Články odjinud

Čínský prezident hrozí Tchaj-wanu. Může Peking ostrov skutečně vojensky obsadit?

Čínský prezident hrozí Tchaj-wanu. Může Peking ostrov skutečně vojensky obsadit?

Si Ťin-pching, čínský prezident a zároveň šéf čínských komunistů, vzkázal Tchaj-wanu, že se „musí sjednotit“ a „bude sjednocen“ s pevninskou Čínou. Nabídl ale ostrovu nepřijatelné podmínky. A pohrozil mu vojenskou akcí. Za určitých podmínek by k ní podle expertů mohlo dojít v roce 2020.

Tchaj-wan by se měl připojit k Číně podobně jako bývalá britská kolonie Hongkong v rámci systému „jedna země, dva systémy,“ prohlásil dnes čínský prezident Si Ťin-pching ve svém projevu, který pronesl k 40. výročí ukončení ozbrojené „konfrontace“ mezi Tchaj-wanem a Čínou.

Zároveň prohlásil, že Tchaj-wan je oddělen od Číny jen kvůli tomu, že Čína byla slabá, ale to teď končí. A nevyloučil, že Peking použije ke sjednocení s ostrovem síly.

Tchaj-wan, kam se po porážce v čínské občanské válce uchýlily před komunisty zbytky čínských nacionalistů, je dnes fakticky nezávislý státem. Čínští komunisté ostřelovali pravidelně některé ostrovy patřící k Tchaj-wanu, ale přestali s tím v roce 1979. Peking totiž tehdy navázal spojenectví s ochráncem Tchaj-wanu, Spojenými státy, zaměřené proti Sovětskému svazu. USA pak na oplátku uznaly Peking za představitele Číny a omezily své vztahy s Tchaj-wanem. Navíc Tchaj-wan nikdy nevyhlásil nezávislost a drží se stejně jako pevninská Čína fikce, že je jedinou Čínou.

Od devadesátých let milého století Tchaj-wan a Čína na základě této fikce udržují vzájemné vztahy a spolupracují v hospodářské oblasti. To je podmíněno tím, že ostrov nevyhlásí formálně svoji nezávislost. Vše je zároveň založeno na tom, že čínští komunisté neměli sílu ostrov vojensky obsadit. A současně na tom, že Spojené státy omezovaly dodávky zbraní na ostrov a oficiální styky s ním, takže komunistům v Pekingu se zdálo, že dříve či později posílí svoji armádu natolik, že ostrov dobydou. Nebo že získají na ostrově takovou podporu, že se ho zmocní za pomoci místních politiků a podnikatelů uplácených komunistickými penězi či příslibem jiných výhod.

Situace se ale postupně mění. Mladá generace Tchajwanců se už z velké části cítí ne Číňany jako v minulosti, ale Tchajwanci. Jen méně než polovina obyvatel si podle průzkumů veřejného mínění přeje sjednocení s Čínou a jen pár procent si přeje rychlé sjednocení s Pekingem. Dokonce i za předpokladu, že by výsledek byl podobný jako v Hongkongu, tedy že by si podobně jako Hongkong zachoval Tchaj-wan svůj kapitalistický systém.

Si Ťin-pching sice ve svém projevu přislíbil Tchajwancům, že „bude plně respektován jejich sociální systém a životní styl“ a že si budou moci ponechat „svůj soukromý majetek a náboženství,“ ale málokdo tomu věří. V Hongkongu se totiž Čína snaží rozšířit svoji moc a vliv komunistické strany, řídit tamní instituce a omezit politické a občanské svobody.

Zároveň americký prezident Donald Trump odsouhlasil prodej velkého množství amerických zbraní, což by mělo posílit tchajwanskou armádu. Je i pro oficiální návštěvy vysoce postavených amerických politiků na Tchaj-wanu, čemuž se Američané celá desetiletí vyhýbali. Navíc americký Kongres schválil možnost návštěv amerických vojenských lodí na ostrově, což naznačuje možnost další americko-tchajwanské vojenské spolupráce.

Proto Si Ťin-pching pohrozil Tchaj-wanu silou s tím, že sice nebude válčit „proti jiným Číňanům“ (tedy Tchajwancům), ale prohlásil, že přijme „nutná opatření“ proti cizímu vměšován a „malému počtu“ aktivistů požadujících nezávislost ostrova. Peking se zkrátka bojí možného vyhlášen tchajwanské nezávislosti a posilování tchajwanské armády. A také toho, jak dopadnou parlamentní volby na ostrově v roce 2020 a zda se po nich část tamních politiků nepokusí vyhlásit nezávislost.

V tisku se proto už od loňského roku objevují úvahy expertů o tom, že by právě v roce 2020 mohlo dojít k pokusu o čínskou invazi na Tchaj-wan. Údajně vycházejí z uniklých plánů čínské komunistické armády. Ta už dlouho nacvičuje možný útok a například v čínském Vnitřním Mongolsku stojí replika paláce tchajwanské prezidentky, na němž čínští vojáci nacvičují jeho přepadení.

Peking ale zatím nemá podle nezávislých expertů i loni zveřejněné analýzy americké armády dost letadel a lodí, aby provedl invazi. Muselo by totiž jít vzhledem k předpokládanému odporu Tchajwanců o největší obojživelnou invazi v lidské historii. Čína zatím na ostrov po moři dokáže rychle zřejmě přepravit – pokud počítáme je oficiálně uváděné lodě vhodné k výsadku - jen okolo 40 tisíc vojáků a to zdaleka nestačí.

Jenže jak uvádějí například experti z amerického think-tanku Project 2049 Institute, to jsou oficiální čísla a Peking může využít i další lodě a také mobilizovat civilní dopravní letouny. Počty rychle přepravených vojáků pak mohou jít do statisíců. Pokud by čínské komunistické armádě podařilo rychle obsadit na Tchaj-wanu přístav a letiště u hlavního města, invaze může uspět. Za přispění místních zrádců a při využití momentu překvapení.

Tchajwanská armáda přitom počítá s tím, že se bude moci bránit zhruba čtrnáct dní. Poté spoléhá na mezinárodní – tedy hlavně americkou – pomoc. Pokud ostrov padne dřív, než svět stačí zareagovat, nezbude než uznat čínské panství nad Tchaj-wanem. Samozřejmě by šlo z čínské strany o velký risk, ale pokud si pekingští komunisté budou myslet, že síla tchajwanské armády roste a blíží se vyhlášení nezávislosti ostrova, mohou dát útoku zelenou.

 

Články odjinud