Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Diplomatická hra století. Co čekat od jednání Trumpa se severokorejským diktátorem

Diplomatická hra století. Co čekat od jednání Trumpa se severokorejským diktátorem

Severokorejský vůdce Kim Čong-un pozval amerického prezidenta na schůzku k diskusi o jaderných zbraních a zavázal se k denuklearizaci Korejského poloostrova. Americký prezident Donald Trump pozvání přijal a zřejmě se sejde s Kimem v květnu. O výsledcích takového jednání se ale už teď objevují pochybnosti.

Na první pohled to vypadá jako průlom ve více než dvě desetiletí trvajících snah zastavit vývoj a výrobu severokorejských jaderných zbraní. Ve vzkazu, který Kim Čong-un poslal prostřednictvím Jihokorejců Trumpovi, je podle Jihokorejců závazek, že se Severní Korea zbaví jaderných zbraní, a že se zdrží jakýchkoliv dalších jaderných a raketových testů. Zatím ale není jasné, co si Kim pod denuklearizací představuje a co za to bude chtít.

„Závazek k denuklearizaci“, který je v severokorejském poselství, nemusí znamenat, že se Severní Korea okamžitě vzdá svých jaderných zbraní. Severní Korea a její vůdce Kim Čong-un považují jaderné zbraně za záruku své bezpečnosti a dokončení posilování své armády do ideálního stavu. Může se ale vzdát po nějaké době jaderných zbraní, výměnou za podstatné ústupky a bezpečnostní záruky ze strany Spojených států. Spekuluje se o třech požadavcích.

Prvním z nich patrně bude zrušení ekonomických sankcí, které byly na Severní Koreu uvaleny OSN i jednotlivými zeměmi kvůli jejímu programu výroby a vývoje jaderných zbraní a balistických raket. Zdá se, že poslední sankce zasáhly režim v Pchjongjangu skutečně tvrdě a tlačí ho k jednání. Severní Korea může od světa žádat také ekonomickou pomoc, kterou už dostávala v devadesátých letech minulého století.

Za druhé Severní Korea může žádat uzavření mírové smlouvy se Spojenými státy a Jižní Koreou. Korejská válka totiž skončila v roce 1953 jen smlouvou o příměří mezi vojsky OSN vedenými Spojenými státy a Severní Koreou, nikoliv skutečnou mírovou smlouvou. Mohlo by jí o součást uznání Severní Koreje jako „normální, řádné“ země na mezinárodním poli. Právě o mezinárodní uznání zřejmě severokorejský vůdce velmi stojí. Současně bude Kim velmi pravděpodobně požadovat, aby po nějakou dobu Spojené státy uznaly Severní Koreu jako jaderný stát.

Třetím a nejdůležitějším požadavkem Kim Čong-una zřejmě budou záruky, že Spojené státy na Severní Koreu nezaútočí a nepovolí to ani svým spojencům. Americký list The Wall Street Journal spekuluje i o tom, že by Severní Korea mohla požadovat stažení amerických jednotek z Jižní Koreje. Možná bude chtít i nějakou formu ujištění, že USA nepoužijí proti Severní Koreji jaderné zbraně. A to ani v případě konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou.

Uzavření dohody se Severní Koreou o jejím jaderném odzbrojení by bylo jeho velkým politickým vítězstvím Donalda Trumpa a posílilo by to jeho pozici jak v USA, tak i ve světě. Američané se bojí Severokorejských jaderných zbraní, z nichž některé možná mohou zasáhnout i území Spojených států. Ve světě by zase byl Trump, který byl dosud považován za nevyzpytatelného vůdce s velkou bojechtivostí, rázem pokládán za mírotvorce a skvělého vyjednavače. Komentáře v západních médiích už nyní spekulují o tom, že by mohl za úspěšnou dohodu se Severní Koreou dostat Nobelovu cenu míru.

Otázkou je, kam až bude ochoten v ústupcích Severní Koreji Donald Trump zajít. Prvním ústupkem už bude jen to, pokud se setká osobně s Kim Čong-unem. Posílí to legitimitu severokorejského dikátora na mezinárodním poli a využije to i domácí severokorejská propaganda. Stejně jako případné zrušení ekonomických sankcí, které by ale patrně bylo postupné v návaznosti na omezení severokorejského zbrojního programu. Na to jsou zřejmě Spojené státy připraveny. Stejně tak jako k uzavření mírové smlouvy se Severní Koreou. Ostatně snahy o uzavření mírové smlouvy kdysi ztroskotaly právě na odporu Severní Koreje.

Horší to bude se zárukami, že USA na Severní Koreu nezaútočí a budou od toho zrazovat i své spojence. Znamená to totiž, že se severokorejskému režimu mohou uvolnit ruce k agresivnější politice vůči svému jižnímu sousedovi či vůči Japonsku. Stažení amerických jednotek z Jižní Koreje pak mohou američtí spojenci chápat jako zradu a podrylo by to mezinárodní postavení USA. Washington tomu může zabránit dodávkami zbraní do Jižní Koreje, aby se sama mohla případně bránit proti severokorejskému útoku. Bude to ale znamenat značnou finanční zátěž pro USA.

Nejproblematičtějším bodem bude severokorejská snaha o uznání svého mezinárodního postavení a získání bezpečnostních závazků ze strany USA ještě před úplným jaderným odzbrojením. Není totiž jasné, nakolik se dá severokorejskému režimu věřit. Zda mu nejde jen o získání času pro výrobu takového množství jaderných zbraní, že se proti ní USA neodváží zaútočit. Dokonce ani v případě, že se Severní Korea rozhodne ovládnout svého jižního souseda. Historická zkušenost ukazuje, že Severokorejci jsou mistři v protahování jednání a obcházení podmínek uzavřených dohod. Dosavadní rozhovory se Severní Koreou nikam nevedly a jen umožnily severokorejskému režimu získat čas, peníze a vyvinout další zbraně.

V roce 1994 Severní Korea podepsala smlouvu o zmražení svého programu výroby nukleárního materiálu vhodného pro jaderné zbraně výměnou za mezinárodní pomoc. V roce 2002 dohoda zkolabovala, když americké tajné služby zveřejnily informace, že Severní Korea pokračuje ve svém programu obohacování uranu. V roce 2005 se Pchjongjang zavázal k denuklearizaci, tedy k zastavení vývoje jaderných zbraní. O rok později vyzkoušel svoji první jadernou zbraň. V roce 2007 se pokusili o dohodu o omezení zbrojení vůdcové Severní a Jižní Koreje na společném setkání. Pokus ukončily testy severokorejských raketových zbraní. Severní Korea podle severu BBC získala v dobách zlepšení vztahů se světem pomoc ve výši 4,5 miliardy dolarů. Podle některých expertů jí tyto finance pomohly zrychlit vývoj nových zbraní.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1