Články odjinud

Erdoganovo Turecko se čím dál více přiklání k islamismu. Roste počet mešit i zahalených žen

Erdoganovo Turecko se čím dál více přiklání k islamismu. Roste počet mešit i zahalených žen

„Sto let po vzniku Turecka nám před očima vzniká nový kult osobnosti, jenž budují ti samí lidé, kteří se celá desetiletí posmívali kultu Atatürka.“ Novinář a spisovatel Mustafa Akyol ve svém sloupku pro al-Monitor vystihl současné dění v Turecku dokonale, když takto glosoval březnovou premiéru životopisného filmu o Recepu Tayyipu Erdoganovi s názvem Vůdce („Reis“).

V blížícím se referendu (v polovině dubna) bude totiž současný prezident usilovat o získání pravomocí, s nimiž by mohl zemi obrátit naruby úplně stejně, jako to před sto lety udělal Mustafa Kemal Atatürk. A vzhledem k tomu, jak v zemi po neúspěšném pokusu o převrat, k němuž došlo loni v půlce července, stoupla prezidentova popularita, je dost možné, že většina populace bude v referendu hlasovat pro posílení prezidentových pravomocí. Erdogan tak vlastně může vrátit Turecko do Atatürkových dob. Nebo se o to aspoň usilovně snaží.

Jak by to v praxi vypadalo? Překvapivou odpověď na otázku přinesl ministr spravedlnosti a Erdoganův důvěrník Bekir Bozdağ, který zadoufal, že se tak Turecko bude moci vrátit do „dynamické doby“ svého vzniku. Nechal se slyšet, že: „Za Atatürka fungoval skutečný prezidentský systém.“ Tahle poznámka mnohé překvapila, protože Erdoganův konzervativní/islamistický tábor se o Atatürkovi a jeho striktně sekulárnímu působení obvykle nevyjadřují příliš pozitivně. Turecko-americký ekonom a politolog Timur Kuran poukázal na svém twitteru na ironii tohoto jednání: „Turečtí islamisté se o Atatürkově režimu vyjadřovali jako o destruktivní diktatuře. Teď AKP Atatürka využívá k ospravedlnění vlastního mocenského monopolu.“

Přestože se Erdoganova ideologie od té Atatürkovi zásadně liší, evidentně se pokouší zaujmout stejnou roli jako první prezident země: Atatürk byl nezpochybnitelným zachráncem-zakladatelem, jenž samostatně vládl Turecku patnáct let. A Erdogan se usilovně snaží stát se přesně tou samou vůdčí postavou, jenž povede samostatně Turecko další desetiletí. I budovaný kult osobnosti kolem obou dvou si je co do slovníku velice podobný. Titul „başkomutan“ neboli vrchní velitel, se běžně používal v souvislosti v Atatürkem a v současné době jím média (vládnoucí garniturou přímo či nepřímo kontrolovaná) čím dál častěji označují i Erdogana. Stejně tak je „reis“(vůdce), jak Erdogana jeho stoupenci běžně titulují (ano, nechává si tak říkat muž, který Angele Merkelové připomíná nacistickou minulost Německa), významově stejně silné jako „ata“ (otec), což je tradiční titul Atatürka. A přestože si světonázory obou vůdců nemohou být vzdálenější, jejich osobnosti a politické cíle jsou si velmi podobné. Oba se rozhodli dovléct národ vstříc svému ideálu pevnou rukou bez takových podružných detailů, jako je oddělení mocí nebo omezení vlastních pravomocí.

Jsou však „drobné“, leč podstatné rozdíly. Tam, kde Atatürk snil o odhození osmanské, východní minulosti a připoutání nově vzniklého Turecka k západní, vyspělé Evropě, Erdogan téměř sto let budované vazby přetrhává a snaží se znovu posílit roli islámu ve veřejném životě. Podařilo se mu zneutralizovat roli armády, které sloužila od vzniku Turecké republiky v roce 1923 jakožto strážce sekularismu.

Stoupenci AKP věří, že to, jak Erdogan zasahuje, ohýbá a přizpůsobuje obrazu svému všechno, svobodou tisku počínaje a rozsáhlými prezidentskými pravomoci konče, je klíčem k řešení celé řady tureckých problémů. Země se jen během loňského roku musela vyrovnat s třiceti teroristickými útoky, upadající ekonomikou, uprchlickou krizí a válečným stavem na hranicích se Sýrií a Irákem. „V souladu s tím, jak jim to Erdogan servíruje, navíc stoupenci AKP věří, že všechny tyto potíže jsou výsledkem machinací zákeřných mocenských uskupení, jež se spikla proti Turecku,“ komentuje aktuální situaci Mustafa Akyol pro deník al-Arab. „A věří také, že toto spiknutí může rozbít jen skutečně silný, nekompromisní vůdce – tedy samozřejmě Erdogan.“ Ten v současné době usiluje o transformaci parlamentního režimu v prezidentský, jenž by mu v nacionálně-islamistickém dresu poskytl absolutní moc a on se tak mohl stát „Abú l-Atrákem“ – tedy Atatürkem v arabsko-islámském znění. Odklon od Atatürkovského sekularismus je jasně patrný na nárůstu počtu mešit (v roce 2006 jich bylo 79 tisíc, v roce 2015 už 87 tisíc) a čím dál většího množství žen, které si zahalují vlasy.

I když nosí obleky a holí se v souladu se sekulárními zvyklostmi, jež vešly v oficiální platnost ve dvacátých letech minulého století, daří se Erdoganovi uskutečňovat desítky let starý sen konzervativních náboženských stran, ať už se jmenovaly jakkoliv. Problém Erdoganova počínání spočívá v tom, že už dávno nežijeme v osmanských dobách a všemocní a vševědoucí sultáni nemají v politice co dělat. Žijeme v éře liberální demokracie; přes všechny problémy stále ještě nejlepším známém politickém uspořádání. A od něj turecký prezident svou zemi posouvá dál a dál.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud