Jak oslabit Putinův režim? Musíme Rusko donutit k přechodu na obnovitelné zdroje, říká expert | info.cz

Články odjinud

Jak oslabit Putinův režim? Musíme Rusko donutit k přechodu na obnovitelné zdroje, říká expert

Ruský Rosatom není energetická firma, je to něco jako ministerstvo, tvrdí Veli-Pekka Tynkkynen z univerzity v Helsinkách. Svěřit dostavbu Temelína této společnosti by proto odborník na energetiku a životní prostředí rozhodně nedoporučoval. Do Prahy přijel na pozvání Ústavu mezinárodních vztahů.

Plynovod Nord Stream II by měl být hotov do konce letošního roku. Sdílíte obavy Ukrajinců, že Rusko znovu použije svůj plyn jako zbraň?

Samozřejmě. Když se podíváte, jak jsou pro Ukrajinu ekonomicky důležité tranzitní poplatky, je to pro ni hrozba. A množství plynu, které bude prostřednictvím plynovodů Nord Stream a Nord Stream II proudit do Evropy, znamená pro Rusko přínos.

Evropská bezpečnostní politika si v tomto smyslu odporuje. Německo chce na jednu stranu podporovat Ukrajinu v konfliktu s Ruskem, zároveň jí ale odebírá hlavní ekonomickou výhodu. A také svoji vlastní výhodu, kterou může tlačit na Rusko. Když stavíme plynovod Nord Stream II, ve skutečnosti tím přibližujeme ukrajinskou politiku k Rusku.

Transport ruského plynu do Evropy se snaží ovlivnit i Evropský parlament, který v této oblasti odhlasoval jistá omezení. Stačí to?

Evropská energetická legislativa oddělila výrobce energií od těch, kteří je distribuují na evropských trzích. To je pozitivní věc. Gazprom tak už nemůže mít monopol, protože nemůže plyn zároveň vyvážet a prodávat ho jednotlivým zákazníkům. Rusko bylo samozřejmě proti tomuto energetickému balíčku.

INFOGRAFIKA: Jaderná energie v EvropěINFOGRAFIKA: Jaderná energie v Evropěautor: INFO.CZ

Z hlediska energetické bezpečnosti je ale potřeba udělat mnohem více. Evropská závislost na ruské energii není jen o tom, kdo ji vyváží a prodává. Gazprom už sice nemá monopol na distribuci, ekonomická závislost na něm ale stále trvá. Ruská politika cukru a biče tak stále pokračuje navzdory legislativní změně. Myslím, že bychom se měli více soustředit na závislost našich energetických firem na Rusku a na to, jak závislost mocných firem ovlivňuje energetickou politiku jednotlivých členských států Evropské unie.

Polsko a Litva si už kvůli energetické bezpečnosti postavily přístavní terminály na zkapalněný plyn z USA. Co byste ale poradil zemím, které přístup k moři nemají?

Energetická bezpečnost je evropské téma, které přesahuje jednotlivé státy. Česká republika ani Finsko nemají takové páky, jaké by měla Evropská unie, kdyby vytvořila energetickou unii a obchodovala s Ruskem. Teď Rusku nemůžeme říci, aby se staralo například o to, jak jeho nakládání s energiemi ovlivňuje životní prostředí. Jako Evropa bychom ho k tomu ale donutit mohli a tím bychom ovlivnili i celou naši energetickou bezpečnost, ale také zahraničně-politické vztahy. Jak víme, právě obchod je klíčový pro vztahy mezi jednotlivými státy.

Můžeme dosáhnout silnějšího postavení, a zároveň donutit Rusko k přechodu od fosilních paliv na obnovitelné zdroje. Pokud by bylo Rusko schopné přejít na obnovitelné zdroje od ropy a plynu – a na těch je Putinův režim silně závislý – bylo by to dobré i pro naši bezpečnost.

Evropská unie uvalila na Rusko sankce kvůli anexi Krymu. Jak moc jsou účinné? Měla by unie tlačit na Kreml více?

Sankce ruskou produkci ropy a plynu ovlivňují, vidíme například problémy u nových ruských projektů v Arktidě nebo na východní Sibiři. Rusko nyní klade důraz na naleziště v západní Sibiři, která je dříve tolik nezajímala, protože věděli o velkých zásobách v Arktidě a východní Sibiři. Po uvalení sankcí se sice produkce zvýšila, ale je jasné, že v dlouhodobějším horizontu, řekněme deset až patnáct let, půjde dolů.

Sankce tedy mají dopad, ten je ale pomalý. Putin totiž přemýšlí jen o nejbližších dvou třech letech, jak bude financovat armádu, nebo své sliby v sociální oblasti. Možná bychom neměli až tolik uvalovat na jeho režim sankce, ale spíše se chovat v energetice jako jeden velký zákazník.

Dám vám příklad. Když kupujeme banány z Ekvádoru, klademe mu jako velký nákupčí podmínky v oblasti ochrany životního prostředí nebo v tom, jak se má chovat k dělníkům na plantáži. Lidé pak kupují banány a vidí na nich nálepku, že jsou v pořádku, ekologicky vyrobené, žádná dětská práce. Proč to samé neuděláme, když kupujeme ruský plyn?

My jsme přece ten největší zákazník, kupujeme dvě třetiny ruské produkce. Rusko jednotlivým státům nabízí jen politiku cukru a biče a my nejsme schopní s tím něco udělat a vybudovat společnou energetickou politiku.

Někteří lidé tvrdí, že není otázkou zda, ale kdy a kde napadne Rusko další cizí stát. Jak se na to jako odborník na Rusko díváte?

Určitě je to podle mě velké riziko. Politická moc režimu Vladimira Putina je ekonomicky postavená na ropě a zemním plynu. Je to možné díky tomu, že naleziště ropy leží na několika malých místech Sibiři a je snadné je mít pod kontrolou. Režim může mít kontrolu nad ekonomickými zisky i nad elitou, která z nich těží.

Je to jistý druh společenské smlouvy – ruský lid chce mít nízké ceny energií, protože si myslí, že Rusové jsou občany energetické velmoci. Putinův režim vytváří v lidech dojem, že jsou obklopení nepřátelskými státy, které je ohrožují. Musí proto dávat hodně peněz do armády a být aktivní v ozbrojených konfliktech, aby lidem ukázal, že je ochrání před nepřáteli.

Způsob, kterým je Putinův režim závislý na fosilních palivech, je spojený s touto společenskou smlouvou a ruskou mentalitou pevnosti obklíčené nepřáteli. Rusko proto musí být agresivní, je to důsledek této ekonomické závislosti. Pokud by Rusko přešlo k obnovitelným zdrojům energie, které nejsou tak centralizované, změnilo by se i politicky a dotlačilo by ho to k federalizaci. A federativní Rusko by podle mě bylo pro Evropu mnohem lepším partnerem.

Dobře, když ale budeme Rusko tlačit k obnovitelným zdrojům, bude to proti Putinově vůli. On ví, že by nad nimi ztratil moc…

Ano, to je pravda. Když ale porovnáte energetiku s ostatními sektory – mluvil jsem třeba o zemědělství – proč má být jiná? Zajímáme se i o výrobu oděvů v Číně, za jakých podmínek vznikají, švédská Ikea zase chce znát původ dřeva, atd. Proč? Protože jsou to velcí hráči, mají vliv. V energetice to ale neplatí, tam si říkáme, že do toho nemůžeme Rusům mluvit, protože to jsou jejich vnitřní záležitosti.

Myslím, že náš společný hlas – hlas Evropy jako hráče v energetické politice – je přímo spojený s bezpečnostní politikou. Pro hodně lidí je energetika něco úplně jiného než vojenské a zahraničně-politické věci, podle mě jdou ale ruku v ruce. Není to jen o pouštění kohoutů, energetika ovlivňuje i politické postavení států.

Pojďme nyní k Česku. Vláda zvažuje postavení dalších bloků Temelína a prezident Zeman tlačí na to, aby dostal zakázku ruský Rosatom. Bylo by to podle vás bezpečnostní riziko?

Samozřejmě z pohledu vypouštění emisí CO2 je jaderná energie pro mnoho lidí pozitivní. Když se na to ale podíváte z širší perspektivy, kterou jsem popisoval, je jaderná energie součástí stejné nečisté energie jako ropa nebo plyn.

Jak můžete říci ne Rusku, které nabízí asi poloviční cenu než japonská Toshiba nebo francouzská Areva? Vypadá to jako sleva, jde ale o další centralizaci energetické politiky. Rosatom není energetická firma, je to spíš něco jako ruské ministerstvo a je jisté, že Putin tuto kartu vůči jednotlivým evropským státům nebude váhat použít. Rozhodnutí pro Rosatom tedy nevidím jako dobré řešení.

Jak se díváte na rozhodnutí Německa a Belgie odstavit jaderné elektrárny? Je to rozumné, nebo naopak předčasné?

Je to ideologické a politické rozhodnutí, zároveň je ale spojené s rychlým pokrokem v energetických technologiích – ten bude záviset na tom, jak dokážeme energii skladovat. V systému, kde máte hodně energie ze slunce a větru, potřebujete buď další zdroje pro případ, kdy zrovna slunce nesvítí a vítr nefouká, anebo tu energii umět skladovat. Podívejte se na finský příklad, kde se třetina energie vyrábí z jádra. Když v tomto systému chcete zvýšit kapacitu solární a větrné energie, zjistíte, že ty systémy spolu neladí. Obnovitelná energie kolísá, zatímco jaderná vyrábí pořád stejné množství. Zvyšovat podíl obojího jde vlastně proti sobě.

Z této perspektivy německému rozhodnutí rozumím, je ale pravda, že budou mít velké problémy s výrobou, kdy jádro dočasně nahrazují uhlím a ruským plynem. Je tedy pravda, že přechod na obnovitelnou energii zvýší na čas evropskou závislost na Rusku.

Dalším hojně diskutovaným tématem jsou elektromobily. Jejich odpůrci tvrdí, že by se Evropská unie neměla soustřeďovat je na ně, ale na všechny ostatní technologie, včetně například hybridních aut. Co si o tom myslíte?

Myslím, že bychom měli zastávat energeticky neutrální přístup. V některých zemích je například k dispozici velké množství bioetanolu – například ve Francii nebo Švédsku – takže bychom neměli dávat přednost jen jedné technologii a měli bychom se řídit tím, kolik emisí auta vypouštějí. Na druhou stranu je tu ale otázka infrastruktury: je jasné, že si Evropa nemůže dovolit stavět tři různé systémy. Je to tedy také politické rozhodnutí a je velmi složité.

Zelená dopravaZelená dopravaautor: Info.cz

Když vidíte, jak rychle se mění klima, dokážete si představit, že se vyhneme katastrofě bez drastické změny našich životů?

Není to samozřejmě jen o rozhodnutích v energetické politice jednotlivých států nebo Evropské unie, ale i o vzdělávání lidí o různých možnostech. Zrovna minulý týden jsem viděl statistiku, podle níž by se 70 procent spotřebované energie mohlo ušetřit. Energii spotřebováváme, kdykoliv někam jedeme, kdykoliv něco kupujeme. To vše se dá dělat jinak. Jsou to rozhodnutí v oblasti městského plánování, dopravy, ale je to také také otázka kultury – jak o energii přemýšlíme. Když tankujete u čerpací stanice, nepřemýšlíte, odkud to palivo pochází, kolik je z něj emisí.

V Rusku z toho naopak vytvářejí národní hrdost – když konzumujete plyn, používáte plody vaší matičky Rusi, která tvoří část vaší identity. Jste občanem země bohaté na suroviny, váš stát je silný a vy jste na něj hrdý.

V Evropě, která byla vždy na energie chudá, je její používání tabu, o kterém se nemluví. Musíme se naučit přemýšlet o tom, jak emise snížit, jak být účinnější a uhlíkově neutrální. Je to tedy kulturní téma – jak to udělat, aby byla spotřebovaná energie vidět.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud