Mládí vpřed. Nové země přebírají evropské kormidlo, staré skřípou zuby | info.cz

Články odjinud

Mládí vpřed. Nové země přebírají evropské kormidlo, staré skřípou zuby

Nové členské země se rozkoukaly a teď Evropskou unii začínají přetvářet k obrazu svému. Pro “staré” unijní země to je nepříjemné. Jsou v pozici mazáka, kterému začíná nováček přerůstat přes hlavu a který nechce hrát podle původních pravidel. Historická dynamika je však neúprosná. Budoucnost Evropy leží na východ od Paříže.

Ta scénka mluvila za vše. Italskou europoslankyni Alesaandru Mussoliniovou rozlítil odmítavý postoj českých europoslanců k permanentním kvótám na přerozdělování uprchlíků. Na tiskové konferenci si nemohla vzpomenout na jméno jednoho z nejviditelnějších českých zástupců v Bruselu, Tomáše Zdechovského.

To by se dnes už nestalo. Zástupci “starých,” původních zemí sjednocené Evropy, se učí vyslovovat nesrozumitelná jména europoslanců z Česka, Maďarska, Polska, ze Slovenska. Zástupci nových unijních zemí se postupně naučili evropskou agendu. Přestali být nováčky, ke kterým se stačí chovat mile a oni za to nedělají problémy.

Abychom byli přesní, není to ze strany “nových” europoslanců a europoslankyň žádná velká zásluha. V unijním prostředí se pohybují plus minus nějakých deset let. Za tu dobu už člověk dokáže do systému proniknout. S tím, jak se “nováčci” naučili pohybovat v evropské struktuře, přišlo i sebevědomí. Už to nejsou lidé, kteří vyjukaně koukají, co se děje kolem nich, a řídí se podle toho, kdo se k nim zrovna chová hezky.

Na základě visegrádské čtyřky se celkem snadno může zrodit jakési východní mocenské centrum Unie. Oproti očekávání zakladatelů V4 ale vůbec nemusí jít o jakýsi “superevropanský” projekt. Leccos nasvědčuje tomu, že země jako Polsko, Česko, Maďarsko, ale taky Bulharsko či Rumunsko se staví do opozice vůči současnému evropskému hlavnímu proudu. Toho proudu, který například aktuální kritická stanoviska Donalda Tuska k migrační politice dokáže smést se stolu jako “nedomyšlená.”

V tomto bodu se “stará” Evropa dopouští psychologické chyby. Prostě není možné donekonečna peskovat někoho, kdo kdysi byl jakýmsi mladším spolužákem, ale už je z něj sebevědomý haur. A ten haur v sobě navíc nemá geneticky zakódované evropanství v jeho středokontinetntální podobě. Nové země Evropské unie byly vždycky vně hranic karolinského impéria, na jehož myšlenku EU nepřestává, byť nejspíš bezmyšlenkovitě, navazovat. Fico, Tusk, Babiš - to je pragmatik vedle pragmatika, žádní snílkové, ale praktici.

Současné společné tažení zemí V4 za změnu evropské uprchlické politiky je prvním takto koordinovaným postupem. Místo povinných kvót na rozdělování uprchlíků chce čtyřka intenzivněji řešit problém tam, kde vzniká. Řečeno válečnickou terminologií: nenechat události, aby se odehrávaly na domácí půdě. „Chceme společně investovat 35 až 36 milionů eur s tím, že každá země přispěje stejně. Tyto peníze chceme použít na projekt integrované ochrany libyjské hranice. To znamená, že budeme schopni cvičit lidi, připravovat místní struktury, aby podstatně efektivněji zadržovaly ty, kteří používají Libyi jako nějaké nástupiště směrem do Evropy,” řekl například slovenský premiér Robert Fico.

Zejména Itálie, Švédsko a Německo trvají na tom, aby v případě krizí docházelo k povinnému přerozdělování uprchlíků. Evropský parlament dokonce zašel ještě dál a požaduje, aby přerozdělování neexistovalo jen v krizové situaci, ale bylo základním aspektem nového řešení unijní azylové politiky. Nové země s těmito postoji většinově nesouhlasí. A protože jde o mimořádně závažnou záležitost, která už se stala politikem (viz smečku poslanců Tomia Okamury ve Sněmovně), nepůjde ji jen tak zamést pod koberec.

Je samozřejmě otázka, jestli se nové členské země dokáží semknout i jindy, než když půjde o něco opravdu závažného. Kdyby se jim to povedlo, jejich vliv na celoevropské dění by razantně vzrostl, což by mimochodem mohlo docela snadno udělat Evropany z mnoha současných hospodských euroskeptiků.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud