Články odjinud

ANALÝZA: „Italexit“ by byl pro Západ vojenskou pohromou. Neměl by kdo hlídat uprchlíky

ANALÝZA: „Italexit“ by byl pro Západ vojenskou pohromou. Neměl by kdo hlídat uprchlíky

Odchod Itálie z Evropské unie je jedním z nikoliv nereálných scénářů vývoje po víkendových parlamentních volbách. Ekonomika apeninské republiky je sice na kolenou, to samé ale nelze tvrdit o jejích ozbrojených silách a zbrojní výrobě.

Pokud by Itálie skutečně přikročila k exitu z evropských struktur, pro kontinent by to mělo v tomto smyslu drsné následky. Rychle by se projevily třeba ve zvládání uprchlické krize ve Středomoří, radost by naopak měly mocnosti, které touží po italských zbrojních patentech. 

Na italské válečnické schopnosti se svět dlouhá desetiletí díval nikoliv bezdůvodně s přezíravým pohrdáním. Po skončení Druhé světové války ale Itálie udělala obrovský kvalitativní krok kupředu. Dnes patří k předním výrobcům zbraní a její ozbrojené síly patří nejen v Evropě k nejsilnějším a nejlepším. Pokud by měly zmizet z unijních struktur, znamenalo by to zásadní problém. O síle italských ozbrojených sil koneckonců vypovídá i fakt, že od roku 2013 se pohybuje mezi osmým a desátým místem zemí se sumárně nejvyššími náklady na obranný rozpočet.

Dvě letadlové lodě, tři útočné obojživelné lodě, devět torpédoborců, sedmnáct fregat. Italské námořnictvo patří mezi deset největších marín světa. Z hlediska vyváženosti a modernosti plavidel patří mezi nejlepší. Itálie navíc nemá žádné závazky na vzdálených mořích, takže všechny svoje lodě může udržovat ve Středomoří. To ji řadí mezi lokální velmoci, přičemž platí, že její ozbrojené síly jsou v oblasti považovány za nadřazené silám Francie, Španělska i Řecka.

Italské loďstvo hraje klíčovou úlohu při námořních operacích ve Středomoří. Zejména se podílí na operacích v libyjském prostoru. To vychází z koloniální tradice, podle níž někdejší velmoci udržují pouta se svými někdejšími zájmovými oblastmi. V případě Itálie jde kromě Libye ještě o Somálsko či Eritreu - tedy přesně o (s výjimkou Sýrie) ohniska největšího napětí v celé oblasti.

Nelze předpokládat, že by italské ozbrojené síly ze Středomoří v případě “italexitu” zmizely. Zůstaly by, ale hájily by zájmy “samostatné” Itálie, potažmo nových spojenců, které by si země našla. Ti jsou vcelku předpokládatelní. Jde o Čínu a o Rusko. Obě země se snaží získat geopolitický vliv zejména v oblasti Adenského zálivu a strategických cest mezi Rudým mořem a Indickým oceánem. Italská podpora by jim v této moderní verzi koloniální “politiky dělových člunů” přišla vhod.

Příklon Itálie k Číně a Rusku by pro Západ měl ještě jeden neblahý dopad. Italský zbrojní průmysl totiž patří k těm významnějším v Evropě i ve světě. Italské firmy vyrábí hned několik důležitých zbraňových systémů z výzbroje zemí NATO. Třeba společnost s košatým názvem Leonardo-Finmeccanica's Defence Systems Division drží od roku 2016 všechny patenty vyhlášené zbrojní firmy OTO-Melara. Ta vyrábí kromě jiného například dvojici námořních kanónů ráže 127 milimetrů. Model Otobreda 127/54 na svých nejmodernějších lodích používá třeba Japonsko nebo Kanada. Kanón OTO Melara ráže 76 milimetrů je globálně vůbec nejrozšířenější zbraní svého druhu. Z velmocí ho nepoužívá jen Čína a Rusko - a není potřeba být velký stratég, aby bylo jasné, že by obě země daly hodně za to, aby se mohly do detailu seznámit s parametry této zbraně.

Zatím Italové ctí tajemství sdílené se západními spojenci. Zájem Číny a Ruska je ale enormní. Byly zaznamenány neúspěšné snahy obou zemí získat k nim přístup přes Indii, která je věrným italským zákazníkem. Existuje ale určité nikoliv nevýznamné riziko, že dosavadní tabu bude prolomeno. Mezi Itálií a Ruskem totiž existují historické vazby v oblasti zbrojního průmyslu. Koneckonců jednu z nejslavnějších sovětských válečných lodí, torpédoborec Taškent, Italové celý postavili.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že se Rusko už několik let intenzivně zajímá o loděnice Fincantieri. Na stole byla dokonce možnost majetkového vstupu ruského kapitálu do této společnosti, ale nakonec byl zamítnut. Důvod? Fincantieri vedle luxusních jachet staví také nejmodernější evropské válečné lodě a kdo je majitelem loděnice, ten má přístup k supertajným zařízením, jako jsou například lodní vrtule zanechávající minimální tepelnou i hlukovou stopu. Prozatím má “nezápadní” kapitál do italského zbrojního průmyslu vstup zapovězen. Otázka zní, jak dlouho tomu ještě tak bude.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud