Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Alkohol, nacismus a značka, která změnila, jak bydlíme. Odchod skromného miliardáře Kamprada

Alkohol, nacismus a značka, která změnila, jak bydlíme. Odchod skromného miliardáře Kamprada

Zesnulý zakladatel řetězce IKEA Ingvar Kamprad nakupoval v second handech, pil alkohol a sympati-zoval s nacismem. Zůstává po něm celosvětový fenomén a čtivý příběh.

Jeho nábytek zná ve světě každý. V Česku, kde vládne nákupům cena, praskají jeho obchody ve švech, o víkendu obzvláště. Hlad po levnějším nábytku a domácím vybavení, které se nachází pouze ve velkých městech, vedl dokonce k poptávce po dodávkách zboží mezi uživateli Facebooku – přes internet nakoupíte, doručovatel-soukromá osoba doveze. V sobotu 27. ledna skončila jedna éra. Ingvar Kamprad, zakladatel impéria Ikea, zemřel v rodinném kruhu ve věku 91 let. V domovském švédském Smålandu.

O miliardáři, jehož soukromý majetek se odhaduje na 40 až 60 miliard eur, kolují legendy. Některé úsměvné, jiné méně. Otázkou je, co je pravda a co nikoli. Kamprad rád neformálně hovořil se zaměstnanci, avšak ne s médii. To mu ovšem nevadilo, aby přes ně kritizoval kroky, jež se mu v podniku nelíbily.

S jistotou se dá říci, že Ikea (složeninu názvu globálního lídra tvoří jeho iniciály I. K., dále „E” jako Elmtaryd a „A” Agunnaryd, což jsou místa, kde vyrůstal) založil v roce 1943 v 17 letech. Původní nabídka sestávala z tužek a pastelek, stolních prostírání, rámečků na obrázky, peněženek, hodinek, bižuterie a punčocháčů. Nábytek se přidal v roce 1947. Příprava a stavba prvního obchodního domu zabrala skoro 10 let, otevřen byl v roce 1965. Prototypem zákazníka byl muž ze skromných poměrů, který má hluboko do kapsy. Stejně jako kdysi Kamprad.

Severský nábytek prodávaný ve skladných krabicích a s příslušenstvím pro domácí sestavení dobyl mezitím svět. Ke klasickým supermarketům ve 40 zemích planety se připojují nové formáty známé jako pop-up studia. Důraz kladou na tvůrčí atmosféru, která dá lidem inspiraci pro jejich domovy. V plánu je tento projekt na Václavském náměstí v Praze. Další prioritou je rozvíjení e-shopů.

Švédsko, třebaže rodná adresa, mělo od začátku jedno velké mínus: horentní daně. I proto založil Kamprad v roce 1982 nadaci se sídlem v Nizozemsku, kam firmu přemístil. A i proto, byť navenek s výhradami, že v ikeáckých sestavách chybí šroubky a nýty, byla Ikea jistou dobu trnem v oku jeho švédským spoluobčanům. V obchodním roce 2017, který skončil posledního srpna, utržila Ikea s registracemi po Evropě stejně jako v Karibiku, více než 36 miliard eur. Zisk se pohyboval kolem čtyř miliard.

A Kamprad? Byly časy, kdy chtěl z podniku vystoupit, a následně svá rozhodnutí měnil. Jednou chtěl za nástupce syna Petera, příště usoudil, že bude lépe, když zůstane u kormidla sám. Nakonec si vybral syna Mathiase, který přibral bratry Petera a Jonase. Jednou se hádal se státem o daně, příště dal miliony na charitu. „Miloval, když mohl lidi objímat – muže, ženy bez výjimky. Právě tak dovedl jasně říci, co se mu nelíbí,” vzpomíná analytik Bosse Vikingson.

Když ho jednou namíchl jistý novinář, Kamprad mu po telefonu vynadal a zrušil jeho pozvání na tradiční předvánoční Ikea-party. Následně se mu omluvil. Když na něj vytáhly v 90. letech sdělovací prostředky jeho prohřešek z mládí, sympatizaci s nacismem, zlobil se, přiznal a rovněž omluvil. Tentokrát veřejně. Své členství v mládežnické nacionalistické organizaci ale zamlčel, jak odhalila novinářka Elisabeth Katherine Asbrink před šesti lety.

Život není takový, že vše do sebe zapadá, připomněl u příležitosti jeho smrti jeden z komentátorů. Jistotou je, že jeho odchodem ztrácí švédské království jednu ze svých největších, ne-li největší postavu. Jeho radám se pořád naslouchalo, ačkoli dávno předal výkonnou moc jiným.

Do Švédska se vrátil před třemi lety ze Švýcarska. Po 40 letech daňového exilu a po smrti své druhé ženy. Před devadesátinami poskytl rozhovor, na který se dostavil ve vyboulených kalhotách a odřeném saku. V secondhandech nakupoval celý život. Svou přehnanou skromností se netajil: létal vždy ekonomickou třídou, a to ještě nízkonákladovými linkami. Používal důchodcovskou slevu na vlak a autobus. Jezdil Porschem s dovětkem, že nikdy více než 70 kilometrů v hodině. Označoval se za lov-ce slev. Ve Švýcarsku žil ve skromném domku v prosté obytné čtvrti, s 15 let starým Volvem v garáži. V roce 2008 sdělil listu Sydsvenskan své pohoršení nad 22 eury za ostříhání v nizozemském holičství: běžně si tyto služby dopřával v rozvojových zemích, třeba ve Vietnamu. Když přestřihl svého času stuhu při odhalení své bysty, vrátil ji starostovi Smålandu s doporučením, aby ji použil znovu. V Ikea se musel každý papír tisknout oboustranně, podklady a dokumenty musely být co nejstručnější.

Na lidskosti mu přidávaly přiznané občasné problémy s alkoholem. „Málokdo se dopustil tolika chyb jako já,” konstatoval v jednom interview. Za své další zápory měl nedostatek vzdělání, který se projevoval ve slabším ústním a písemném projevu.

Z jeho rozhodnutí vrátit se domů měli Švédové radost. „Je to návrat ztraceného syna,” psaly noviny. Nyní se vydal na cestu, z níž není návratu. Jistý dovětek bude mít Evropská komise, která vyšetřuje Ikea kvůli daňové nekázni v Nizozemsku.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1