Blízký východ podle Trumpa: Sýrie je Rusů, Američany víc zajímá bohatý Záliv | info.cz

Články odjinud

Blízký východ podle Trumpa: Sýrie je Rusů, Američany víc zajímá bohatý Záliv

Svým voličům slíbil, že americké chlapce v uniformách vrátí ze zámoří. A že sníží výdaje Spojených států na zahraniční vojenské mise, neboť peníze jsou potřeba doma. Jak se tyto sliby daří prezidentovi USA Donaldu Trumpovi plnit? Opravdu Američané couvají z role světového četníka? A má Washington v zahraniční politice jasno, nebo jeho diplomaté jen hasí požáry, které založil pramálo vyzpytatelný šéf? Následujícím textem otevíráme šestidílný seriál, ve kterém se na INFO.CZ vždy v pondělí zaměříme na roli a vyhlídky americké armády ve světě.

Světová média bezmála tři uplynulé měsíce zaměstnávalo plánované stažení zhruba dvou tisíc amerických vojáků ze Sýrie. Loni v prosinci oznámené, posléze zpochybňované, nakonec korigované. Výsledek? Demise ex-generála americké námořní pěchoty Jamese Mattise z postu ministra obrany, rozruch na mezinárodní scéně a očekávatelný konec celé frašky. Američané se nestáhnou zcela, v Sýrii jich zůstanou nejméně dvě, nejvýše čtyři stovky, a to po „určitou dobu“. Jinými slovy, není přesně dané, kdy odejdou.

Experti (nejen) v tomto případě mluví o chaosu a zbytečných zmatcích. Existuje tedy něco jako Trumpova blízkovýchodní politika? Ucelená představa nynější administrativy o vývoji regionu a americké vojenské přítomnosti v něm?

Základny americké armády na Blízkém východě a Arabském poloostrově

Pokud alespoň osnova takové politiky vznikla, Trumpovi lidé ji dobře tají. Přesto lze vyčíst alespoň její obrysy: současná americká administrativa jednoznačně stojí za státy Zálivu, především Saúdskou Arábií. Bezvýhradně podporuje Izrael. Univerzálním viníkem regionální nestability je po jejím soudu Írán, v čemž je v plné shodě se Saúdy i Izraelem. Sýrie pak Američany v zásadě nezajímá, nepovažují ji za své hřiště. V Iráku si naopak chtějí udržet vliv a Palestinci jsou pro ně vlastně jen obtížným partnerem v dialogu s Izraelci. Zbylé arabské státy si spíše snaží získat.

Mimochodem, co se detailů bombasticky ohlašované a pro region klíčové „dohody století“ mezi Araby a Izraelem týče, svět si na ně bude muset počkat minimálně do dubna. USA prý nechtějí ovlivnit izraelské volby plánované na devátý den zmíněného měsíce.

Vzhledem k přátelství, které Trumpa pojí s nynějším premiérem židovského státu Benjaminem „Bibim“ Netanjahuem, se nabízí jediné vysvětlení – i stávající americké administrativě došlo, že v mírové dohodě nemůže Izrael dostat vše, co by chtěl. Třeba celý Jeruzalém. A je proto nutné vyloučit možné zklamání „Bibiho“ voličů z chování Ameriky. Ostatně, první řízené úniky americké strategie do médií tuto domněnku potvrzují.

Izrael

Levanta: Sýrie nás nezajímá, Irák ano

Jakkoli bude Trump vždy tvrdit opak, na syrském území pokračuje v politice svého předchůdce Baracka Obamy, na jehož kritice (logicky) postavil volební kampaň. Podobně jako bývalý prezident, ani ten současný se nechce v Sýrii zaplést. Jeho vojáci zde vždy (oficiálně) bojovali jen proti extremistům z takzvaného Islámského státu, nikdy za demokracii a tedy proti vládě prezidenta Bašára Asada drženého při životě Ruskem a Íránem. Američané sice pomáhají jednotkám tvořeným převážně syrskými Kurdy, neperou se ale za jejich právo na sebeurčení – společně zápolí pouze proti džihádistům…

Kurdové

Co se vojenského nasazení týče, to americké je v Sýrii symbolické. A jakkoli Washingtonu (oficiálně) nejde o Kurdy, přítomnost jeho vojáků brání jiným mocnostem – především Turecku, ale třeba i Rusku – kurdský region jednoduše převálcovat.

Ankara i Moskva mají samozřejmě k dispozici takové armády, které by to hravě dokázaly, nechtějí ale riskovat hněv Washingtonu a růst napětí. V tureckém případě je situace o to komplikovanější, že je tato země členem NATO. A Američany na svých základnách rovněž oficiálně hostí. A jakkoli je autoritářský prezident Recep Tayyip Erdogan ve vztahu k USA stále asertivnější, na zásadní rozkol to nevypadá. Ankara žádá od Washingtonu moderní letouny, třebaže jej dráždí nákupem ruského protiletadlového systému.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

Zato sousední Irák považují USA stále za sféru svého zájmu. Zřejmě i proto, že se zde pozoruhodně i unikátně srážejí s Íránem, který má značný vliv na zdejší šíity, kteří zemi po americké invazi (2003) vládnou. I když už se většina sil stáhla, stále zde zůstává (podle odhadu listu The New York Times) asi pět tisíc amerických vojáků a poradců, zčásti zřejmě najatých žoldnéřů. Nebyl by to ovšem Trump, aby nezabořil nohu do iráckého porcelánu prohlášením, podle kterého Američané v zemi zůstanou i proto, aby odsud „pečlivě sledovali Írán“. Prezident USA dosáhl nevídaného, když proti sobě pro ten okamžik sjednotil celou iráckou politickou elitu.

Málo se ví, že několik amerických vojenských specialistů (v podstatě vědců) působí i v izraelských laboratořích. Stejně jako v Egyptě, kde se jedná o lékařský výzkum – odkazuje na ně loňská zpráva neziskové organizace American Security Project. Zato v Jordánsku se Američané usadili v hojném počtu hlavně v souvislosti s operací proti Islámskému státu.

Záliv: Tady jsme a chceme být

Zatímco nejlepším Trumpovým přítelem v Levantě se stal Netanjahu, v Zálivu je jím saúdský korunní princ, faktický vládce pouštní monarchie a v jistém smyslu i hybatel celého Zálivu Mohamed bin Salmán známý i pod zkratkou MBS. I když se drtivá většina amerických vojáků ze Saúdské Arábie stáhla v roce 2003, několik stovek amerických instruktorů v království zůstalo. Soustředěni jsou ve vesnici Eskan, která leží nedaleko hlavního města Rijádu.

Což nic nemění na tom, že v jiných zemích Zálivu je Američanů řádově víc. A je otázka, zda na tom bude Trump cokoli měnit, jelikož jde o oblast zájmu USA. Kupříkladu v Bahrajnu investovaly Spojené státy jen mezi roky 2010 a 2017 na 580 milionu dolarů. Ve státečku jen o třetinu větším než je Praha, kde sunnitští vládci řídí osudy většinových šíitů, pobývá asi sedm tisíc Američanů. Sídlí zde také velitelství Páté flotily. V Kuvajtu pak sídlí letecká posádka, Američané tu mají k dispozici i přístav a zhruba dva tisíce obrněných vozidel. Jakkoli se v Ománu počty amerických vojáků snižují, i zde si Spojené státy udržují jistě šest posádek – právě odsud Washington podporoval své bojové operace v Afghánistánu (2001). Také v Emirátech nyní pobývá asi pět tisíc amerických vojáků, kteří mají k dipozici leteckou i námořní základnu.

Půvabné je, že patrně až 10 tisíc vojáků ze zámoří obývá velmi důležitou základnu al-Udajd v Kataru. Tato země je přitom v politické i faktické izolaci zbylých zemí Zálivu. Důvodem je samostatná, asertivní politika, kterou tamní emír vede, a to i vůči Saúdy proklínanému Íránu. Přitom to jsou právě Spojené státy, které obhajují vznik „arabského NATO“, jak média nazvala americkou iniciativu snažící se o bližší bezpečnostní spolupráci sunnitských zemí. V této organizaci mají podle washingtonských představ být kromě Saúdů i Emiráty, Kuvajt, Bahrajn, Omán a Katar. Tyto armády Zálivu má doplnit Egypt a Jordánsko. Cynici dodávají, že je na místě rovnou přibrat i Pákistán a Bangladéš, tedy jihoasijské a převážně muslimské země, jejichž vlády pronajímají vlastní vojáky bohatým panovníkům Zálivu. O to, kdo ve skutečnosti střílí a umírá, však v nynějším světě už nejde, což dobře vědí jak posměváčci, tak vládci ropných monarchií.


V seriálu INFO.CZ o americké armádě ve světě již vyšlo:

Afrika podle Trumpa: Tady se vede válka s terorem, Američané bojují od obrazovek

Evropa podle Trumpa: USA chtějí být silné, ale neprovokovat. Fort Trump je v nedohlednu

Asie podle Trumpa: Postavit se Číně, tvrdě tlačit na KLDR a nechat si to zaplatit od spojenců

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud