníku nemůže být manželství rozvedeno, pokud by rozvod byl v rozporu mj. se zájmem nezletilého dítěte manželů, který je dán tzv. zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného pro tyto účely soudem. Už ze samotné podstaty věci vyplývá, že rozvod manželství není v zájmu nezletilého dítěte, jelikož v jeho důsledku dítě zpravidla ztratí každodenní kontakt s některým z rodičů.

Pro uplatnění tohoto zákonného zákazu rozvodu manželství je tudíž rozhodující, zda je rozvod v rozporu se zájmem dítěte daným tzv. „zvláštními důvody“, či nikoliv. V opačném případě by jinak nemohlo být rozvedeno téměř žádné manželství, což je zase společensky nepřípustné. Mezi zmíněné zvláštní důvody lze zařadit například invaliditu dítěte, fyzické nebo psychické postižení dítěte atd.

Péče o dítě v době po rozvodu

Pokud má soud rozhodnout o rozvodu manželství rodičů dítěte, je potřeba nejprve určit, jak bude každý z rodičů o dítě pečovat, a to samozřejmě s přihlédnutím k zájmům nezletilého dítěte. Soud se tedy může odchýlit i od společné dohody rodičů o péči o dítě, pokud dospěje k závěru, že to vyžaduje zájem dítěte, který je vždy na prvním místě.

Soud totiž bude při takovémto posuzování brát v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů, ale také k jeho sourozencům nebo i k prarodičům. Pokud se nicméně rodiče na péči o své dítě domluví a dosáhnou v tomto směru shody, soud většinou takovouto dohodu schválí, pokud s ohledem na veškeré okolnosti daného případu nevyhodnotí, že je v zájmu dítěte jiné řešení. Nebývá to ovšem tak časté, přeci jen, rodiče jsou ve vztahu ke svým dětem často relativně citliví na to, aby dítě neslo rozvod a jeho důsledky co nejlépe a dopady byly pokud možno co nejmenší.

V praxi to není nikdy jednoduché a nezletilé dítě bývá negativně ovlivněno, ať už se rodiče dohodnou jakkoliv – tedy například na výlučné, nebo na střídavé péči. Ve výlučné péči jednoho z rodičů dítě není tak často v kontaktu s druhým rodičem, což mu samozřejmě neprospívá. Na druhou stranu dítě bydlí jen na jedné adrese a neovlivňují jej jiné negativní vlivy, jako je střídání různých výukových či pečovatelských zařízení (jako např. jeslí, školek a škol), k čemuž častěji dochází u péče střídavé, kdy dítě sice na střídačku bydlí s každým z rodičů a vídá se tak s oběma z nich rovnoměrně, ale může být značně zmateno z neustálých změn ve svém okolí, což mu také neprospívá. Vždy je tedy potřeba hledat určitý kompromis a přizpůsobit se co nejvíce osobním potřebám dítěte.

Zákon samozřejmě nemůže stanovit žádný paušálně aplikovatelný model pro rodinný život, a proto je nutno ke každému rozhodování přistupovat individuálně. Jak již bylo nastíněno, soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů (tzv. výlučné péče), do střídavé péče, nebo dokonce i do společné péče obou dvou rodičů. Pokud má však být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím oba rodiče souhlasili.

Konečné slovo týkající se péče rodičů o nezletilé dítě v době po rozvodu má tedy téměř vždy soud, který musí podmínky péče schválit bez ohledu na to, zda jsou rodiče ve shodě či nikoliv, přesto, že shoda rodičů je vždy lepší. Co je a jak funguje výlučná nebo střídavá péče o nezletilé dítě po rozvodu asi není třeba obšírně vysvětlovat. Je však dobré upozornit na to, že soudy mezi těmito dvěma formami péče o dítě většinou preferují péči výlučnou, tedy péči jen jednoho z rodičů, a pokud má být dítě svěřeno do střídavé péče, soud musí zpravidla odůvodnit, proč je pro konkrétní dítě vhodná. Střídavá péče totiž není obecným modelem porozvodového uspořádání, mimo jiné i z výše uvedených důvodů. Zejména u dětí raného školního věku je vhodnost střídavé péče značně závislá na osobnosti a charakteru dítěte.

Společná péče ve smyslu občanského zákoníku znamená, že není vydáno žádné konkrétní soudní rozhodnutí o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Jedná se o jakousi výjimku z pravidla, že o péči o nezletilé dítě po rozvodu rozhoduje soud. V tomto případě je výsledkem soudního řízení o úpravě poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu to, že poměry dítěte (vč. vyživovací povinnosti), pro dobu po rozvodu nebudou upraveny. Svěření dítěte do společné péče se zpravidla využívá v případech, kdy je dítě velmi blízko nabytí zletilosti, už nežije s rodiči ve společné domácnosti, samo se živí nebo studuje v cizině apod. V těchto případech už nedává smysl, aby soud o péči autoritativně rozhodoval a důrazně dbal na podmínky péče. U malých dětí tedy takováto péče nebude moc často přicházet v úvahu, přestože ji nelze zcela vyloučit (např. v případech, kdy rodiče po rozvodu zůstanou bydlet v jednom bytě či domě a jsou na všem ostatním dohodnuti).

Jak již bylo zmíněno, soud při rozhodování o svěření do péče přihlíží především k zájmům dítěte. Bere přitom v úvahu osobnost dítěte, zejména jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i jeho citovou orientaci, výchovné schopnosti obou rodičů, stálost výchovného prostředí, v němž má dítě v době po rozvodu žít, citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným atp. Soud při rozhodování neopomíjí ani to, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a dbal o jeho výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého vývoje. 

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM. je zakladatelem advokátní kanceláře MATZNER et. al.

SDÍLET