Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Proč teď, proč takhle? Arabská média zaplavila po úderu skepse, Asadův list mlčel

ANALÝZA: Proč teď, proč takhle? Arabská média zaplavila po úderu skepse, Asadův list mlčel

Prezident Bašár Asad se dnes setkal s delegací představitelů „konference jednoty islámské obce“, která se koná v Damašku a zdůraznil, že „hlavním nástrojem, který náš nepřítel využívá, je zasévání rozkolu, podporování extremismu a vytváření intelektuálních a náboženských rozporů mezi příslušníky jednoho národa“. Muslimové musí být jednotní, aby přestáli plány, které s nimi má Západ, jehož jediným záměrem je věřící rozdělit. Delegace konference vyslovila Sýrii, jež statečně čelí výhružkám Spojených států a Západu, obdiv. Pogratulovala také syrskému lidu, armádě a vedení země k velkým vítězstvím, jichž dosáhli, a zdůraznila, že konečné vítězství ve válce s terorismem je nadosah a Sýrie nadále zůstane domovem umírněnému islámu tváří v tvář radikální extremistické ideologii. Tolik k nočnímu útoku spojeneckých sil v podání syrského deníku al-Watan. Nač znepokojovat syrský lid něčím, jako je bombardování, nebo dokonce informacemi o tom, proč k němu došlo.

V sousedním Jordánsku se média k celé noční akci staví poměrně chladně. Deník ad-Dustúr ji zmiňuje jen jednou agenturní zprávou na pár řádků a věnuje se spíše otázce nutnosti vyšetřit, zda skutečně došlo v Dúmá k použití chemických zbraní, což by měly podle jejich informací stanovit hned dvě nezávislé komise – jedna z Organizace pro zákaz chemických zbraní a druhá z OSN. Více se aktuálním událostem věnuje ve svém komentáři Jásir az-Za’átra, který tvrdí, že „Trump nepřestal blábolit od chvíle, kdy byl zvolen prezidentem“, a jeho výkřiky na twitteru před útokem nejsou nic nového. K celé akci se staví velice skepticky a podle jeho názoru vůbec nic nezmění. Bude to jednorázové plácnutí do vody ve vleklé válce.

„Situaci ani trochu nepomáhá absence vedení. Region bude krvácet, dokud Chameneí nepochopí, že musí navázat dialog s Tureckem a Araby,“ píše v závěru komentáře Za’átra. Nejvýraznější stanovisko tak nakonec přináší karikatura dne, na které se o berli opírá zraněné syrské dítě bez nohy, k němuž se otáčí zády dospělý muž, jenž chová v náručí psa a pláče nad jeho ovázaným ocáskem, obrázek doplňuje nadpis „pokrytecké mezinárodní společenství“.

Nafouklá očekávání

U sousedů z druhé strany, v Libanonu, se situace řeší o poznání více. Deník an-Nahár píše o tom, že stačilo pár hodin a bylo zřejmé, že libanonská očekávání byla značně nafouklá , a to na obě strany. Nedojde totiž ani k pozemní intervenci západních spojenců, která by mohla válečný konflikt účinně ukončit, ani to nebyly od Donalda Trumpa plané řeči a „krásné nové“ rakety skutečně dopadly. Ani na libanonské novináře neudělala Trumpova dramatická twitterová předehra valný dojem. V hlavním článku věnovaném událostem z noci staví vedle sebe údaje z různých zdrojů (sto odpálených raket podle Američanů proti třinácti podle informací ze státní syrské televize). Zdůrazňují, že se různé místní zdroje shodují, že rakety nezasáhly zdaleka všechny cíle a exploze se ozývaly z míst poměrně vzdálených jak výzkumnému centru v Homsu, tak vojenským letištím Damír a Násiríja. Podle „Syrské observatoře pro lidská práva“ navíc režim dokázal tucet raket mířících na vojenské cíle zneškodnit.

Jiný libanonský deník, al-Haját, dává v jednom z hlavních textů dne věnovaných událostem z předchozí noci podstatně větší prostor vyjádření syrské zpravodajské agentury a ruských představitelů, kteří hovoří o „nepřátelských akcích Spojených států a jejich spojenců“, kteří „zaútočili na Sýrii, v níž se ruské vojenské síly snaží pomoci legitimní vládě v boji s terorismem“. V textu je citován také ájatolláh Chameneí, jenž nazval amerického prezidenta Trumpa, britskou premiérku Mayovou a francouzského prezidenta Macrona „zločinci“, a libanonský Hizballáh, podle něhož „válka, kterou Washington proti Sýrii vede, nemůže nikdy dosáhnout svých cílů“. Rozsáhlý text uzavírá oficiální prohlášení Jordánska, podle něhož situaci v Sýrii nelze pro příště řešit silou. „Po osmi letech mohou v Sýrii zajistit stabilitu, územní integritu a bezpečí jejich občanů výhradně politická jednání.“

Proč teď, proč takhle?

Velký prostor ve vysílání i na svých webových stránkách události věnuje katarská televizní stanice al-Džazíra. Ta, na rozdíl od jiných médií, nereferuje o použití chemických zbraní v Dúmá jako o údajném a rozebírá celou akci v několika textech do podrobností. Většinu reportáží doplňují stále se opakující záběry obětí chemického útoku (o němž syrské úřady referují jako o smyšleném). Novináři z al-Džazíry se, stejně jako jejich kolegové z jiných zemí, pozastavují na způsobem a načasováním celé akce. Podle novináře Ansá Zakího Trump příliš rychle vypustil příliš velké hrozby. „Pak před myší vyrostla hora,“ píše Zakí ve svém komentáři. A přidává spekulaci, že notně limitovaný útok byl nakonec proveden především proto, aby prezident neztratil tvář. Oficiální zdůvodnění Washingtonu mu totiž nestačí a klade si celou řadu otázek: Proč právě teď, když dosud Američané a jejich spojenci zvěrstva páchaná Asadem a jeho spojenci tolerovali? A proč dali Sýrii tak dlouhou lhůtu, aby mohla v klidu své zbraně přesunout a Asad se mohl ráno vypravit do prezidentského paláce, jako by se nechumelilo?

Obdobně velký prostor, nicméně v podstatně méně hodnotícím duchu, poskytuje událostem také saúdskoarabská televizní stanice al-Arabíja. Na svém webu zvěřejňuje i krátká videa – třeba půlminutový záznam odpálení jedné z raket, jenž poskytl světu Pentagon. Zprávy o situaci jsou agenturního charakteru: přišel, viděl, (podle Trumpa) zvítězil.

Web největších egyptských (státních) novin al-Ahrám o události nereferuje vůbec. Jiný egyptský deník, al-Masrí al-jawm, zveřejňuje průběžně krátké zprávy – vyjádření Ruska, první vzkaz Donalda Trumpa na twitteru, oficiální vyjádření Pentagonu. Stejně jako zprávy na al-Arabíje, i na Masrí al-jawm chybí hodnotící prvek, prostor dostávají stejnou měrou Spojené státy jako Rusko.

Arabští novináři se v zásadě shodují na tom, že při omezeném útoku šlo primárně o dvě věci: za prvé dát Asadovi jasně najevo, že chemické zbraně prostě používat nebude, a za druhé vzkázat Rusku, že není jediným hráčem v oblasti a ať zapomene na to, že by mu Západ tenhle píseček hodlal jen tak přenechat. A také že Trump píše rychleji na Twitteru, než myslí.