Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Katalánské referendum: Proč Madrid zuří a co bude následovat, pokud separatisté uspějí

Španělská policie tvrdě zasahuje proti Kataláncům, kteří odmítají opustit volební místnosti a pokračují v hlasování v referendu, které Madrid považuje za nezákonné. Co by znamenalo, kdyby Katalánci řekli ano samostatnosti? Bylo by referendum platné?

Ten zápas je pro mnohé více než jen fotbal. Slavné El Clásico, neboli souboj mezi Barcelonou a Realem Madrid, symbolizuje pro Katalánce dlouholetou snahu o nezávislost na španělské vládě.

Touha osamostatnit se vedla ve 30. letech dokonce k občanské válce, na jejímž konci však byla pouze diktatura generála Francisca Franka a éra centralizovaného státu. Až po jeho smrti dostalo Katalánsko autonomii. Nyní chce ale ještě víc. Vlastní stát.

Jako v Severní Koreji

Zatímco Barcelona s Realem se utkají až pár dní před Vánocemi, Madrid s Barcelonou spolu bojují už dnes. Katalánci dnes vyrazili k volebním urnám hlasovat o své nezávislosti. Jenže premiér Mariano Rajoy už dal najevo, že udělá cokoli, aby referendum, které oficiálně zrušil i španělský ústavní soud, neproběhlo.

Umístit volební urny slíbilo přes 700 starostů katalánských měst a obcí. Je však otázka, jestli se do nich voliči dostanou. Madrid převzal kontrolu nad jinak samostatnou katalánskou policií. Jejím úkolem má být blokovat vstup do volebních místností. Mužům v uniformách se to nelíbí. „Posláním policie je zajistit práva občanů, ne znemožňovat jejich výkon,“ vzbouřilo se separatistické policejní ředitelství. I proto vláda poslala na místo tisícovky vlastních policistů.

„Nezávislost není cílem všech Katalánců. Její podporovatelé jsou ale momentálně hodně slyšet.“
Traian Urban, Metropolitní univerzita v Praze

Rajoy v posledních dnech vystupňoval tlak na separatisty vedené jejich premiérem Carlesem Puigdemontem i prostřednictvím zatýkání a zabavování hlasovacích lístků. Katalánci to přirovnávají k totalitním praktikám a postupům v Turecku, Číně či Severní Koreji.

Vláda také upozorňuje, že i kdyby referendum proběhlo, nebude platné, jelikož nesplňuje žádné mezinárodní standardy. „Problematický bude sběr hlasů. Na hlasování nedohlíží ani žádný veřejný orgán, který by kontroloval, jestli proběhlo opravdu demokraticky,“ přibližuje složitou situaci pro INFO.CZ Traian Urban z Metropolitní univerzity v Praze.

Před pádem laviny

Odhadnout, kolik lidí se referenda zúčastní, je vzhledem ke zmíněné situaci nejisté. Možnost nezávazně hlasovat využily v listopadu před třemi lety více než dva miliony z takřka 5,5 milionu oprávněných voličů. Z toho 80 procent hlasovalo pro samostatnost. Odpůrci však k urnám většinou nedorazili.

„Nezávislost není cílem všech Katalánců. Její podporovatelé jsou ale momentálně hodně slyšet,“ upozorňuje Urban, že otázku odtržení od Španělska nemají vyřešenou ani sami obyvatelé Katalánska.

Podporovatele myšlenky nezávislého státu žene nejen odvěká touha po národním sebeurčení, ale také ekonomická situace země. Španělsko v roce 2009 upadlo do vleklé recese. HDP začalo růst až před třemi lety. Katalánsko je ale bohatým regionem stojícím na kombinaci průmyslu a cestovního ruchu. Centrální vláda tak začala jeho peníze více přerozdělovat do chudších oblastí. To se Barceloně nelíbilo minimálně stejně, jako se nyní Madridu nelíbí referendum.

Rajoy ve snaze ho zastavit nehraje jen o celistvost země, ale také o vlastní křeslo. Tvrdší zásahy než před třemi lety symbolizují, že si španělský premiér není svojí pozicí jistý. Zatímco tehdy měl v parlamentu silnou většinu, od roku 2016 vede menšinový kabinet.

Centrální vláda se také obává, že v případě úspěšného odtržení by Katalánsko chtěly následovat i další regiony. „Tradičně jde o oblasti jako Baskitsko, Navarra, či Galicie,“ vyjmenovává Urban, kdo by se k separatistické lavině mohl přidat.

Co bude dál?

Pokud se i přes odpor Madridu referendum uskuteční a Katalánci si nezávislost odhlasují, čekají Španělsko další horké chvíle. Představitelé Evropské unie podmiňují uznání nového státu souhlasem španělských úřadů. Ty ale nic takového udělat neplánují.

Katalánsko
Historické území na severovýchodě Španělska. Žije v něm asi 7,5 milionu obyvatel. Separatistické tendence má od 19. století. V roce 1932 dostalo autonomii, po občanské válce za Frankovy diktatury o ni ale zase přišlo. Autonomní statut získalo znovu v roce 1979. Současné referendum o nezávislosti navazuje na nezávazné hlasování z roku 2014.

„Lokální vláda pak může zkusit nezávislost přesto prohlásit. Nevíme, jaký by ale to mělo efekt,“ konstatuje Urban. Je otázkou, kam až by Katalánci byli ochotní zajít. Od roku 2012 lidé podporují nezávislost protestními pochody, které patří k největším v Evropě. Vyhrocení situace by mohlo znamenat, že se změní jejich dosavadní mírový charakter.

Puigdemont slíbil, že z konfliktu učiní evropskou záležitost. A to přesto, že žádná země dosud otevřeně snahu separatistů nepodpořila. Proti jsou dokonce i Spojené státy. „Když mám mluvit za sebe, rád bych viděl Španělsko i nadále jednotné,“ prohlásil americký prezident Donald Trump.

Samostatnost jako cesta k chudobě

Ekonomičtí experti se přitom neshodnou, jestli by samostatnost byla pro Katalánsko skutečně tak výhodná. Velmi by záleželo na finančních a politických podmínkách, za kterých by Španělsko opouštělo. Madrid by například mohl sáhnout k ekonomickým sankcím, v dobách předchozích sporů dokonce španělští spotřebitelé odmítali nakupovat katalánské výrobky.

Novou zemi by ale zcela jistě zasáhl odchod z Evropské unie. Po odtržení by si musela projít celým přijímacím procesem znovu. Separatisté sice odmítají společnou měnu, a nebojí se tak výhrůžek, že ztratí přístup na evropský trh, firmy ale mluví jinak. Důsledkem by mohlo být přesměrování investic do jiných koutů Evropy.

„Zavedení hranic by vedlo ke ztrátě pracovních míst, příjmů a bohatství pro všechny, ať už žijí v Katalánsku nebo ve Španělsku,“ domnívá se profesor ekonomie z univerzity v Zaragoze Alain Cuenca.

Navzdory všemu zmíněnému jsou katalánští představitelé neoblomní a trvají na tom, že svůj letitý sen o samostatnosti uskuteční.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744