Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Galeotti pro INFO.CZ: Putin zavedl pro mafiány nová pravidla a tajné služby kriminálníky využívají

Galeotti pro INFO.CZ: Putin zavedl pro mafiány nová pravidla a tajné služby kriminálníky využívají

V Rusku prorostla mafie s byznysem a politikou, říká známy odborník na Rusko Mark Galeotti, kterému nedávno vyšla v USA kniha o ruském organizovaném zločinu The Vory: Russia´s Super Mafia. Stát podle něj reguluje mafiánské gangy a ruská rozvědka využívá zločinců proti cizím státům. Gangsteři zároveň vydělávají hlavně na okrádání ruského státu, ale i na drogách nebo třeba pašování sýra.

Je Rusko prezidenta Vladimira Putina mafiánský stát?

Nemám tohle tvrzení rád. Zaujme sice čtenářovu představivost, ale je nebezpečné, protože je příliš zjednodušující. I když popíšeme tamní vládu jako jeden gang, nekontroluje veškerý organizovaný zločin. Snaží se ho ale usměrňovat. A když řekneme, že Rusko je mafiánský stát, pomineme to, že v Rusku jsou stále čestní policisté, soudci a úředníci, kteří se snaží dělat se zločinem, co mohou. Rusko je kleptokracie a připomíná v mnoha směrech Itálii v šedesátých či sedmdesátých letech minulého století, kdy tam k sobě vláda a organizovaný zločin měly velmi blízko.

Další věcí je, že ruské tajné služby, které jsou nyní stejně rozsáhlé a agresivní jako za studené války, se stále občas obrací na organizovaný zločin, aby pro ně udělal některé „speciální služby“. Čečenští zločinci zabíjejí oponenty režimu v zahraničí, organizovaný zločin ze svých peněz financuje některé mediální skupiny v Evropě. Ty, které má rád Kreml.

Psal jste ale také o tom, že zločince použila ruská vláda při organizaci připojení Krymu k Rusku…

Svět ruských zločinců
V Rusku vznikl zvláštní zločinecký svět s vlastními zákony, který se ale v posledních desetiletích do jisté míry rozpadl. Navzdory tomu někteří zločinečtí vůdci stále nosí titul vor v zakoně, neboli zloděj podle zákona. Mělo to symbolizovat, že jednají podle svých vlastních zákonů, odlišných od pravidel pro ostatní lidi. Zločinci původně například nesměli podle svého kodexu nijak spolupracovat s mocí, nesměli pracovat, sloužit v ozbrojených silách, oženit se (ale mohli mít milenku), museli vždy platit dluhy z karet atd. Skončit ve vězení nebo v pracovním táboře pro ně bylo spíše oceněním, protože život za mřížemi, nikoliv venku, pro ně byl reálným životem. Vor v zakoně byl něco jako kněz a nejvyšší soudce. Tento podivný svět vznikl zřejmě na konci 19. století a jeho vývoji i se zvláštním „zákoníkem“ byl dokončen ve dvacátých letech 20. století. Ve čtyřicátých a padesátých letech došlo v gulagu k válce mezi starými a novými vory o to, zda lze spolupracovat s mocí. Výsledkem bylo, že částečně lze. Tradiční svět ruského zločinu přesto přetrval a začal se rozkládat až od osmdesátých let minulého století. V posledních desetiletích se pak ruští zločinci výrazně modernizovali.

Na Krymu takové skupiny v podstatě vybudovaly Kremlu místní proruskou vládu na zakázku. Krym byl obsazen kromě ruských speciálních sil také místními dobrovolnickými oddíly a mnozí z jejich členů byli ozbrojenci z místních zločineckých gangů. Sergej Aksjonov, premiér Krymu, který řídil jeho připojení k Rusku, byl až neuvěřitelně propojen s organizovaným zločinem. V devadesátých letech začínal v gangu s gangsterem, který si nechával říkat Goblin. Pak se Aksjonov dal na byznys a politiku, ale nikdy nepřerušil styky s podsvětím.

Podobné je to na východní Ukrajině, na Donbasu. Množství velitelů proruských separatistů, místních warlordů, má úzké styky s organizovaným zločinem. Zejména některé menší kriminální skupiny vyměnily svoji moc v podsvětí za místní politickou moc. Někdy na linii mezi separatistickými a ukrajinskými bojovníky propuknou srážky a nikdo neví proč. Je to často kvůli zločineckým sporům o drogy nebo je to snaha získat od Rusů více zbraní, které se pak dají prodat na černém trhu. Mám to potvrzené z různých zdrojů včetně zdrojů z ruských bezpečnostních služeb.

Jak je to s využíváním ruských zločinců Kremlem proti jiným zemím? Co třeba hackeři, kteří se prolamují do počítačů či ničí jejich obsah?

Ruský stát nemá potíž dohodnout se s kriminálníky, ať už jde o hackery nebo například o ruské neonacisty, kteří vraždili v zahraničí. Počítačoví piráti jsou zvláštní případ. Hackery mobilizoval ruský stát například k útokům proti Estonsku, Gruzii a Ukrajině. Původně je najímal, když bylo potřeba. Dnes už to dělá méně, Kyberšpionáž a kyberválka je totiž skutečně cesta budoucnosti a ruské špionážní služby si proto budují své vlastní kapacity.

Vojenská rozvědka GRU (Hlavní správa rozvědky) verbuje chytré lidi ve věku kolem dvaceti let a pak je školí pro své potřeby. Vnitřní tajná služba FSB (Federální bezpečnostní služba), která ale operuje částečně i v zahraničí (kde může i zabíjet podezřelé z terorismu), vsadila na rychlejší způsob. Najde kriminální hackery a pak jim nabídne, aby pracovali pro FSB, nebo že je pošle do vězení. Souhlas je téměř jistý. Má to ale problém. Několik zatčení loni ukázalo, že i hackeři pracující pro FSB občas pokračují ve své kriminální činnosti. Navíc se cítí neohrozitelní, mají přece doklady a průkazky tajné služby. Ve skutečnosti tenhle systém do jisté míry korumpoval FSB.

Ve dne konala vláda, v noci gangsteři

A jaký vztah má k mafii ruský prezident Vladimir Putin?

Putin sám nemá nic s organizovaným zločinem, ale jeho stát ano. Podívejte, Putin začínal v devadesátých letech minulého století svoji politickou kariéru v Petrohradu, kde působil nakonec jako zástupce guvernéra. Musel mimo jiné vyjednávat s tamními gangy, z nichž nejsilnější byl Tambovský gang, jehož šéf byl nazýván nočním guvernérem Petrohradu. Ve dne vládla legální vláda, v noci gang. Měli jasně těsné vztahy.

Když se stal Vladimir Putin poprvé v roce 2000 ruským prezidentem, zavedl nová pravidla. Mafiánům bylo řečeno: Nesmíte udělat nic, co by zpochybňovalo autoritu státu, jinak vás zničíme. Organizovaný zločin se od té doby smísil s ruskou elitou. Hranice mezi politikou, byznysem a organizovaným zločinem jsou velmi rozostřené.

Jak stát s organizovaným zločinem jedná? Existuje něco jako jednotná ruská mafie?

Stát se snaží do určité míry gangy usměrňovat. Neexistuje ale něco jako jednotná ruská mafie, v Rusku je dvanáct či více velkých zločineckých sítí nebo struktur. A taky mnoho menších gangů, které s nimi mohou spolupracovat. Stále vidíme vysokou míru násilí mezi gangstery a silnou konkurenci mezi nimi. Ale je to něco jiného než dříve díky novým Putinovým pravidlům.

„Kyberšpionáž a kyberválka je skutečně cesta budoucnosti a ruské špionážní služby si proto budují své vlastní kapacity.“

V devadesátých letech minulého století někdo třeba umístil bombu pod auto konkurenta nebo vystřílel restauraci, kde jedl jeho sok, a přitom zahynulo deset nebo dvacet nevinných lidí. Nyní je úroveň počtu nájemných vražd téměř na stejné úrovni jako v devadesátých letech. Zacílení je ale lepší. Je to zaměřeno na gangstery, někdo je třeba i s jejich tělesnými strážci zastřelí v odlehlé uličce. Žádné další nevinné oběti. Nikdo se o to už nestará, není to zaměřeno proti normálním občanům. Když se schyluje k válce gangů, státní orgány do toho vstoupí a řeknou: uklidněte se chlapci, jinak zakročíme!

Podle mého ale může i tak současná stabilní situace explodovat. Vidíme rostoucí příliv drog z Afghánistánu a rostoucí soutěž gangů, které jsou bohatší a silnější než dříve, vidíme západní ekonomické sankce, které gangy využívají k pašování například sýra, je tu ekonomický tlak spojený s pádem rublu. Někdy je to docela blízko k výbuchu.

Pronásledují vůbec ruská policie a další státní orgány ruské mafiány?

Jak jsem řekl, stále existují čestní policisté a vyšetřovatelé. Ale pokud jste v podsvětí významný hráč, máte svoji kryšu, svoji ochranu. Když mluvíte s ruskými policisty vyšetřující organizovaný zločin, tak vám řeknou zhruba tohle: Nemůžu vyšetřovat vysoce postavené zločince, protože když s tím začnu, tak mi zatelefonuje někdo, kdo má vyšší hodnost, a řekne mi, abych toho nechal. Takže dělám to, že stíhám gangstery na střední úrovni. Nemají takovou ochranu a je tu šance, že skončí ve vězení.

Na čem ruské mafie nejvíc vydělávají?

Tetování a ruské mafie
Ruští mafiáni se chlubili svým tetováním, ze kterého se dalo vyčíst, jaká je jejich zločinecká specializace, postavení ve zločineckém světě, co spáchali a také délku jejich pobytu ve vězení. Například pavouk na ruce znamenal kapesního zloděje, tři lebky se zkříženými hnáty vraha, hudební nástroje označovaly homosexuály. Za neoprávněné tetování následoval tvrdý trest. Pokud měl takový člověk štěstí, byla mu stržena kůže s tetováním. Mohl být ale i zabit.

Hlavně na drogách. Rusko má nejvyšší spotřebu drog na obyvatele na hlavu. Ale nejvíc peněz získávají mafie od ruského státu, ze zpronevěr a fiktivních nebo zmanipulovaných státních zakázek. Dokážou zařídit státní zakázku, která je předražená nebo zbavit vybraného uchazeče konkurentů. Nebo si nechat zaplatit státní zakázku, i když ve skutečnosti stát nedostane nic.

Mafiánský imperialismus

Jsou dnes ruské mafie mezinárodním fenoménem? Expandovaly do zahraničí?

Ano, ve dvou vlnách. V devadesátých letech minulého století se ruské gangy vydaly do východní Evropy a dále dobýt nová území jako nějací imperialisté. Měli peníze, zbraně, lidi, odvahu a byli docela úspěšní. Krátkodobě. Dlouhodobě je pro mafii téměř nemožné dobýt území tímto způsobem. Většinou národní mafie cestuje s nějakou diasporou, jako Italové či Číňané. Rusové nic takového neměli, kromě malých menšin třeba v Izraeli a USA.

Místní kriminálníci se proti Rusům spojili a začali pomáhat policii. Okolo roku 1997 byly ruské mafie z východní Evropy vytlačeny. Teď ale vidíme, že se vracejí po celé Evropě. Úplně jiným způsobem než dřív. Přicházejí jako partneři místních zločinců. Potřebujete vyprat peníze, zbraně drogy nebo prostitutky? To všechno dodáme, nabízejí. Vozí třeba levný heroin z Afghánistánu, kokain získaný výměnou z Jižní Ameriky, metamfetamin, který se vyrábí okolo Petrohradu.

Co ruští gangsteři v Česku? Zdá se, že tu nejsou moc vidět….

V České republice Rusové jednají s českými, vietnamskými i ukrajinskými gangy. Vidíme, že dodávají zbraně, drogy i prostitutky. Ale Česko jinak považují spíše za takový klidný bezpečný přístav. Investují tady a využívají český bankovní systém k praní peněz. Peníze ale neperou přímo. Český bankovní systém má velmi dobrou pověst a nelze tady jen tak bez otázek uložit hromadu peněz. Do Čech ale lze poslat bankovním převodem peníze z míst jako je Kypr, Lotyšsko nebo Izrael, kde je kontrola vkladů menší. Z Prahy se pak dají peníze poslat třeba do německého Frankfurtu nebo do Londýna a už to nebude nápadné. Praha navíc slouží jako transportní bod pro přepravu drog z Ukrajiny do Evropy.

Mark Galeotti
Britský odborník na Rusko působící momentálně v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Je autorem několika knih o Rusku, jeho speciálních jednotkách a ruském zločinu. Napsal i knihu o sovětské válce v Afghánistánu. Tento měsíc mu vyšla v americkém nakladatelství Yale University Press kniha o ruském organizovaném zločinu The Vory: Russia´s Super Mafia. Připravuje se její ruský a český překlad.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4970, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4397, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);