Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Loutky, renesance, Havel. Bramboráky i hokej. Česko se představuje v Emirátech. A Emiráťany to baví

Loutky, renesance, Havel. Bramboráky i hokej. Česko se představuje v Emirátech. A Emiráťany to baví

V tom koutě je pořád plno. Ozývá se odtud řev bolesti, nadšení i vítězství, hokejky se mění ve zbraň a puky spolu s  tenisáky létají vzduchem všemi směry. Drtivá většina malých obyvatel emirátu se s podobnou atrakcí setkala poprvé, někteří rodiče opatrně mlží o kdysi zahlédnutém přenosu v televizi. „Někteří se ale bezelstně ptají, o jakou hru že to jde,“ vypráví Karel Císařovský, který do Šardži branku, puky a několik hokejek přivezl.

Každá trefa do branky vyvolá nadšení. Vedle kompletní hráčské výstroje a hromady puků si mohou arabští i asijští návštěvníci prohlédnout také vypůjčenou medaili z olympijského Nagana, které se obdivují především proto, aby udělali radost Karlovi. Příliš nechápou úctu, kterou český hokejista projevuje precizně opracovanému, přesto jen kusu kovu. Respektují ale česká kulturní specifika.

Co se sportu týče, obyvatelé horkých Emirátů místo bruslení jezdí na koni a chovají sokoly. Ano, v sousedním Dubaji a jeho mamutích, nekonečných nákupních centrech mají Arabové k dispozici i kluziště a nepříliš dlouhou, přesto funkční sjezdovku. I tak ale dávají přednost pouštní jízdě v džípech a jen nejosvícenější z nich chodí do posilovny nebo bazénu.

Tvrdě pracující expati z jižní Asie ve volném čase – pokud jim zbývá – celkem slušně hrají kriket, i když na své indické reprezentační vzory samozřejmě nedosáhnou.

„Během úvodních dvou hodin přišlo snad třicet dětí a patnáct dospělých,“ konstatuje spokojený Karel. Jako hokejista hrál druhou ligu, svůj sport nezištně miluje a teď se snaží vysvětlit tlupě malých řvoucích Emiráťanů, že beztrestně sekat hokejkou do soupeře může jen zvláště k tomu vyškolený hráč mužstva, navíc pověřený trenérem. Nemá šanci.

Smutek v Emirátu: tanec a hudba až za týden

Dnes bez tónů, maximálně s bubny, zní požadavek. Emirát zkraje slavností truchlil za jednoho z patriarchů vládnoucího rodu. Na veřejnosti nezněla hudba, netančilo se a ani (příliš) nezpívalo. Příběh tří mušketýrů a jejich přítele d´Artagnana je naštěstí univerzální: koně řehtají mezinárodně a také údery dřevených mečů nepotřebují překlad.

Plzeňské loutkové divadlo Alfa hrálo i bez hudby jako o život a malí Arabové, Pákistánci a Bangladéšané to oceňují. Smějí se a stejně jako jiné děti kdekoli na světě řičí nadšením, když jedna z loutek dostane pořádnou ránu po vyřezávané hlavě.

„Jo, vím, ta země je blízko Německa,“ vzpomíná na Česko Muhammad Naíf, pákistánský otec šesti dcer a jednoho syna. Stejně jako miliony dalších Asiatů, i on v arabském Zálivu tvrdě pracuje, aby uživil potomky. Uznale kývl hlavou, když mu položertem připomínám, že i jeho jmenovec, zvěstovatel islámu byl obklopen silnými dcerami a ženami vůbec. Jeho dcera Marjan, odhadem devítiletá, si naučeným pohybem halí vlasy pod šátek a zakřiknutě opravdu nepůsobí. Důrazně si čehosi žádá a otec jen laskavě přikyvuje.

Muhammad se mi patrně snaží zavděčit a vzpomíná na střední Evropu. „Už máte v Česku euro? Určitě jo, to je jasný. A ten Hitler, ten byl z Rakouska, že jo? To přece není daleko…“ loví v paměti s úsměvem.

Začínám chápat, že expozice snažící se obyvatelům emirátu přiblížit české tradice i velikány má své opodstatnění.

Panovník s Václavem Havlem v ruce

Je pozdní odpoledne, první den expozice. Ozbrojení policisté obklíčili výstaviště poeticky zvané „Srdce Šardži“. Kolem se tlačí desítky mužů v bílých dišdaších s fotoaparáty i bez, kteří jsou stejně neurvalí jako všichni žurnalisté tohoto světa. Jejich pozornost budí Sultan bin Muhammad al-Kasímí, menší muž klidných pohybů, který emirátu o jednom milionu obyvatel vládne.

Česká republika je letos hlavním hostem každoročních Dní šarjatského dědictví. Emír proto zamíří i do české expozice a zastavil se u knih Václava Havla, které do arabštiny přeložil egyptský bohemista Chálid Biltagi. Úcta k panovníkovi se zdá být nehraná. Kdy je člověk svobodný, nabízí se v emirátech otázka. Nebo je pro Záliv místo západní svobody důležitější arabská důstojnost?

Sladké těsto by bylo hitem v každé arabské slavnosti, i kdyby se nenazývalo trdelník. V době mého dětství byla tato tuze sladká pochoutka zapomenuta, snad rozhodnutím dietologů. Děti z Šardži – potomci kultury, kterou cukr doslova prostupuje – si jí v české expozici našly rychle. Dospělí se pak tamtéž podivovali bramboráku, který většinou dojedli. Zelí spíše nechali, i když ne všichni a všechno. „Je tam majoránka?“ ptá se jedna z arabských žen. Po pravdě nevím, neznám to slovo ani arabsky, ani anglicky a v podstatě (ani česky) netuším, k čemu se majoránka používá. Naštěstí si berou slovo kuchaři.

Commedia dell´arte a kůň se svítící hlavou

Chvástavý, kohoutu připodobňovaný Kapitán, zamilovaná Isabella, závistivý Pantalone. Jen patro nad jídelnou a pár metrů od hlasitého hotelového výtahu předvádí česká skupina En Garde! a sbor Victoria Ensemble renesanční komedii L'Amfiparnaso skladatele Orazia Vecchiho. Hru ve stylu Commedie dell'arte provázejí ještě tři hudebníci s dobovými nástroji. Toto představení vidí jen pozvaní hosté, kolegové a turisté, které sem přitáhla hudba. Kvůli státnímu smutku musela renesanční hra zůstat za zdmi hotelu.

Dosyta si ovšem dokonalé představení užil kůň v takřka životní velikosti, kterému z hlavy vyrostla (svítící) lampa. Designové svítidlo nebylo lze přesunout.

„Mrzí mě, že někteří si kvůli emírem vyhlášenému smutku nemohli zahrát na veřejnosti. Ale jsem nakonec rád, že alespoň v omezeném módu mohla česká expozice začít fungovat,“ říká její ředitel a zároveň šéf Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček.

Kdo kromě něj určil obsah české expozice? Do značné míry sami pořadatelé. „Týden jsem s ředitelem Institutu dědictví emirátu Šardža Ab dal-Azízem Musallámem cestovali po Česku. Navštívili řadu historických míst. Mohu snad říci, že on sám si kromě jiného osobně vybral i trdelník,“ dodává Jiří Dědeček.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232