Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Manafort s Cohenem zahnali Trumpa do úzkých, jejich svědectví může prezidenta totálně zničit

Manafort s Cohenem zahnali Trumpa do úzkých, jejich svědectví může prezidenta totálně zničit

Dvě rány během jednoho dne dostal americký prezident Donald Trump. Porota shledala bývalého šéfa jeho kampaně Paula Manaforta vinným z daňových a bankovních podvodů. Trumpův dlouholetý osobní právník Michael Cohen zase přiznal, že zaplatil dvěma údajným prezidentovým milenkám za mlčení. Dodal, že tak učinil na žádost samotného Trumpa. Co to znamená? A jaký bude další osud šéfa Bílého domu?

Kdo je Paul Manafort?

Manafort působil jako lobbista a poradce v několika kampaních po celém světě. V americké politice se pohyboval od 80. let, kdy před volbami radil prezidentům Geraldu Fordovi, Ronaldu Reaganovi nebo Georgovi Bushovi staršímu. Když zjistil, že si svojí činností dokáže vydělat peníze a ostatní naopak viděli jeho úspěchy, zkusil štěstí i v zahraničí. Jeho klienty byli afričtí diktátoři nebo například někdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč.

Od března do srpna 2016 působil jako šéf kampaně Donalda Trumpa. Skončit musel kvůli nepřiznaným platbám od Janukovyčovy Strany regionů. Prokurátoři Manaforta obvinili z bankovních a daňových podvodů, konspirace proti USA a z toho, že pracoval ve Spojených státech jako neregistrovaný zahraniční agent. Celkem s ním proběhnou dva procesy.

Co se v úterý dělo kolem Manaforta?

Porota v prvním procesu ohledně bankovních a daňových podvodů shledala Manaforta vinným v 8 z 18 případů. Na vině ve zbylých 10 se neshodla, což ale neznamená osvobození. Žalobci mohou přijít s dalšími důkazy do doby, než padne finální verdikt. Datum, kdy soudce vyřkne trest, zatím stanovené není. Manafortovi ale hrozí, že odejde od tohoto soudu až s 30 lety vězení.

V USA se tresty v jednotlivých kauzách sčítají, další roky navíc tak může dostat po skončení zářijového procesu ve Washingtonu. Manafort trval na rozdělení případů, jelikož věřil, že porota v konzervativní Virginii k němu může být shovívavější. Úterní verdikt je tak jeho jasnou porážkou.

Obvinění a odsouzení kolem Donalda TrumpaObvinění a odsouzení kolem Donalda Trumpaautor: INFO.CZ

Kdo je Michael Cohen?

Cohen byl dlouholetým právníkem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zastupoval jej od roku 2006 do letošního května. Zároveň sloužil jako viceprezident Trump Organization či člen představenstva nadace Trumpova syna Erica. Cohen byl mezi lety 2017 a 2018 též zástupcem šéfa pokladny Republikánského národního výboru.

Jeho temnou stránkou jsou vazby na ruskou mafii ve Spojených státech. Vyšetřovatelé jej ale čtyři měsíce prověřují především kvůli údajným platbám dvěma ženám, s nimiž měl Trump mít poměr. Za mlčení měl zaplatit pornoherečce Stephanii Cliffordové, známé jako Stormy Daniels, a bývalé modelce Karen McDougalové.

Co se v úterý dělo kolem Cohena?

Cohen po čtyřměsíčním vyšetřování přiznal vinu. Prohlásil, že oběma ženám zaplatil a uznal porušení pravidel financování volebních kampaní. Co je důležitější, Cohen sdělil, že mu platbu nařídil sám Trump. Pokud by se jeho slova ukázala pravdivá, znamenalo by to, že prezident spáchal závažný zločin.

Cohen přitom nejprve tvrdil, že Trump o platbách nevěděl. Později sice jeho právník Lanny Davis publikoval nahrávky, v nichž se oba muži o platbě baví, až nynější přiznání je ale silnou municí proti Trumpovi. Zatím není jisté, jak bude kauza postupovat, v krajním případě hrozí Cohenovi až 65 let ve vězení. Má ale velkou šanci na nižší trest, pokud bude spolupracovat.

Jak Trump na úterní dění reagoval?

Trumpovi poradci strávili hodiny nad tvorbou prohlášení, které by Cohena označilo za lháře a nedůvěryhodnou osobu. „Je zřejmé, jak poznamenal prokurátor, že akce pana Cohena odráží vzorek lží a neupřímnosti během významného časového úseku,“ konstatoval Trumpův obhájce Rudolph Giuliani.

Sám prezident měl včera na programu mítink s příznivci v Západní Virginii. „Nemá to co dělat s koluzí s Ruskem. Pokračujeme v honu na čarodějnice,“ řekl reportérům. „Pokud někdo hledá dobrého právníka, silně bych nedoporučoval zajišťovat si služby Michaela Cohena,“ dodal ve středu na Twitteru. Lidé z Trumpova okolí však novinářům listu New York Times pod příslibem anonymity sdělili, že události mohou mít značné politické následky.

 

Co to znamená pro ruskou kauzu a zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera?

Ani jeden z případů se ruské kauzy přímo netýká. Manafort čelil obvinění z daňových podvodů, Cohen se přiznal k platbám Trumpovým údajným milenkám. Odsouzení Manaforta je ale prvním Muellerovým vítězstvím, které může pomoci odrazit útoky a zpochybňování smyslu jeho práce. Zároveň se v obou případech naskýtá možnost přesvědčit oba muže ke spolupráci, která by přinesla další informace. Manafort to sice odmítal, ale není neobvyklé, že po shledání viny odsouzení svůj postoj ve snaze zajistit si nižší trest přehodnotí.

To by mohla být motivace i pro Cohena, jenž má potenciál stát se klíčovým svědkem. Cohen jako Trumpův osobní právník viděl prakticky do všeho, co prezident dělal. Důležitou postavou v Cohenově příběhu je také jeho obhájce Lanny Davis. Jeho angažováním začal Cohenův obrat, kdy se právník rozhodl jít proti Trumpovi.

Davis je spojený s Demokratickou stranou, v 90. letech zastupoval Billa Clintona během pokusu o jeho odvolání. V dubnu v rozhovoru pro INFO.CZ Trumpa silně kritizoval a označil jej za nejnebezpečnějšího prezidenta v historii. „Pokud prezident bude pokračovat ve zneužívání pravomocí, věřím, že bude předmětem vyšetřování, impeachmentu a možná i odvolán z funkce,“ pravil.

Mohl by Trump oba omilostnit?

Ústava s takovou variantou počítá. Trumpovi přiznává právo udělit milost podle svého uvážení. Jenže právníci varují, že využití své pravomoci v tomto případě by Trumpovi přitížilo a zvýšilo riziko jeho stíhání pro maření spravedlnosti. Zneužívání milostí může také vytvořit půdu pro impeachment.

Čeká prezidenta stíhání a obžaloba?

To je otázka, s níž si lámou hlavu největší právní kapacity USA. Ve většině případů, když právník sdělí, že mu jeho klient nařídil provést zločin, následuje zanedlouho obžalování klienta. Není ale jasné, zda to platí i v okamžiku, kdy je klient prezidentem Spojených států.

Nejvyšší soud tuto otázku nikdy nezodpověděl, byť se jí v 70. letech dotkl při projednávání žádostí o zveřejnění nahrávek týkajících se kauzy Watergate. Ministerstvo spravedlnosti, které obžalobu podává, se kloní spíše k možnosti, že úřadující prezident nesmí být předmětem stíhání. To ale neznamená, že by k němu nemohlo dojít po skončení mandátu nebo po případném impeachmentu.

Dojde k impeachmentu? A jak probíhá?

Prezident může být podroben impeachmentu v případech velezrady, úplatkářství nebo jiných těžkých zločinů a trestných činů, které definují členové Kongresu. Proces odvolání začíná ve sněmovním výboru pro spravedlnost, kam si kongresmani předvolávají svědky a následně hlasují, zda případ postoupí plénu. Sněmovna je v jakési pozici žalobce. Pokud návrh na impeachment projde na plénu, rozhoduje o jeho definitivním úspěchu až Senát, jenž vystupuje jako soud. K uznání vinným a zproštění funkce a práva ji znovu nabýt musí pro návrh hlasovat dvě třetiny senátorů.

Je nepravděpodobné, že by ke spuštění procesu došlo ještě před volbami. Na to zbývá příliš málo času i polické vůle. Co bude dál, se odvíjí i od toho, kdo bude v lednu držet většinu v Kongresu.

Promluví kauzy do voleb?

Takřka jistě ano. Mnohé Trumpovy aféry sice prokázaly až překvapivou věrnost jeho elektorátu, ale u neutrálních voličů mohou sehrát zásadní roli. Demokraté budou mít motivaci hrát kartu impeachmentu i kvůli tomu, aby lépe mobilizovali své příznivce. Rizikem takové taktiky ale je, že mohou vyděsit Trumpovy zaryté voliče, kteří by jinak k volbám nešli, a vyburcovat je k hlasování ve jménu ochrany „jejich prezidenta“.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718