Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ze slovenské RTVS hromadně odchází novináři. „Ředitel nechápal, co je nezávislost,“ říká jejich nejvýraznější tvář

Ze slovenské RTVS hromadně odchází novináři. „Ředitel nechápal, co je nezávislost,“ říká jejich nejvýraznější tvář

„Doufám, že je to jen nekompetentnost, a ne politická objednávka,“ hodnotí v rozhovoru pro server HlídacíPes.org současné kroky vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu na Slovensku (RTVS) Zuzana Kovačič Hanzelová. Ta je nejviditelnější tváří reportérů, kteří se v posledních měsících dostali do sporu s generálním ředitelem Jaroslavem Rezníkem a jeho lidmi. Teď podala výpověď, spolu s ní dalších 11 kolegů.

Ze skupiny novinářů opouštějících veřejnoprávní RTVS by mohlo vzniknout něco jako česká DVTV. „Je to jedna z možností,“ odpovídá Kovačič Hanzelová v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Právě ona stála v posledních měsících v čele nespokojených redaktorů zpravodajství a založila v RTVS i nezávislé zpravodajské odbory. Za posledních pět let se přitom slovenské veřejnoprávní zpravodajství stalo nejdůvěryhodnějším v zemi. Kovačičová ale křehkou a čerstvě nabytou prestiž RTVS s nadsázkou hodnotí jako „chybu v programu“.

„Slovenská televize vždycky zatím byla služkou moci, za Mečiara to bylo úplně evidentní, pak první Ficova vláda, kde to bylo taky. Takže lidé jsou na to méně citliví, protože se to tu děje od vzniku samostatného státu,“ popisuje, v čem je slovenská situace jiná oproti Česku.

Vy jste se do sporu s vedením RTVS dostala už loni na podzim, kdy jste dostala zákaz pokrývat prezidentské volby v Česku poté, co si na vaši reportáž o médiích vlastněných holdingem Agrofert Andreje Babiše stěžovala společnost Mafra Slovakia (dceřiná společnost české Mafry z holdingu Agrofert, pozn.red.). Cítila jste v tom nějaký politický tlak?

Jsem přesvědčená, že jsme tehdy neudělali chybu. V reportáži jsme dali Andreji Babišovi prostor. Je legitimní, že si stěžovali, pokud mají pocit, že jsme jim křivdili, koneckonců na to právě máme kontrolní orgány. Ale to rozhodnutí ředitele Rezníka bylo podle mě nesprávné a tím, že ještě neměl zkušenost s naší redakci, tak nečekal, že s tím budeme mít takový problém, a nerozuměl, v čem ten problém je.

RTVS má vnitřní mechanismy na to, aby generální ředitel nemohl o takových věcech rozhodovat bez souhlasu šéfredaktora, aby bylo zpravodajství nezávislé. A ředitel nechápal, když jsem mu vysvětlovala, že na tohle prostě nemá právo.

Mafra Slovakia si stěžovala u Rady pro vysílání a retransmisi, tedy obdoby české Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která nakonec rozhodla, že se kvůli vaší reportáži musí RTVS omluvit.

Ano, musíme se omluvit třikrát a nevím, jestli se proti tomu rozhodnutí Rady RTVS odvolala. Ale bylo to tak: v kanceláři Rady je skupina právníků, která vypracovává právní stanoviska a vypracovali ho i pro moji reportáž, větu po větě. Výsledkem bylo, že reportáž je v pořádku. Rada tedy dostala na stůl tohle stanovisko a přesto rozhodla opačně, že se musí RTVS omluvit a zaplatit pokutu.

V otevřeném dopise, který podepsalo na 60 členů zpravodajství RTVS, jste si v dubnu stěžovali i na to, že vedení se do reportáží snaží protlačit respondenty, kteří na dané téma nejsou odborníci nebo mají jinak spornou reputaci. Můžete uvést nějaký příklad?

Někdy jsme o to s vedením vedli hádky každý den. Třeba když šéfredaktor do reportáže navrhoval politického analytika Eduarda Chmelára. Ten už chtěl několikrát vstoupit do politiky a před pár lety si založil i stranu. Když ale ministerstvo vnitra kontrolovalo podpisy nutné pro registraci strany, zjistilo se, že část z nich byly buď „mrtvé duše“ nebo pocházely ze skartovaných občanských průkazů. Nedávno navíc Chmelár oznámil kandidaturu na prezidenta a my jsme tvrdili, že takový člověk nemůže nezávisle komentovat politické dění.

Koncem února byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak. Víme, k čemu všemu to vedlo, politická krize na Slovensku donutila odstoupit i premiéra Fica. Novináři mezi sebou i veřejnost směrem k médiím projevili velkou míru solidarity. Proč se na téhle „pozitivní vlně“ nesvezlo i vedení RTVS, které už tehdy mělo s redaktory zpravodajství špatné vztahy? Proč to podle vás nevzali jako šanci začít znovu?

Můžu jen hádat. Buď si o nás nemysleli, že jsme kvalitní redakce, anebo nechtějí, abychom byli kvalitní.

A kauza Kuciak obecně – jaký měla dopad na vnitřní poměry v RTVS?

Všechny to paralyzovalo, všechno šlo na chvíli stranou. Několik týdnů jsme kvůli všem těm událostem neměli čas zabývat se sami sebou. Pracovala jsem tehdy 12-14 hodin denně, takže ten problém se odsunul. Navíc, vždycky když hrozí předčasné volby, což tehdy reálně hrozilo, tak se v RTVS změní atmosféra a vyčkává se. Protože historie RTVS je taková, že každý ředitel – až na minulého, Václava Miku – byl vyměněný, když se změnila vláda.

Po Kuciakově vraždě bylo Slovensko na chvíli v centru pozornosti nejen českých, ale všech zahraničních médií. Nemáte pocit, že když byste tuhle mediální podporu potřebovali vy teď, už tam vlastně (až na výjimky) žádná není, protože svět se už zase dívá jinam než na Slovensko?

Je to tak, ale ubránit si svá veřejnoprávní média musí především slovenští občané a média tady u nás. Opakovaně nás podpořili Reportéři bez hranic i jiné organizace, myslím, že si splnily svoji povinnost a monitorují, co se tady děje. Mrzí mě, že zájem slovenské veřejnosti není větší.

Na druhou stranu, historie Slovenské televize je jiná než České televize a my máme tu televizní svobodu posledních pět let velmi křehkou. A i to považuju upřímně za trochu takovou „chybu v programu“. Slovenská televize vždycky zatím byla služkou moci, za Mečiara to bylo úplně evidentní, pak první Ficova vláda, kde to bylo taky. Takže lidé jsou na to méně citliví, protože se to tu děje od vzniku samostatného státu.

Vidíte za všemi těmi personálními změnami i celkem konfrontačními vyjádřeními vedení RTVS vůči redaktorům za poslední měsíce spíš snahu splnit nějaké politické zadání (ředitel Rezník má blízko k vládní Slovenské národní straně, pozn. red.), anebo, řekněme, špatné manažerské schopnosti?

Z velké části je to podle mě nekompetentnost, a to velká. Ale nevím, co je za tím. Situaci ve zpravodajství mohl ředitel Rezník řešit už dlouho, ale vyhýbal se tomu a nesetkal se s námi. Máme ale indicie, že třeba ve sportovní redakci musel jeden z redaktorů jít za ministryní školství přímo domů a dotočit ji do nějaké reportáže. To je znepokojivé, ale neumím stoprocentně říct, že je to politická objednávka. Doufám, že ne. Doufám, že jsme už dál a že to je jen nekompetentnost.

Ještě stále existuje možnost, že byste výpovědi stáhli, pokud ředitel odvolá současné vedení zpravodajství. Platí to?

Platí, ale ta šance je velmi malá.

Kam vůbec můžou odejít novináři z veřejnoprávní televize a rozhlasu na malém slovenském trhu, když chtějí zůstat v médiích?

Nemáme zatím alternativu a jiná zaměstnání. Prostě jsme cítili, že musíme odejít. Možností je několik, já to zas tak černě nevidím.

Vznikne třeba z vaší skupiny odcházejících novinářů něco podobného jako DVTV v Česku?

Je to jedna z možností. Ale není to tak jednoduché. Počkám do pondělka, nadechnu se a uvidím. Je to něco, nad čím se zamýšlíme, protože v Česku to fungovalo.

Text vyšel původně na webu HlídacíPes.org. Publikujeme ho se souhlasem redakce. 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1