Články odjinud

Bratrem klíčového propagandisty KLDR: Šrámy korejské války nemizí, rozdělené rodiny si nerozumí

Bratrem klíčového propagandisty KLDR: Šrámy korejské války nemizí, rozdělené rodiny si nerozumí

Válka v 50. letech nerozdělila jen korejský poloostrov, ale i tisíce rodin, mezi kterými se rázem ocitly neprostupné hranice. Některé se ani po více než šedesáti letech nesetkaly, pro jiné naopak bylo opětovné shledání rozčarováním. Vzhledem k letům odloučení i rozdílné společnosti si totiž lidé z obou částí poloostrova často nemají co říct.

“Žili jsme dál naše životy, i když myslím, že matka na to nikdy nezapomněla,” popisuje magazínu The Atlantic Jihokorejec Oh Hyung Jae. Jeho 15letý bratr se nechal v 50. letech naverbovat so severokorejské armády. Znovu viděl svoji jihokorejskou rodinu až v roce 2000. Jeho matka se toho už ale nedožila.

Oh Young Jae se narodil v roce 1935 v Jangseongu, malé vesnici na jihozápadě dnešní Jižní Koreje. Byl druhým nejstarším ze sedmi dětí. Jen několik týdnů po začátku Korejské války do jeho vesnice vtrhla severokorejská armáda a okamžitě začala s indoktrinací dětí a mládeže. Vojáci je učili armádní písně, pořádali soutěže a propagandistická představení, která měla jedno společné - chudého sedláka v nich zneužival bohatý kapitalista vlastnící půdu.

Indoktrinace byla jen prvním krokem k tomu, aby Severokorejci zverbovali nové vojáky, které v následujícím konfliktu chtěli využít. A v případě Oh Young Jaea se jim to podařilo. 15letý hoch se rozhodl připojit k armádě a odvezli ho do několik kilometrů vzdáleného výcvikového centra. Jeho matka se s tím nesmířila a vydala se na cestu přes hory s novorozeným dítětem na zádech.

“Proč jsi sem přišla? Jdeš mi na nervy, odejdi,” řekl jí po shledání syn. Matka se na něj usmála a řekla: “Nevadí, viděla jsem tě a to je to hlavní, co jsem chtěla.” To bylo naposled, kdy mladý voják svou matku viděl. Jeho rodina pak o něm neměla žádné zprávy a sourozenci předpokládali, že padl v bojích. O tom, že žije, se dozvěděli až v roce 1967.

Tehdy jeho bratra vyhodili z armády. Důvodem bylo, že neuvedl, že někdo z rodiny má vazby na KLDR. Oh Hyung Jae ale předpokládal, že jeho bratr je pravděpodobně dávno mrtvý. Tehdy se ale dozvěděl, že patří k prominentům KLDR, je básníkem a předním propagandistou režimu. Co jeho samotného tehdy přesvědčilo o přidání se k Severokorejcům, nyní pomáhal sám vytvářet.

Jeho rodině nicméně trvalo další roky, než se dozvěděla o jeho osudu. Básně začal psát ještě když sloužil v armádě, protože se prý potřeboval vypsat ze všech pocitů, které prožíval a neměl komu svěřit. Z této cesty pak plynule přešel na tvorbu o socialistickém ráji. Získal Kim Ir-senovu cenu a byl vyhlášen jako Poeta laureatus KLDR. V devadesátých letech získal řád práce a další významná společenská vyznamenání.

Na počátku 90. let se povedlo rodině navázat s Oh Young Jaem korespondenční kontakt. Nejvíce nadšená z toho byla asi matka. “Byla neuvěřitelně šťastná, že je naživu. Slíbila mu, že nezemře, dokud se jim nepodaří znovu setkat,” uvádí bratr. Přání se jí ale nesplnilo, zemřela v roce 1995. Se ztraceným bratrem se rodina setkala až za dalších pět let.

Shledání prý bylo silné, ale zároveň bylo i zklamáním. Euforii po několika minutách vystřídaly rozpaky. “Neměli jsme se o čem bavit. Nechtěli jsme se zaplétat do politických témat,” uvedla sestra. Když sourozenci nabídli, že by si mohli zazpívat písničku z dětství, Oh Young Jae po chvíli přemýšlení odmítl. Píseň totiž v sobě měla křesťanské prvky, což je pro Severokorejce naprosto zapovězené. Přední propagandista strany se také rozhodl vzdát hold své mrtvé matce u provizorního pomníčku. Tam se v něm zřejmě už vše definitivně zlomilo.

“Plakal a řekl mi, že nevěří, že se ještě někdy setkáme. Asi to tušil,” vysvětluje jeho bratr. V roce 2011 zjistil, že Oh Young Jae zemřel na rakovinu. Už se skutečně neviděli.

Podobný osudy rodin nejsou ojedinělé. Odhaduje se, že Severokorejci podobným způsobem naverbovali v průběhu války v 50. letech asi 100 tisíc obyvatel Jižní Koreje. většinu z nich už jejich rodiny po odchodu do KLDR nikdy neviděly.


 

Články odjinud