Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Mediální modla Trump. Proč se o něm píše tak moc?

Mediální modla Trump. Proč se o něm píše tak moc?

Stránky novin po celém světě jsou už několik týdnů bez ustání plné informací o americkém prezidentovi a taky z úst televizních a rozhlasových reportérů padá jméno Donalda Trumpa s maximální četností. Je tedy logické, že se nad tím část lidí pozastavuje, a nabízí se otázka, jestli média nevěnují kontroverzím kolem Trumpa až příliš prostoru.

Neutuchající zájem médií o osobu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa budí v jejich čtenářích, posluchačích či divácích rozporuplné emoce. Bylo by přitom omylem se domnívat, že jakýkoliv negativní článek o prezidentovi USA automaticky znamená, že je jeho autor zarytý příznivce demokratické strany či dokonce „levičák“, který vede štvavou kampaň.

Donald Trump je po necelém měsíci svého působení v Bílém domě s určitostí prezident, který je považovaný za kontroverzního. Ačkoli z rozruchu kolem své osoby viní hlavně média, která jsou proti němu prý zaujatá, za napětí si může hlavně on sám.

Pokud někdo založí volební kampaň na řadě radikálních slibů a po nástupu do úřadu je jeden po druhém začne plnit, může jen stěží očekávat, že to novináři přejdou mlčením. Ostrá slova zaznívají před volbami po celém světě, jen málokdy ale vzápětí dochází k jejich naplnění v té míře, v jaké byla vyřčena.

Donald Trump ale i po svém vstupu do Bílého domu vystupuje takřka stejně, jako tomu bylo v minulosti. Občas sice volí mírnější postup, s politickou korektností si ale obecně hlavu neláme a své kritiky obviňuje třeba z šíření falešných zpráv, místo aby se s nimi pokusil uměřeně diskutovat. Svá vyjádření do světa nadále posílá hlavně ve formě krátkých výkřiků na twitteru.

Svým způsobem, řečeno pochopitelně v nadsázce, tak může připomínat slávychtivou celebritu, která se chce dostat na titulní strany. Když se jí to podaří a její skandály se na čtenáře valí ze všech stran, část lidí začne volat po tom, aby jí novináři dali pokoj. Sama celebrita to ale mnohdy nechce, protože skandály vyvolává úmyslně. Přinášejí jí publicitu a ona si v záři reflektorů libuje. 

Při bližším pohledu na chování Donalda Trumpa se nelze ubránit domněnce, že mu jde o totéž. Ostatně zprávy o tom, kolik času věnuje sledování médií a následným reakcím na to, co zaznělo, se šíří z Bílého domu skoro pořád. Rázné politické kroky se přitom mohou obejít bez útoků a kopat od začátku na všechny strany nemusí být nejmoudřejším východiskem v okamžiku, když se v současném světě jen stěží obejdete bez spojenců.

Současný prezident přece není prvním republikánem v Bílém domě, historicky mají dokonce o čtyři prezidenty víc než demokraté. Trumpovi předchůdci, jako například Ronald Reagan nebo George Bush starší, ale vsadili ve funkci na konzervativní linku. Chovali se jako každý jiný prezident před nimi, a tudíž se o nich takovým způsobem a v odpovídajícím rozsahu psalo.

Liché jsou rovněž výkřiky, proč média neinformují stejným způsobem o Hillary Clintonové. Proč by měla? Demokratická kandidátka ve volbách prohrála a stáhla se do ústraní. Od prohry byla na procházce, v knihkupectví a nakupovat na Díkůvzdání. To není zrovna materiál na politickou kritiku, že?

Mnohem větším rizikem, než že to média s texty a reportážemi na adresu Donalda Trumpa přehánějí, by bylo si na kontroverzní výroky zvyknout a postupně je přijmout jako normu. Nechat se zastrašit pokřikováním o falešných zprávách a přestat sledovat kroky jednoho z nejmocnějších mužů této planety, a předstírat, že se za oceánem nic neděje. Minulost zná případy, kdy se ve vztahu k výrazně vystupujícím osobnostem zaujímal uctivý odstup s absencí polemiky a informovanosti. A naopak nezná případy, kdy z takového chování vyšel svět dobře.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744