Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co čeká teď Turecko? 4 zásadní otázky a 4 odpovědi

Co čeká teď Turecko? 4 zásadní otázky a 4 odpovědi

Turci rozhodli. V referendu o ústavních změnách podpořili prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, kterému tím výrazně navýšili pravomoci. Zaniká tak funkce premiéra, prezident bude přímo jmenovat vládu, mění se počet poslanců, mezi kterými budou mít převahu ti vládní, s nejvyšší pravděpodobností členové Erdoganovy strany. Co tato změna znamená pro tureckou politiku ale také pro Evropskou unii?  

1.  Jak je na tom opozice?

Média v Turecku jsou značně provládní a kampaň na podporu odmítnutí změn ústavy byla omezená, přesto se nedá mluvit o drtivém úspěchu. V osmdesátimilionové zemi rozhodl rozdíl 1,5 milionu hlasů. Erdogan utrpěl poprvé za svou kariéru porážku v Istanbulu. Napovídá to, že se netěší v zemi tak velké popularitě, jak si možná myslel. Objevují se i podezření ohledně manipulace s hlasy. Nezávislým pozorovatelům i opozici vadí zejména rozhodnutí ústřední volební komise započítat do výsledků i hlasovací lístky neoznačené oficiálním razítkem. Do výsledku byly započteny prý až 3 miliony neplatných hlasů. To vše bude značně polarizovat už tak dost rozdělenou tureckou veřejnosti. Těsné vítězství tak může paradoxně nahrát opozici, která se v posledních letech nedokázala domluvit. Existence jednoho nepřítele může opozici pomoci ve sjednocení, píše pro Washington Post Zyia Meralová.

2. Co turečtí nacionalisté a vztah s Kurdy?

Těsné vítězství znamená, že hra na nacionalistickou strunu není tak spolehlivá, jak si myslel. V příštích volbách tak bude pravděpodobně akcentovat středovou ekonomickou politiku a nová jednání s Kurdy jsou pravděpodobnější, než kdyby drtivě vyhrál, myslí si ředitel Centra pro turecká studia Gonul Tol.

3. Jak se bude vyvíjet vztah s EU?

Turecko sice dříve usilovalo o členství v Evropské unii, ale zaostávala za implementací některých opatření, které EU požaduje. Rada Evropy už vyzvala Turecko k uvážlivosti a zdůraznila nutnost zachovat nezávislé soudy. Erdogan už dříve několikrát vyjádřil svou podporu na znovuzavedení trestu smrti. Takový zákon by dveře do unie uzamknul. Erdogan, který svou rétorikou není Evropské unii tak nakloněn jako jeho předchůdci, může vypovědět i nedávnou smlouvu o uprchlících mezi Tureckem a unií. Spojence pak bude hledat s největší pravděpodobností na východ od své země, píše CNN. Je stejně tak ale možné, že ve chvíli, kdy Turecko a EU přestanou jednat o členství v EU a zmizí ze stolu lidskoprávní otázky a otazníky nad právní kulturou, začne se soustředit na pragmatičtější záležitosti, a to například vyjednání celní unie či unie volného obchodu, píše Foreign Policy.

4. Co vzdálená budoucnost?

„Ano“ znamená posílení tureckého prezidenta. Erdogan by mohl vládnout až do roku 2029. Voliči ale zapomínají na to, že po Erdoganovi přijde někdo jiný. Prezidentský systém sice funguje ve Spojených státech, podle politologů je tento systém ale velmi zranitelný a například v Latinské Americe měl právě systém se silným prezidentem za následek nespočet vojenských převratů. Pokud přijde po Erdoganovi někdo slabší, celá země se může ponořit do chaosu. Z jiného úhlu pohledu umožní změna turecké vládě rychle reagovat na krize, které přicházejí. Ať už se jedná o příliv uprchlíků, ekonomické problémy či sociální nepokoje. V parlamentním systému bývají schvalovací procesy mnohem složitější.

 

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744