Z digitalizace veřejné správy se stal pojem, který pravidelně slýcháváme z úst nejvyšších představitelů státu, z televize, je častým předmětem předvolebních slibů anebo dlouhodobých cílů. O co se ale skutečně jedna?
V trojdílném miniseriálu, který dnes otevíráme, si upřesníme pojmy, které se často zaměňují anebo jsou užívány jako synonyma.
Digitalizace je využití digitálních dat a jejich další zpracování. Elektronizace je pak využití digitálních technologií k zvyšování efektivity vnitřních procesů. Správný termín pro to, co mnozí obyčejně nazývají digitalizací, je „digitální transformace“.
Centrální digitalizace či elektronizace (registry, databáze, portál občana, sdílení dat, BankID) je jenom jeden díl skládačky, která nemůže fungovat bez druhé strany – tedy komplexní digitální transformace municipalit a jejich organizací. Kolik nových zastupitelů je ale schopno uvažovat o tom, že v roce 2026 budou mít všechny jejich příspěvkové organizace zákonnou povinnost umožnit každému komunikovat s nimi výhradně elektronicky? Přitom žádná agenda není v tomto volebním období aktuálnější! Efektivní veřejná správa, efektivní a funkční samospráva, to jsou elementární předpoklady pro fungující společnost a její rozvoj.
V žádné jiné oblasti řízení municipalit se nesetkávám tak často s odpovědí „nějak se to udělá“, případně „to nejde“. Pohříchu se nejedná jen o lidi staršího věku, ale narážím také na relativně mladé starosty, kteří Vám bez uzardění řeknou, že „co není kanál, veřejné osvětlení nebo dětské hřiště“, to je nezajímá.
Digitální transformace obce (úřadu) a příspěvkových organizací totiž nejde úplně snadno prodat běžnému voliči. Přitom nic neuvolní ruce ředitelům škol, školek, sociálních, kulturních či sportovních zařízení, jako digitalizace ekonomických procesů. Jednoduché a opakující se věci má dělat „stroj“. Ředitelé a ekonomové se pak mohou lépe věnovat věcem složitějším a především občanu-klientovi.
