Proděkan pražské právnické fakulty Michal Tomášek se dlouhodobě zabývá čínským plánem na vybudování takzvané Nové hedvábné cesty. Nedávno se tak vrátil z Tibetu, který má mít v tomto projektu své jasné místo. „V Tibetu by mohl existovat speciální právní režim pro zahraniční investice, podobně jako ve zvláštních ekonomických oblastech Číny Hongkongu či Tchaj-wanu,“ popisuje profesor Tomášek pro INFO.CZ. „Obávám se však, že angažmá Evropy nebude pro Číňany zase až tolik prioritní. Evropskou část Hedvábné cesty projektují, ale spíše ve vztahu k velkým přístavům, jako je Hamburk či k baltickým státům,“ dodává.
Nedávno jste v Tibetu navštívil další konferenci věnovanou Nové hedvábné stezce, tedy čínskému projektu Pás a cesta. Jaký je tam aktuální stav?
Konference se věnovala Tibetu a jeho místu v tomto projektu. Tibet má představovat poměrně významnou křižovatku na obchodních cestách do Nepálu, Indie, Pákistánu a případně severního Afghánistánu. Historie Tibetu a jeho místa v Hedvábné cestě je poměrně spletitá a kontroverzní.
Jeden z řečníků dokazoval, že některé větve staré Hedvábné cesty v období dynastie Chanů, tedy ve 2. století, vedly i do Tibetu. Výrazně se pak zapojil až v 8. století, kdy tibetská říše dosáhla svého vrcholu a Tibeťané dokonce dobyli hlavní město Číny. Hranice obou říší nakonec roku 821 vymezila mírová smlouva, stéla s ní dodnes stojí ve Lhase. Tibeťané tak po nějaký čas podstatnou část Hedvábné cesty kontrolovali, a to v oblasti provincií Sečuán a Kan-su, Číňané proto museli toto území obcházet ze severu.