Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Proč teď, proč takhle? Arabská média zaplavila po úderu skepse, Asadův list mlčel

ANALÝZA: Proč teď, proč takhle? Arabská média zaplavila po úderu skepse, Asadův list mlčel

Prezident Bašár Asad se dnes setkal s delegací představitelů „konference jednoty islámské obce“, která se koná v Damašku a zdůraznil, že „hlavním nástrojem, který náš nepřítel využívá, je zasévání rozkolu, podporování extremismu a vytváření intelektuálních a náboženských rozporů mezi příslušníky jednoho národa“. Muslimové musí být jednotní, aby přestáli plány, které s nimi má Západ, jehož jediným záměrem je věřící rozdělit. Delegace konference vyslovila Sýrii, jež statečně čelí výhružkám Spojených států a Západu, obdiv. Pogratulovala také syrskému lidu, armádě a vedení země k velkým vítězstvím, jichž dosáhli, a zdůraznila, že konečné vítězství ve válce s terorismem je nadosah a Sýrie nadále zůstane domovem umírněnému islámu tváří v tvář radikální extremistické ideologii. Tolik k nočnímu útoku spojeneckých sil v podání syrského deníku al-Watan. Nač znepokojovat syrský lid něčím, jako je bombardování, nebo dokonce informacemi o tom, proč k němu došlo.

V sousedním Jordánsku se média k celé noční akci staví poměrně chladně. Deník ad-Dustúr ji zmiňuje jen jednou agenturní zprávou na pár řádků a věnuje se spíše otázce nutnosti vyšetřit, zda skutečně došlo v Dúmá k použití chemických zbraní, což by měly podle jejich informací stanovit hned dvě nezávislé komise – jedna z Organizace pro zákaz chemických zbraní a druhá z OSN. Více se aktuálním událostem věnuje ve svém komentáři Jásir az-Za’átra, který tvrdí, že „Trump nepřestal blábolit od chvíle, kdy byl zvolen prezidentem“, a jeho výkřiky na twitteru před útokem nejsou nic nového. K celé akci se staví velice skepticky a podle jeho názoru vůbec nic nezmění. Bude to jednorázové plácnutí do vody ve vleklé válce.

„Situaci ani trochu nepomáhá absence vedení. Region bude krvácet, dokud Chameneí nepochopí, že musí navázat dialog s Tureckem a Araby,“ píše v závěru komentáře Za’átra. Nejvýraznější stanovisko tak nakonec přináší karikatura dne, na které se o berli opírá zraněné syrské dítě bez nohy, k němuž se otáčí zády dospělý muž, jenž chová v náručí psa a pláče nad jeho ovázaným ocáskem, obrázek doplňuje nadpis „pokrytecké mezinárodní společenství“.

Nafouklá očekávání

U sousedů z druhé strany, v Libanonu, se situace řeší o poznání více. Deník an-Nahár píše o tom, že stačilo pár hodin a bylo zřejmé, že libanonská očekávání byla značně nafouklá , a to na obě strany. Nedojde totiž ani k pozemní intervenci západních spojenců, která by mohla válečný konflikt účinně ukončit, ani to nebyly od Donalda Trumpa plané řeči a „krásné nové“ rakety skutečně dopadly. Ani na libanonské novináře neudělala Trumpova dramatická twitterová předehra valný dojem. V hlavním článku věnovaném událostem z noci staví vedle sebe údaje z různých zdrojů (sto odpálených raket podle Američanů proti třinácti podle informací ze státní syrské televize). Zdůrazňují, že se různé místní zdroje shodují, že rakety nezasáhly zdaleka všechny cíle a exploze se ozývaly z míst poměrně vzdálených jak výzkumnému centru v Homsu, tak vojenským letištím Damír a Násiríja. Podle „Syrské observatoře pro lidská práva“ navíc režim dokázal tucet raket mířících na vojenské cíle zneškodnit.

Jiný libanonský deník, al-Haját, dává v jednom z hlavních textů dne věnovaných událostem z předchozí noci podstatně větší prostor vyjádření syrské zpravodajské agentury a ruských představitelů, kteří hovoří o „nepřátelských akcích Spojených států a jejich spojenců“, kteří „zaútočili na Sýrii, v níž se ruské vojenské síly snaží pomoci legitimní vládě v boji s terorismem“. V textu je citován také ájatolláh Chameneí, jenž nazval amerického prezidenta Trumpa, britskou premiérku Mayovou a francouzského prezidenta Macrona „zločinci“, a libanonský Hizballáh, podle něhož „válka, kterou Washington proti Sýrii vede, nemůže nikdy dosáhnout svých cílů“. Rozsáhlý text uzavírá oficiální prohlášení Jordánska, podle něhož situaci v Sýrii nelze pro příště řešit silou. „Po osmi letech mohou v Sýrii zajistit stabilitu, územní integritu a bezpečí jejich občanů výhradně politická jednání.“

Proč teď, proč takhle?

Velký prostor ve vysílání i na svých webových stránkách události věnuje katarská televizní stanice al-Džazíra. Ta, na rozdíl od jiných médií, nereferuje o použití chemických zbraní v Dúmá jako o údajném a rozebírá celou akci v několika textech do podrobností. Většinu reportáží doplňují stále se opakující záběry obětí chemického útoku (o němž syrské úřady referují jako o smyšleném). Novináři z al-Džazíry se, stejně jako jejich kolegové z jiných zemí, pozastavují na způsobem a načasováním celé akce. Podle novináře Ansá Zakího Trump příliš rychle vypustil příliš velké hrozby. „Pak před myší vyrostla hora,“ píše Zakí ve svém komentáři. A přidává spekulaci, že notně limitovaný útok byl nakonec proveden především proto, aby prezident neztratil tvář. Oficiální zdůvodnění Washingtonu mu totiž nestačí a klade si celou řadu otázek: Proč právě teď, když dosud Američané a jejich spojenci zvěrstva páchaná Asadem a jeho spojenci tolerovali? A proč dali Sýrii tak dlouhou lhůtu, aby mohla v klidu své zbraně přesunout a Asad se mohl ráno vypravit do prezidentského paláce, jako by se nechumelilo?

Obdobně velký prostor, nicméně v podstatně méně hodnotícím duchu, poskytuje událostem také saúdskoarabská televizní stanice al-Arabíja. Na svém webu zvěřejňuje i krátká videa – třeba půlminutový záznam odpálení jedné z raket, jenž poskytl světu Pentagon. Zprávy o situaci jsou agenturního charakteru: přišel, viděl, (podle Trumpa) zvítězil.

Web největších egyptských (státních) novin al-Ahrám o události nereferuje vůbec. Jiný egyptský deník, al-Masrí al-jawm, zveřejňuje průběžně krátké zprávy – vyjádření Ruska, první vzkaz Donalda Trumpa na twitteru, oficiální vyjádření Pentagonu. Stejně jako zprávy na al-Arabíje, i na Masrí al-jawm chybí hodnotící prvek, prostor dostávají stejnou měrou Spojené státy jako Rusko.

Arabští novináři se v zásadě shodují na tom, že při omezeném útoku šlo primárně o dvě věci: za prvé dát Asadovi jasně najevo, že chemické zbraně prostě používat nebude, a za druhé vzkázat Rusku, že není jediným hráčem v oblasti a ať zapomene na to, že by mu Západ tenhle píseček hodlal jen tak přenechat. A také že Trump píše rychleji na Twitteru, než myslí.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744