Izraelská tichá válka. Dokáže židovský stát stovkami náletů zastavit rozpínající se Írán? | info.cz

Články odjinud

Izraelská tichá válka. Dokáže židovský stát stovkami náletů zastavit rozpínající se Írán?

Potichu vzlétnou, zlikvidují cíl a vrátí se domů. Ničí základny i konvoje v Sýrii a Iráku. Zpravidla ty, které patří Íránu nebo jeho spojeneckým milicím typu Hizballáh. Je to tichá, médiím skrytá válka, jejíž detaily občas vyplavou na hladinu. Vojáci židovského státu ji vedou se stále mocnějšími Íránci, kteří se teď probojovali až na jeho hranice se Sýrií. Kolik takových útoků Izraelci v posledních letech provedli a proč?

Píše se 5. září roku 2007. Příslušníci elitních izraelských jednotek (Sajeret Šaldag, respektive Matkal) jsou na místě, nedaleko syrského městečka al-Ibar. Nacházejí se na nepřátelském území, jejich země je se Sýrií prakticky ve válečném stavu. Za několik hodin, tedy šestého září nad ránem pomocí laseru navedou kolegy v kokpitech izraelských letadel na cíl, kterým je pečlivě utajovaný, zatím jen rozestavěný jaderný reaktor. Z hlediska židovského státu proběhla operace „Ovocný sad“ bezchybně, zařízení bylo zničeno, vojáci i stroje se vrátili v pořádku domů. Damašek nechal ve strachu z radiace místo zasypat tunami zeminy. K útoku se Izrael přihlásil až loni. I to je výjimka: v drtivé většině případů o svých akcích mlčí.

Nešlo o první a rozhodně ani poslední operaci tohoto druhu. Naposledy minulé úterý (13. srpna) explodoval muniční sklad v iráckém Bagdádu. Výbuch zranil třináct lidí. Zbraně patřily jedné z místních šíitských milic podporovaných Íránem. „Mám za to, že materiál byl určeny k transportu do sousedního státu a proto se stal cílem vojáků utlačovatelské koloniální mocnosti,“ citoval izraelský web The Times of Israel bývalého iráckého náměstka ministra obrany. K akci se nikdo nepřihlásil, arabská média ale s odkazem na vlastní zdroje napsala, že za útokem stojí Izrael, který patrně podporovaly USA přinejmenším dočasnou nečinností. Výzbroj byla pravděpodobně určena k transportu do Sýrie, možná Libanonu. Ani tentokrát se židovský stát nevyjádřil.

INFOGRAFIKA: Íránský vliv na Blízkém východě

V Iráku, kde operují i Američané, nejsou podobné akce časté, a proto tu způsobily hněv. V Sýrii jsou na ně ale už (cynicky řečeno) zvyklí. Když zkraje letošního roku Izraelci zcela výjimečně zveřejnili detaily útoku na vojenská zařízení v Sýrii (včetně videí – viz odkaz na starší text INFO.CZ), zasvěcenci hovořili o několika stovkách různě rozsáhlých operací na syrském území. Což s odkazem na vlastní zdroje potvrzuje i stanice al-Džazíra s tím, že během řady z nich došlo zřejmě jen k materiálním ztrátám. V téže době The New York Times s odkazem na odcházejícího šéfa izraelského generálního štábu napsal, že podobných útoků proběhly tisíce.

O co tedy jde v tiché válce na území Sýrie a Iráku? A kdo s kým bojuje?

Syrský diktátor Bašár Asad, jehož klan patří k heterodoxní náboženské skupině alavitů, se nejpozději po začátku občanské války zcela přiklonil k Íránu, globálnímu patronovi šíitské větve islámu. Není náhoda, že většina protivládních rebelů patří k sunnitům (v zemi většinovým), jakkoli v Sýrii nejde o čistě náboženský spor. Írán v každém případě situace využil a stal se společně s Ruskem protektorem Asadova režimu, který mu vděčí doslova za přežití. Poté, co se režim otevřeně přidal na íránskou stranu, začal Teherán přes jeho území zásobovat radikální Hizballáh. Kromě jiného tehdy přiměl Damašek, aby organizaci extremistických šíitů v sousedním Libanonu poskytl sofistikované zbraně, se kterými by Hizballáh byl schopen účinně ohrozit sousední Izrael. V lednu roku 2013 tak svět překvapeně četl zprávu o izraelském útoku na cizí území – jmenovitě na syrský vojenský konvoj, který se právě nacházel na hranici s Libanonem. BBC napsala, že nákladní vozy převážely ruské rakety, které dostaly v kódu NATO název SA-17. A odběratelem byl s největší pravděpodobností právě Hizballáh.

Od té doby došlo ke stovkám, možná i tisícům operací. Mají nejméně dva cíle: předně se pokouší zamezit tomu, aby šíitské milice získaly z Íránu (potažmo Ruska) sofistikované zbraně. Židovský stát ale také nechce dopustit, aby se na jeho hranici se Sýrií uchytili ať již zmínění milicionáři, či přímo elitní příslušníci íránských Revolučních gard. Mimochodem, v tomto ohledu se lídři židovského státu spoléhají i na Moskvu, která Asadův režim s Teheránem „spoluvlastní“. Existuje prý dohoda, podle které se íránští vojáci nesmějí usadit v pásmu kolem severní izraelské hranice, přičemž garantem je údajně právě Rusko.

Co se týče odpovědí na izraelské útoky, jak Hizballáh, tak Írán se v tuto chvíli drží spíše zpátky, i když na židovské území čas od času rakety ze syrské strany letí. Podle znalců prostředí si Hizballáh teď s íránskou pomocí buduje nový, sofistikovaný arzenál a na pravou chvíli teprve čeká. Írán sám je pak zaneprázdněn upevňováním vlastní pozice v tzv. šíitském pásu sahajícím od jeho území přes Irák, Sýrii a jih Libanonu ke Středozemnímu moři. Izrael se těmto procesům snaží zabránit, seč mu síly stačí. Židovský stát navíc razí ne zcela opodstatněnou tezi, že radikální (sunnitské) hnutí Hamás vládnoucí v palestinském Pásmu Gazy je blízkým spojencem Íránu a poslechne ho na slovo. Židovský stát se každopádně cítí být ohrožen na severu (ze Sýrie i jihu Libanonu, kde má silně pozice Hizballáh) i na jihu (z Gazy).

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud