Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Měly by se děti a ženy džihádistů vrátit zpátky? Francie hledá odpověď na ožehavou otázku

Měly by se děti a ženy džihádistů vrátit zpátky? Francie hledá odpověď na ožehavou otázku

Co dělat se ženami a dětmi francouzských džihádistů, zajatými v Iráku a Sýrii? Jejich příbuzní volají po repatriaci do Francie, ale vláda si dává pozor na přijetí takového závazku, což svědčí o jejích rozpacích v ožehavé otázce „navrátilců“, upozornila agentura AFP.

Amine Elbahi neslyšel o své sestře od února, kdy krátce hovořili po telefonu. Devatenáctiletá dívka opustila v srpnu 2014 svou rodinu v Roubaix na severu Francie, aby se vydala do Rakky, hlavní bašty bojovníků Islámského státu (IS) v Sýrii. Nyní je z ní vdova po francouzském členu IS a má dvě děti, roční a dvouleté, „vychované za bombardování“, jak řekl její bratr. Rakku dobyla před dvěma týdny aliance arabských a kurdských jednotek, která také zajala mnoho rodin islamistů, včetně francouzských.

Amine, který se domnívá, že se jeho sestra a synovci ocitli v zajetí, napsal v pátek francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi žádost, aby umožnil „mladistvým a ženám s dětmi vrátit se do Francie“ a aby se až ve Francii posuzovalo jejich jednání.

Již o několik dní dříve asi dvě desítky rodičů, prarodičů a příbuzných mladých dívek, které odešly do Sýrie či Iráku, také zaslaly šéfovi státu a jeho ministrům dopis v tomto smyslu. Kritizovali nedostatek prostředků určených pro repatriaci těchto Francouzek a jejich dětí, „z nichž polovina je mladší šesti let“, a zdůraznili, že nic nebrání Francii, aby je soudila na svém území, pokud si to bude přát.

Z Francie se vydali k islamistům nejen bojovníci, ale „také další lidé, zejména ženy, které odešly ze špatných důvodů, protože se nechaly okouzlit falší, zmást propagandou, anebo prostě uvízly v pasti“, zdůrazňuje advokát Martin Pradel, který pracuje pro některé ze zmíněných rodin.

Signatáři dopisu, mezi nimiž jsou i prarodiče, žádají o opatrovnictví těchto dětí, až budou repatriovány do Francie, a domáhají se, podobně jako Amine Elbahi, aby vznikl úřad pro tyto rodiny, které čelí byrokratickým úskalím.

Podle francouzské vlády se asi 1700 Francouzů přidalo k IS v Sýrii a Iráku od roku 2014. Z nich 278 přišlo o život, což je ale možná podhodnocené číslo, a 302 se vrátilo do Francie: 178 mužů (z toho 120 je ve vězení), 66 žen (z nichž 14 je za mřížemi) a 58 mladistvých, většinou mladší 12 let. Ostatní byli zajati v Sýrii či Iráku, zabiti v bojích, anebo uprchli na poslední zbytky území ovládaného IS či do jiných útočišť islamistů, zejména v Libyi.

Ve Francii, dosud poznamenané předloňskými krvavými atentáty islamistů, a to i „navrátilci“ ze Sýrie, postupuje vláda raději dvojnásob opatrně.

Osud Francouzů zadržených ve válečných zónách závisí na dané zemi, uvedla v úterý ministryně obrany Florence Parlyová. V Iráku mohou být dospělí souzeni na místě, osud dětí „se zkoumá případ od případu“, s přihlédnutím k přání příbuzných.

V Sýrii je situace méně jasná. Pokud se francouzští státní příslušnici ocitnou v rukou různých orgánů, vyrozumí se Mezinárodní výbor Červeného kříže, uvedla ministryně, aniž by upřesnila konečný osud dotčených, ať dospělých či dětí.

Nic z toho neuspokojuje signatáře dopisu, kteří vyzvali prezidenta, aby nenechal tyto ženy postavit před soud v Iráku či v Sýrii, kde „se vykonává trest smrti a systematicky dochází k mučení, sexuálnímu obtěžování a znásilňování“ a kde by mohly být ženy odsouzeny za terorismus stejně jako bojovníci.

Amine Elbahi pokračuje v boji za to, aby se jeho sestra a synovci mohli jednou vrátit do Francie. Říká, že „pokud se všem těmto Francouzům, zejména dětem, zakáže návrat do vlasti, hrozí, že časem vznikne nová generace džihádistů“.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744