Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Katalánsko zažívá před referendem o nezávislosti horké chvilky. Madrid viní z „totalitních praktik“

Katalánsko zažívá před referendem o nezávislosti horké chvilky. Madrid viní z „totalitních praktik“

Katalánsko v neděli čeká dlouho čekávané referendum o nezávislosti na Španělsku. Napínavé však bude hlavně to, jestli se ho nakonec podaří uskutečnit. Uspořádání referenda totiž španělská vláda považuje za nelegální a dělá vše, co je v jejích silách, aby hlasování zabránila – zabavila Kataláncům hlasovací lístky a došlo i na zatýkání tamních politiků. Podívejte se, co předcházelo vyhlášení referenda a jaké jsou šance, že se nakonec neuskuteční.

Autonomní španělská oblast Katalánsko s centrem v Barceloně je díky cestovnímu ruchu a průmyslu nejbohatším regionem v zemi. Není proto divu, že centrální vláda v Madridu nehodlá o zlatý region přijít. Mnozí obyvatelé Katalánska si však stěžují, že z oblasti odchází centrální vládě víc peněz, než přichází.

Část Katalánců proto požaduje více než jen autonomii, kterou získali zpět v roce 1979, tedy čtyři roky po smrti diktátora Francesca Franka. První snahy o posílení autonomie se začaly objevovat v roce 2003. První nezávazné referendum o nezávislosti se uskutečnilo v roce 2014, kdy se pro odtržení od Španělska vyslovilo 80 procent hlasujících, k urnám však tehdy přišlo jen kolem 40 procent voličů. Vysoká účast se neočekává ani v neděli 1. října, kdy budou mít Katalánci možnost se k nezávislosti znovu vyjádřit. 

Co všechno vedlo ke konání referenda?

Cesta za uspořádáním referenda byla skutečně trnitá. Požadavek uskutečnit lidové hlasování o nezávislosti schválil katalánský parlament už před rokem v říjnu, španělská vláda ho však napadla u ústavního soudu, který o dva měsíce později plánované referendum zakázal. Katalánská vláda v čele s předsedou Carlesem Puigdemontem se ale odmítla vzdát a v červnu letošního roku oznámila, že se Katalánci sejdou u hlasovacích uren 1. října. Centrální španělské vedení okamžitě reagovalo výhrůžkou, že vláda referendum zablokuje.

Přetahovaná mezi katalánským vedením na jedné straně a španělskou vládou a ústavním soudem na straně druhé pokračovala i v září. Španělský soud pozastavil platnost dvou nových katalánských zákonů schválených 6. a 8. září – zákona o referendu a o přechodu k samostatnému státu v případě, že bude výsledek referenda kladný. Navzdory odstartování kampaně za samostatnost španělský premiér Mariano Rajoy v polovině září zopakoval, že referendum nebude a jeho vláda dělá vše pro to, aby to tak bylo. Španělská policie při razii zabavila téměř 10 milionů hlasovacích lístků a při prohledávání kanceláří katalánské vlády dokonce zatkla 14 lidí. Madrid pak také převzal kontrolu nad většinou katalánského rozpočtu.

Půjdou Katalánci k hlasovacím urnám, nebo ne?

Španělská vláda dělá pro zvrácení referenda vše, co je v jejích silách. Kromě policejních razií a zatýkání ministerstvo vnitra také rozhodlo, že španělské úřady dočasně převezmou kontrolu nad katalánskou policií. Té bylo následně nařízeno, aby do soboty obsadila školy, kde v neděli pravděpodobně proběhne hlasování. Ředitelství katalánské policie zvané Mossos d'Esquadra však příkaz zamítlo s tím, že hlavním posláním policie je „zajistit práva občanů, ne znemožňovat jejich výkon“. Výpady španělské vlády odsoudil i katalánský prezident Puigdemont a označil je za „praktiky hodné totalitního státu“.

Navzdory všem klackům, které Španělé hází referendu o nezávislosti pod nohy, Katalánci věří, že se nedělní hlasování nakonec uskuteční. Hlasovací lístky už vytiskli nové a jsou odhodláni k urnám v neděli přijít, i když je španělská vláda vyzývá k opaku. Centrální úřady však mají podle BBC další zbraně, které mohou v případě nouze použít. Španělský veřejný žalobce v pondělí navrhl, že by katalánský lídr mohl být zatčen a obviněn z občanské neposlušnosti a ze zneužití úřadu a veřejných zdrojů.

Ve hře je také použití jednoho z článků španělské ústavy, který umožňuje požádat senát o možnost použít „nezbytné prostředky“ k zajištění toho, aby jakýkoliv ze 17 španělských autonomních států dodržoval celostátní právo. Na základě tohoto článku, který zatím nebyl nikdy použit, by tak Španělsko mohlo rozpustit katalánskou vládu. Podle BBC by tak mohlo dojít k situaci, že se katalánští zákonodárci zabarikádují v parlamentu, aby mohli po kladném výsledku referenda odtržení regionu odhlasovat. Jak svízelná situace dopadne, bude jasné až po neděli.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744