Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Diplomatická hra století. Co čekat od jednání Trumpa se severokorejským diktátorem

Diplomatická hra století. Co čekat od jednání Trumpa se severokorejským diktátorem

Severokorejský vůdce Kim Čong-un pozval amerického prezidenta na schůzku k diskusi o jaderných zbraních a zavázal se k denuklearizaci Korejského poloostrova. Americký prezident Donald Trump pozvání přijal a zřejmě se sejde s Kimem v květnu. O výsledcích takového jednání se ale už teď objevují pochybnosti.

Na první pohled to vypadá jako průlom ve více než dvě desetiletí trvajících snah zastavit vývoj a výrobu severokorejských jaderných zbraní. Ve vzkazu, který Kim Čong-un poslal prostřednictvím Jihokorejců Trumpovi, je podle Jihokorejců závazek, že se Severní Korea zbaví jaderných zbraní, a že se zdrží jakýchkoliv dalších jaderných a raketových testů. Zatím ale není jasné, co si Kim pod denuklearizací představuje a co za to bude chtít.

„Závazek k denuklearizaci“, který je v severokorejském poselství, nemusí znamenat, že se Severní Korea okamžitě vzdá svých jaderných zbraní. Severní Korea a její vůdce Kim Čong-un považují jaderné zbraně za záruku své bezpečnosti a dokončení posilování své armády do ideálního stavu. Může se ale vzdát po nějaké době jaderných zbraní, výměnou za podstatné ústupky a bezpečnostní záruky ze strany Spojených států. Spekuluje se o třech požadavcích.

Prvním z nich patrně bude zrušení ekonomických sankcí, které byly na Severní Koreu uvaleny OSN i jednotlivými zeměmi kvůli jejímu programu výroby a vývoje jaderných zbraní a balistických raket. Zdá se, že poslední sankce zasáhly režim v Pchjongjangu skutečně tvrdě a tlačí ho k jednání. Severní Korea může od světa žádat také ekonomickou pomoc, kterou už dostávala v devadesátých letech minulého století.

Za druhé Severní Korea může žádat uzavření mírové smlouvy se Spojenými státy a Jižní Koreou. Korejská válka totiž skončila v roce 1953 jen smlouvou o příměří mezi vojsky OSN vedenými Spojenými státy a Severní Koreou, nikoliv skutečnou mírovou smlouvou. Mohlo by jí o součást uznání Severní Koreje jako „normální, řádné“ země na mezinárodním poli. Právě o mezinárodní uznání zřejmě severokorejský vůdce velmi stojí. Současně bude Kim velmi pravděpodobně požadovat, aby po nějakou dobu Spojené státy uznaly Severní Koreu jako jaderný stát.

Třetím a nejdůležitějším požadavkem Kim Čong-una zřejmě budou záruky, že Spojené státy na Severní Koreu nezaútočí a nepovolí to ani svým spojencům. Americký list The Wall Street Journal spekuluje i o tom, že by Severní Korea mohla požadovat stažení amerických jednotek z Jižní Koreje. Možná bude chtít i nějakou formu ujištění, že USA nepoužijí proti Severní Koreji jaderné zbraně. A to ani v případě konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou.

Uzavření dohody se Severní Koreou o jejím jaderném odzbrojení by bylo jeho velkým politickým vítězstvím Donalda Trumpa a posílilo by to jeho pozici jak v USA, tak i ve světě. Američané se bojí Severokorejských jaderných zbraní, z nichž některé možná mohou zasáhnout i území Spojených států. Ve světě by zase byl Trump, který byl dosud považován za nevyzpytatelného vůdce s velkou bojechtivostí, rázem pokládán za mírotvorce a skvělého vyjednavače. Komentáře v západních médiích už nyní spekulují o tom, že by mohl za úspěšnou dohodu se Severní Koreou dostat Nobelovu cenu míru.

Otázkou je, kam až bude ochoten v ústupcích Severní Koreji Donald Trump zajít. Prvním ústupkem už bude jen to, pokud se setká osobně s Kim Čong-unem. Posílí to legitimitu severokorejského dikátora na mezinárodním poli a využije to i domácí severokorejská propaganda. Stejně jako případné zrušení ekonomických sankcí, které by ale patrně bylo postupné v návaznosti na omezení severokorejského zbrojního programu. Na to jsou zřejmě Spojené státy připraveny. Stejně tak jako k uzavření mírové smlouvy se Severní Koreou. Ostatně snahy o uzavření mírové smlouvy kdysi ztroskotaly právě na odporu Severní Koreje.

Horší to bude se zárukami, že USA na Severní Koreu nezaútočí a budou od toho zrazovat i své spojence. Znamená to totiž, že se severokorejskému režimu mohou uvolnit ruce k agresivnější politice vůči svému jižnímu sousedovi či vůči Japonsku. Stažení amerických jednotek z Jižní Koreje pak mohou američtí spojenci chápat jako zradu a podrylo by to mezinárodní postavení USA. Washington tomu může zabránit dodávkami zbraní do Jižní Koreje, aby se sama mohla případně bránit proti severokorejskému útoku. Bude to ale znamenat značnou finanční zátěž pro USA.

Nejproblematičtějším bodem bude severokorejská snaha o uznání svého mezinárodního postavení a získání bezpečnostních závazků ze strany USA ještě před úplným jaderným odzbrojením. Není totiž jasné, nakolik se dá severokorejskému režimu věřit. Zda mu nejde jen o získání času pro výrobu takového množství jaderných zbraní, že se proti ní USA neodváží zaútočit. Dokonce ani v případě, že se Severní Korea rozhodne ovládnout svého jižního souseda. Historická zkušenost ukazuje, že Severokorejci jsou mistři v protahování jednání a obcházení podmínek uzavřených dohod. Dosavadní rozhovory se Severní Koreou nikam nevedly a jen umožnily severokorejskému režimu získat čas, peníze a vyvinout další zbraně.

V roce 1994 Severní Korea podepsala smlouvu o zmražení svého programu výroby nukleárního materiálu vhodného pro jaderné zbraně výměnou za mezinárodní pomoc. V roce 2002 dohoda zkolabovala, když americké tajné služby zveřejnily informace, že Severní Korea pokračuje ve svém programu obohacování uranu. V roce 2005 se Pchjongjang zavázal k denuklearizaci, tedy k zastavení vývoje jaderných zbraní. O rok později vyzkoušel svoji první jadernou zbraň. V roce 2007 se pokusili o dohodu o omezení zbrojení vůdcové Severní a Jižní Koreje na společném setkání. Pokus ukončily testy severokorejských raketových zbraní. Severní Korea podle severu BBC získala v dobách zlepšení vztahů se světem pomoc ve výši 4,5 miliardy dolarů. Podle některých expertů jí tyto finance pomohly zrychlit vývoj nových zbraní.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744