Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Boj o Jižní Pacifik: O vliv soutěží Francie, Čína i Austrálie. Ve hře jsou důležité nerosty

Boj o Jižní Pacifik: O vliv soutěží Francie, Čína i Austrálie. Ve hře jsou důležité nerosty

V neděli 4. listopadu se oči Francie, Číny a Austrálie budou upírat velmi nepravděpodobným směrem; na malý ostrůvek v Jižním Pacifiku, který má necelých čtvrt milionu obyvatel. Konkrétně k Nové Kaledonii, která se po dlouhých dvaceti letech dočká vytouženého referenda o nezávislosti. V něm jsou sázky mnohem vyšší, než si mnozí uvědomují a jeho výsledek dost možná určí osud celého Jižního Pacifiku. 

Pohádkové počasí, panenská příroda a přátelští obyvatelé. Nová Kaledonie je země jako vystřižená z pestrobarevného žurnálu cestovních agentur. Jenže v jejím případě letos půjde o mnohem víc než jen o líbivé západy slunce. 

Obyvatelé budou mít letos po 20 letech možnost vyslovit se v referendu, zda chtějí zpřetrhat i poslední pouta, která je nyní váží k Francii. Budou si moci zvolit kompletní autonomii, jejímž ideám před třiceti lety padlo za oběť několik lidí při střetech mezi původními obyvateli a Evropany. Před dvěma dekádami pak byly uzavřeny takzvané Dohody z Noumea, které území formálně závislému na Francii přiznaly možnost vyhlásit během letošního roku referendum o nezávislosti. Nedávná návštěva prezidenta Macrona na souostroví byla jen stěží náhodná. 

Podle mnohých však v sázce nyní není nezávislost, ale výměna vlivů. „Pokud zvítězí hnutí doufající v samostatnost, stane se Nová Kaledonie čínskou provincií,“ shrnul lapidárně možný vývoj Phillipe Gomés, bývalý premiér Nové Kaledonie a v současnosti poslanec francouzského parlamentu.

Nová Kaledonie nyní nemá mnoho pragmatických důvodů, proč by měla chtít francouzskou náruč opustit. Má kvalitní dopravní infrastrukturu, spolehlivé připojení k rozvodné síti nebo dvě oficiální vlajky. Což je všechno flagrantní rozdíl například oproti sousednímu souostroví Vanuatu, které na Francii vyhlásilo nezávislost v roce 1980 a od té doby mnozí místní litují. Většina tamních domácností například není dodnes napojena na elektrickou síť. Zato však má nově vybudované doky, které 60miliony dolarů podpořila - nikoliv nezištně - čínská vláda. V těchto docích totiž mohou kotvit mimo civilních i čínské vojenské lodě.

Přestože hlavní asertivita Číny panuje v Jihočínském moři, velmoc podle mnohých odborníků pošilhává i po Jižním Pacifiku. A není to kvůli katalogové přírodě Nové Kaledonie. Bohatství souostroví se totiž do značné míry skrývá pod zemí, v Nové Kaledonii je totiž až 40 procent všech světových zásob niklu. To je společně se strategickou polohou souostroví dostatečný důvod, proč Čínu zajímá a proč je třeba brát Gomésova slova vážně.

Referendum se sice uskuteční až za pět měsíců, ale Nová Kaledonie jím žije již dnes. Pro odtržení a vyhlášení formální samostatnosti jsou především původní obyvatelé Kanakové, kterých je z 250tisícového obyvatelstva asi 40 procent. Oponují jim především původní Evropané, kterých na ostrovech žije asi třetina. Ti argumentují, že odtržením by území přišlo o štědré dotace plynoucí z francouzské kasy.

Pro ekonomiku Nové Kaledonie by výpadek příjmů z francouzské státní kasy znamenal šok, který by musela kompenzovat jinými způsoby. Turistika je sice na rozvinuté úrovni, ale na to, aby do rozpočtu přinesla dostatek financí na nutné investice, sama nestačí. A k tomu, aby země mohla sama těžit nikl – jehož ceny se na světových trzích v posledním roce opět zvedají – nemá ani peníze, ani technologie. Nejlogičtější by tak byl vstup cizího investora, nejspíše z Číny, která má s tímto modelem bohaté zkušenosti. V posledním desetiletí totiž hojně investovala kvůli přístupu k nerostným surovinám do mnohých afrických států. 

V referendu ale mají své želízko v ohni i další státy. Například Francie, která touží po obnovení poněkud oprýskaného lesku světové mocnosti. Ta totiž v Evropě často skáče tak, jak Německo píská a pokud by začala ztrácet své zahraniční území, šlo by o prohlubování negativního trendu. „Jde o součást Macronovy strategie. Chce, aby nejen on sám, ale i Francie měla větší slovo v mezinárodních událostech,“ komentovala pro Washington Post Natalie Doylová z Monash univerzity v Austrálii. Odborníci odhadují, že Nová Kaledonie zůstane spojena s Francií - byť samotného Macrona na tomto území během prezidentských voleb volilo jen 13 procent lidí.

Do třetice má co získat, respektive ztratit, i Austrálie, která vnímá Jižní Pacifik jako své vlivové území a jen nerada by přihlíželo čínské expanzi v těchto končinách. „Pokud by jakákoliv zahraniční velmoc rozšířila svou přítomnost v Jižním Pacifiku, znamenalo by to fiasko australské zahraniční politiky,“ tvrdí Rory Medcalf z Australské národní univerzity. „Není sporu o tom, že Austrálie musí Vanuatu a ostatní ostrovy v Pacifiku přesvědčit, že právě ona by měla zůstat hlavním partnerem pro bezpečnost a další rozvoj.“

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1