Divoké večírky s kokainem a nevěrou i geniální chvíle božského dítěte - Maradona v kinech | info.cz

Články odjinud

Divoké večírky s kokainem a nevěrou i geniální chvíle božského dítěte - Maradona v kinech

Chcete strávit 130 minut s jedním z géniů 20. století? Vypravte se na dokumentární film Diego Maradona. Génius byl tenhle malý argentinský chlapík sice jenom fotbalový, fascinující příběh jeho slávy i pádu ale bude bavit i ty, kteří nejpopulárnější sport světa nijak nemilují. A Maradona během celého filmu prakticky nesleze z filmového plátna.

Jméno Diego Armando Maradona znají i lidé, kteří nevědí o sportu nic. Britský režisér Asif Kapadia představil legendárního fotbalistu jako rozpolcenou osobnost – na jednu stranu vřelého, milujícího a vtipného společníka Diega, na druhou zhýralého krále večírků a na mafii napojeného fotbalového podvodníka Maradonu.

Některé záběry filmu vypadají v dnešní době až neskutečně – například příjezd Maradony na fotbalový stadion San Paolo po přestupu do Neapole. Atmosféra připomínala vítání mistrů světa, Maradona přitom ještě neodehrál za tamní klub SSC Napoli ani jedinou minutu. Ve chvíli, kdy prezident klubu představuje na tiskové konferenci čerstvou posilu, vytrhnou fanoušci okno ve stropní ventilaci a skandují Diegovo jméno.

Právě v jižanské Neapoli, které fanoušci ostatních týmů vzkazují „Umyjte se“, našel Maradona fotbalový ráj. Tým, jenž nikdy nevyhrál vysněné scudetto, dotáhl drobný Argentinec až na vrchol. Časem se ale také ukazuje, že první otázka na tiskové konferenci, kterou Maradona dostal, měla své opodstatnění. Poté, co se jeden z neapolských novinářů hvězdy zeptal na to, zda zná tamní mafii Camorru, nechal ho prezident klubu vyvést ze sálu.

Maradona se stykům s mafií nijak nebránil, a když mu její bossové nabídli ochranu, rozpačitě se usmíval. Otázka je, zda mohl ve svém postavení dělat něco jiného – časem svých styků určitě i litoval, to už ale bylo na to vystoupit z rozjetého vlaku pozdě.

Nejhodnotnější fotbalové kluby

Milovníci fotbalu si vrchovatě užijí Maradonových gólů v klíčových zápasech, ať už v modrém dresu SSC Napoli nebo v barvách argentinského národního týmu. Nechybí samozřejmě ani legendární „boží ruka“ proti Anglii ve čtvrtfinále MS v roce 1986. Právě tento zápas přesně vystihuje Jekylla a Hydea v jedné osobě – poté, co dal Maradona slavný gól rukou a nepřiznal se, dokázal prokličkovat celé hřiště a zasadit bezmocným soupeřům druhý úder.

Podobně rozpolceně působí hráč i v osobním životě. Na posteli se šťastně usmívá na právě narozenou dceru, „levobočka“, o němž ví celé město, ale dětinsky zapírá.

Film zachycuje rozhodující okamžiky slavných zápasů, k dokreslení Maradonovy geniality je ale třeba si ještě pustit sestřihy jeho míčových kouzel na YouTube. To, co drtivá většina hráčů nedokáže s míčem na zemi, on zvládal s balonem ve vzduchu.

Bujaré večírky v neapolských klubech a závislost na kokainu pomalu Maradonu ničí, přesto je ale schopný tři dny před zápasem abstinovat a tvrdě trénovat, aby byl připravený.

Film sice trvá přes dvě hodiny, končí ale poněkud předčasně a nezachycuje už poslední Maradonovo vystoupení na mistrovství světa v roce 1994, z něhož byl po dvou zápasech po pozitivní dopingové kontrole s ostudou vykázán.

Zajímavé by bylo i zjistit, zda byl Maradonův bohémský styl života mezi hráči Neapoli spíše výjimkou, nebo pravidlem. V dokumentu s výjimkou obránce Cira Ferrary prakticky nevypovídají žádní Maradonovi spoluhráči. Určitě by stálo za to zpovídat i celou trojici Ma-Gi-Ca (Diego Maradona, Bruno Giordano, Careca), která stála za slavnou neapolskou érou, nebo argentinského střelce Claudia Cannigiu, jenž lásku ke kokainu s Maradonou sdílel.

Divák si nutně musí položit otázku, zda mohl Diego, pocházející z dělnické rodiny nejchudšího slumu na předměstí Buenos Aires, nástrahám velkého světa odolat. Při pohledu na fanatickou atmosféru mezi neapolskými fanoušky si to lze jen těžko představit.

Smutný pohled na obtloustlou trosku na konci filmu ale nepřebije fakt, že Maradona zřejmě za svoji kariéru rozdal více radosti než kterýkoliv jiný hráč planety. Za to bychom mu měli být vděčni, navzdory všem jeho hříchům. Maradona je pro mnoho lidí zkrátka fotbalový bůh – v Argentině proto kdysi vznikla i zvláštní církev. Kapadiův dokument částečně ukazuje proč.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud