Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Malá feministická revoluce: Poslední indonéský sultanát zřejmě opravdu bude mít panovnici

Malá feministická revoluce: Poslední indonéský sultanát zřejmě opravdu bude mít panovnici

Indonésie zažívá feministickou revoluci, i když spíše jen symbolickou. Panovnicí posledního přeživšího sultanátu Yogyakarta se patrně stane žena, korunní princezna Magkubumi. Její otec a úřadující sultán Hamengkubawana X. její uvedení na trůn postupně připravuje, což se ale nelíbí všem, především pak opozici přímo v královské rodině.

Na Jávě se nic neděje rychle ani nápadně, to by odporovalo místnímu naturelu i poměrně složité palácově etiketě. Nyní je ale téměř jasno: sultán změnil svůj titul tak, aby jej mohla používat i žena. A už před třemi roky získala princezna – do té doby známá jako Pembayun – titul korunní princezny a s ním i nové jméno, které lze snad přeložit jako „Ta, která nese (či drží) Zemi“.

Magkubumi je nejstarší z pěti dcer nynějšího panovníka, který syna nemá. Čímž lze do jisté míry korigovat přehnané představy o sultánově pokrokovosti, jakkoli jde o vládce velmi tolerantního.

Britská stanice BBC po posledním panovníkově kroku možnou sultánku vyzpovídala. Letos šestačtyřicetiletá korunní princezna má vzdělání ze Singapuru, USA i Austrálie. „Jistě, že nesu největší odpovědnost, jsem ze sester nejstarší, je to jako v každé rodině. Rozhodnutí je ale samozřejmě v rukou mého otce," komentovala princezna dohady ohledně svého následnictví. Podle svých slov „nebyla vychována ve snech o trůnu“. Dodala ale rovněž, že islámské monarchie v Indonésii i jinde už královny měly (což je pravda).

Monarchie v republikánském moři 

V republikánském moři si Jogja, jak se městu i stejnojmenné provincii zkráceně říká, udržela monarchistické zřízení především kvůli angažovanému vlastenectví otce nynějšího panovníka. Ten asistoval při vzniku nezávislé Indonésie (1945) a v roce 1973 se stal dokonce viceprezidentem země. Půvabná provincie tak sice v rámci Indonésie získala výjimečné postavení, sultán je ale zároveň guvernérem provincie, což ho řadí do obvyklé mocenské hierarchie.

Rozdíl tkví hlavně v tom, že obyvatelé Yogyakarty nemohou guvernéra-sultána volit (jako ostatní Indonésané). To jim příliš nevadí. Palác a s ním spojené rituály do města, které je plné veřejných i soukromých univerzit, lákají turisty. Což oceňují především obchodníci během častých svátků. Obyvatelé Jogjy svému vládci navíc (většinou) projevují upřímnou úctu a audienci u něj považují za čest. I proto je zajímá, kdo dvaasedmdesátiletého sultána nahradí.

Ne všem se představa královny líbí. Nejhlasitější kritici se – zřejmě nikoli náhodou – ozývají z paláce, kde si někteří muži na trůn myslí. „Žena a sultán? Nemožné! Jedním ze symbolů panovníka je kohout, změníme jej tedy teď na slepici?“ nechal se před dvěma lety pro deník South China Morning Post slyšet panovníkův bratranec. On i další odpůrci ženské vlády argumentují také tím, že sultanát je islámský. A že na některé rituály dohlíží vládce z určeného místa v mužské části mešity, kam žena v tuto chvíli nemá přístup.

Na Jávě (a až na výjimky i v celé Indonésii) dosud panuje tolerantní forma islámu, i když také zde se část muslimů radikalizuje a společnost se pod vlivem striktnějších náboženských představ proměňuje. I proto je nástup princezny na dosud muži obsazený trůn nejen možný, ale i průchodný.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1