Brutální mučení a vraždy zajatců. Drsné záběry dokreslují obrázek „Putinovy tajné armády“ | info.cz

Články odjinud

Brutální mučení a vraždy zajatců. Drsné záběry dokreslují obrázek „Putinovy tajné armády“

Nedávno proběhly novinami šokující záběry brutálního mučení a následné trýznivé vraždy zajatce ze strany čtyř rusky mluvících mužů. Ti se zjevně svojí činností velmi dobře bavili. Celá událost se odehrála v roce 2017 v Sýrii, v místech, kde v té době podle všeho zrovna operovala nechvalně proslulá Wagnerova soukromá vojenská společnost (někteří autoři používají i jednoduché V, což je důsledkem přepisu z ruštiny). Video nepřinášelo vyloženě nové informace; o chování této skupiny na bojišti či vůči zajatcům bylo už leccos známo předtím. Přesto naprostá neúcta vůči lidské bytosti byla zarážející. Není proto od věci se podívat na roli, kterou tato společnost v ruské zahraniční politice hraje.

Na začátku je dobré zmínit také to, že Wagnerova SVS není ani zdaleka jediná svého druhu, a to jak v samotném Rusku, tak o to více ve světovém měřítku. Stačí si jen připomenout společnost Blackwater, která stála za masakry civilistů v Iráku. Wagnerovci mají nicméně některá specifika. Tím hlavním je nejspíše fakt, že se Rusko stále tváří, že vlastně neexistují. Ostatně i mluvčí Vladimira Putina Dmitrij Peskov v první reakci na zveřejnění videozáznamu vraždy zdůrazňoval, že Ruská federace k těmto osobám nemá „žádný vztah“ a že není vůbec jisté, že jde o Rusy, což bylo vnímáno s úsměvem asi ze všeho nejvíc. O jejich činnosti tak existují jen velmi kusé informace, a jak ukázal příklad tří ruských novinářů zavražděných ve Středoafrické republice, jejich sběr je možný jen s rizikem nasazení života.

Vojenská hodnota Wagnerovy SVS se nachází někde nad úrovní místních ozbrojených band, na druhou stranu nemůže konkurovat regulérní armádě s jejími možnostmi. Výjimkou v tomto případě byla pouze válka v Donbasu v prvních fázích konfliktu, kde se nicméně ukrajinská armáda nacházela ve stavu rozkladu a Wagnerovci s jejich bojovými zkušenostmi a relativně kvalitním vybavením tak měli navrch. Jak ale ukázal střet s americkými vojáky v únoru 2018 u syrského Dajr az-Zauru, v případě boje proti moderní armádě s jejími možnostmi nemají příliš šancí. Ani jejich početní stavy nejsou nijak obrovské, velikost skupiny je odhadována na zhruba 2000-3000 mužů. Nejedná se tak o prostou „potravu pro děla“, jak psal jeden ruský komentátor nedávno, ale o ozbrojence se zkušenostmi z bojových jednotek se slušnou použitelností v rámci omezených konfliktů. 

INFOGRAFIKA: Ruští žoldáci ve světěINFOGRAFIKA: Ruští žoldáci ve světěautor: INFO.CZ

Jejich úkoly sahají od těch nejtradičnějších, na které se podobné skupiny využívají, tedy ochranu objektů v prostředí, jako je právě Sýrie, Irák či některé nestabilní africké státy, jmenovitě Súdán či Středoafrická republika, až po bojové akce, což už tak obvyklé není. Jejich použití například na bojišti v Libyi je přitom výhodné v několika ohledech. Zkušenosti a vybavení z nich mohou udělat sílu, která zajistí převahu. Jsou tedy používáni jako elitní pěchota, což s sebou přináší i vyšší ztráty než například u speciálních sil. Zároveň jsou posíláni do prostředí, kde ruský stát a jeho ozbrojené složky buď svoji přítomnost popírají, jako je již zmíněná Libye či Donbas, nebo ji sice přiznávají, ale v jen limitované a přísně vymezené roli, jako v Sýrii. Důvodů je hned několik, nicméně politické ohledy jsou v tomto zásadní. Zjednodušeně řečeno, pokud v Sýrii zemře řadový ruský voják, je to pro stát nepříjemné a může to vzbudit pochyby, proč tam vlastně Rusko je. Pokud zemře zaměstnanec SVS, nikdo se nad tím nijak nepozastaví. Stejně tak, pokud spáchají zločin, stát od nich může dát ruce pryč.   

Zvláštností, oproti jiným soukromým vojenským společnostem, je jistá míra ideologizace Wagnerovy SVS. Verbováni jsou tak nejen na základě příslibu výdělku, ale i s odůvodněním boje proti islámskému terorismu jako v případě Sýrie, nebo proti fašistům, jako tomu je v Donbasu. Druhé zdůvodnění je přitom více než paradoxní, protože Dmitrij Utkin, šéf wagnerovců, je znám jako obdivovatel estetiky a ideologie nacistické Třetí říše. Wagnerovci navíc podepisují kontrakty s tím, že jsou ve službách ruského státu, byť nikoli oficiálně. Jejich účast v bojích například u východoukrajinského Debalceve v roce 2015, kde byla vidět technika, kterou disponuje pouze ruská armáda, takové propojení jen potvrzuje. Zatímco to, že by Wagnerova SVS byla přímo založena GRU (ruská vojenská rozvědka), je na úrovni spekulace, úzká spolupráce s oficiálními orgány je jistá.

Muži, kteří se účastnili mučení zajatce, měli podle všeho za úkol střežení objektů ropné infrastruktury v Sýrii, a to buď pro ruské ministerstvo energetiky, nebo pro některou z ruských ropných společností. Ty si najímají soukromé vojenské společnosti právě na ty úkoly, které pochopitelně oficiální armáda plnit nemůže. Mezi společnostmi probíhají také různé rozepře a boje o kontrakty, které mají často až fatální následky. Jevgenij Prigožin, který je s Wagnerovci úzce propojen, je tak částí silových složek, hlavně v armádě, ale i v samotné GRU, upřímně nenáviděn. To také pravděpodobně stálo za masakrem Wagnerovců v únoru 2018, kdy byli posláni do útoku proti americkým pozicím, byť byla ruská strana předem vyrozuměna, že Američané se budou bránit. Počet obětí ze strany Wagnerovců není přesně znám, nicméně odhady mluví o nižších stovkách mrtvých bojovníků provládních sil, včetně jednoho z „hrdinů“ zmíněného videa. Ruská strana příznačně nikdy oběti ze strany Wagnerovců nepřiznala, podle jejího tvrzení v incidentu ruští občané nefigurovali.

Není cílem článku nějak přehnaně psychologizovat. V každém případě chování čtyř mužů na videu sice šokuje, ale nepřekvapí. Jedná se o lidi, kteří jsou posláni do nejnebezpečnějších situací s tím, že mohou být kdykoli odepsáni. Jejich rolí je bojovat tam, kde je to pro normální armádu příliš nebezpečné. Není pak divu, že si ani oni sami lidského života příliš neváží. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud