Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kolaps západní civilizace se blíží. Nepotřebujeme ničivý asteroid, do zkázy se řítíme sami

Kolaps západní civilizace se blíží. Nepotřebujeme ničivý asteroid, do zkázy se řítíme sami

Dva faktory naši společnost kormidlují přímým kurzem k neodčinitelné, zničující katastrofě. Na jedné straně jsou to ekologické okolnosti. Daleko nebezpečnější je ale směr, kterým se ubírá globální ekonomika. Upozorňuje na to analýza na webu britské televize BBC.

Ničení životního prostředí je celkem srozumitelné. Planeta se otepluje, ubývá života v oceánech, mizí deštné pralesy. Každý člověk tuší, že tudy vede cesta k zániku. Lidstvo dřív nebo později vyčerpá svoje životní zdroje a to bude jeho konec – alespoň v podobě, ve které ho známe dnes. Může se ale stát něco daleko horšího.

Zničující katastrofa na Zemi nedopadne z vesmíru, nezpůsobí ji přírodní vlivy. Nedostaví se žádná megavlna, která spláchne města, jako když člověk rozkopne mraveniště. Zánik naší civilizace způsobí ekonomické faktory. Tvrdí to aspoň tým vědců z marylandské univerzity, vedený systémovým expertem Safou Motesharreiem.

„Kolaps nastane, pokud budou elity i nadále shromažďovat enormní množství bohatství a surovinových zdrojů,” varuje Motesharrei.

Problém jménem robotizace

Vědec upozorňuje, že roli jakéhosi urychlovače může sehrát robotizace. Ta postupně zlikviduje množství pracovních míst, která nyní obsazuje masa lidí s minimálním vzděláním. Právě tito lidé přijdou kvůli robotizaci o práci a tím i o jediný dosažitelný a legální zdroj příjmů. Celkově se jedná zhruba o třetinu světové populace. Zhruba dvě miliardy lidí mohou snadno vytvořit „hordy,” které svět uvrhnou do globální občanské války. Ta přitom může při současném stavu technologického rozvoje být zdrcující, devastující a nenapravitelná.

Na šedém trhu se dnes nachází obrovské množství mimořádně efektivních zbraní. Pokud se dostanou k vykořeněným lidem bez práce, kteří nebudou mít jinou možnost, jak se dostat ke zdrojům, než si je prostě vzít, vznikaly by na celé planetě desítky asymetrických konfliktů. Jedinou možností, jak by autority mohly hordy potlačit, by byla plošná likvidační válka. Potíž je ale v tom, že jakákoliv válka tohoto rozměru by byla ničivá nejen pro poraženého, ale také pro vítěze.

Je možné, že by hordy byly poraženy a vymýceny - cenou by ale byl armageddon. Vítěz by nakonec opanoval spálenou pustinu.

Motesharrei své teorie podkládá zdrcujícími fakty. Deset procent světových průmyslových mogulů způsobuje devadesát procent globálního znečištění a ovládá šedesát procent světového bohatství. A současně s tím každý druhý člověk na světě musí přežít se třemi dolary na den. Taková míra nerovnoměrné distribuce bohatství nemá v lidských dějinách srovnání.

Svět bídy a nouze

Právě extrémně chudá polovina lidstva plní už dnes nedobrovolně roli jakéhosi kanárka v dole. Vysoká míra porodnosti, kterou tyto skupiny obyvatel vykazují, vede v souběhu s dopady klimatické změny k enormnímu nedostatku základních potravin a vody. Na syrském příkladu se můžeme snadno přesvědčit o tom, že statisíce takto postižených lidí, kteří se dají do pohybu, dokáží vyvolat řetězovou reakci, jejíž součástí jsou bojové střety, migrační vlny a nárůst nestability v celých geopolitických regionech.

Sýrie a obecně seveoafrický pobřežní pás kolem Středozemního moře je zmenšenou ukázkou toho, co se může stát i na dalších místech planety. Thomas Homer-Dixon, vědec z vancouverské univerzity, tyto události dává do souvislosti s něčím, pro co se pomalu vžívá označení „nelineárnost.” Za tímto pojmem se skrývá fakt, že ve světě stále častěji dochází k významným destabilizujícím událostem, které odborníci, ekonomové, politici ani vojáci nedokáží v plném rozsahu předvídat. “A co je horší, nedokáží na ně adekvátně reagovat,”podtrhuje Homer-Dixon. Za takové události z poslední doby lze považovat například vzestup Islámského státu, brexit nebo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

„Svět se stává v jednotlivostech stále nevypočitatelnějším místem,” tvrdí Homer-Dixon. “Víme ale, že pokud se ho nenaučíme objektivněji číst a vykládat, míříme ke globální katastrofě.”

Homer-Dixon dospěl k názoru, že pobrexitovou Velkou Británii kolem roku 2050 čeká rozdělení společnosti na extrémně bohatou menšinu a stejně extrémně chudou a živořící většinu, mezi kterými nutně dojde ke konfliktu. Podobný vývoj očekává kolem všech míst, kde se hromadí bohatství. Lidstvo se okruhem vrátí k několika imperiálním megapolím, obklopeným chudinským venkovem. Tím bude položen základ k obřímu konfliktu, který po sobě zanechá jen spálenou zemi.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744