Naděje v saúdského prince MBS padly. Svoboda je v nedohlednu, reformy váznou a kati o práci nepřišli | info.cz

Články odjinud

Naděje v saúdského prince MBS padly. Svoboda je v nedohlednu, reformy váznou a kati o práci nepřišli

Stal se nejpopulárnějším princem arabského Zálivu. Zkratka MBS, kterou prý vymyslela a zpopularizovala najatá marketingová společnost, vyvolávala naději nejen mezi poddanými saúdské monarchie, ale i ve světě. Média skloňovala slova jako otevřenost, tolerance, byznys a (větší) svoboda. Korunní princ Mohamed bin Salmán (34), který v Rijádu fakticky vládne, však na mnohé z proklamovaných cílů zapomněl. Čeho tedy po faktickém nástupu do čela monarchie dosáhl? 

Když předloni na podzim mladý princ nabídl ženám řidičské průkazy, byl veleben bezmála jako reformátor. I proto je stěží pochopitelné, že některé aktivistky za právo žen na řízení dosud zůstávají za mřížemi. A jiné byly propuštěny až zkraje letošního roku. Odpověď nabízejí lidé z okolí následníka trůnu. „Saúdové mu přezdívají Otec nábojů,“ píše The New Yorker s odkazem na princovu prchlivou i násilnickou povahu. Podle znalců saúdské monarchie si MBS nechá poradit snad jen od královského otce. A to prý pouze se skřípěním zubů.

Jinými slovy: princ chce o všem rozhodovat sám a jakoukoli iniciativu, i když jde jeho názorům naproti, považuje za nebezpečnou.

O svobodě, alespoň v západním smyslu slova, si tedy saúdští poddaní mohou nechat zdát. Podle nejvyšších odhadů je v saúdských celách možná až 30 tisíc vězňů, které lze označit za politické – islamisty počínaje, ženskými aktivistkami konče. „Chovají se k nim špatně do té míry, že lze – alespoň podle mezinárodních norem – hovořit o mučení. Nemají přístup k lékařské péči, nesmějí k nim advokáti a blízcí, často jsou zavírány na samotky,“ konstatoval někdejší britský poslanec Crispin Blunt, který situaci zadržovaných žen zkoumal.

Jistě, MBS splnil slib a povolil koncerty populární hudby, i když zpravidla té učesané, neprovokující, morálně nenapadnutelné. Do země nejčastěji přijíždějí interpreti z dalších arabských zemí, kteří vědí, jak se v Zálivu a především u Saúdů chovat. Princ rovněž otevřel kina. Web The Hollywood Reporter s odkazem na investory předpovídá, že v roce 2029 bude v monarchii už odhadem 750 promítacích komplexů. „Globální filmový průmysl dychtí po vstupu na trh se 32 miliony diváky, z nichž 70 procent je mladších 30 let,“ konstatuje specializovaný server.

Sluší se ovšem dodat, že toto vše je třeba v sousedních Spojených arabských emirátech běžné. A že teď Saúdové dostávají pouze to, za čím dříve museli putovat za hranici. Mimochodem, v Emirátech – byť ne ve všech jednoduše, přičemž v Šardže platí prohibice – je k dostání i alkohol, u Saúdů jinak zcela zakázaný. Ten si cizinci pokoutně vyrábějí ve svých ubytovacích komplexech a arabští poddaní jej kupují od pašeráků.

MBS také slíbil propagovat umírněnou verzi islámu ve své zemi, kde jinak vládne striktní, fundamentalistický, pramálo smířlivý wahhábismus. I zde postupuje tak, jak je zvyklý – zavírá, ba fyzicky likviduje ty kazatele, kteří mu stojí v cestě doma. Nebo si princi dovolili oponovat v zahraniční politice. Po skončení ramadánu, tedy možná už v těchto hodinách, hodlá popravit tři kleriky, které obvinil z terorismu. Ani jeden z nich se jím podle hodnověrných pozorovatelů neprovinil. V princových očích jsou vinni tím, že se mu odvážili vzdorovat – třeba tím, že upozorňovali na tragický osud Ujgurů, muslimské menšiny v komunistické Číně, kterou MBS navštívil, aniž se souvěrců zastal. Nebo hovoří o právech pro Palestince, na kterých princovi sejde jen málo i proto, že nyní navazuje donedávna nemyslitelné spojenectví s Izraelem a na globálním fóru zcela spoléhá na Spojené státy. Patrně nejhorším zločinem je v princových očích snaha nábožensky i kulturně pozdvihnout šíitskou menšinu, která v monarchii žije. A která je v podle MBS pátou kolonou největšího z nepřátel – šíitského Íránu.

Co se reforem týče, patrně největší ohlas způsobila hlavně mezi světovými byznysmeny tzv. Vize 2030, v níž korunní princ nastínil smělé plány. Chce prý docela proměnit svou zemi, která je dokonale závislá na vývozu ropy (příjmy z něj kryjí asi 87 procent státního rozpočtu). Hodlá dostat ženy a vůbec Saúdy do práce, podporovat soukromé podnikání a turismus, monarchii digitalizovat a třeba i do energetiky zavést obnovitelné zdroje. Jenže i tyto reformy váznou, částečně díky pasivnímu odporu státních zaměstnanců, kterým nynější stav vyhovuje. Království navíc není transparentní, úplatkářství kvete a bez známostí investor neobstojí. Princ po svém zvyku spíše přikazuje, než motivuje, takže jeho reforma na pracovním trhu vede (třeba) k tomu, že vedle nepříliš aktivních saúdských zaměstnanců musejí firmy najímat – stejně jako dosud – i zahraniční profesionály. Zaměstnanost místních tak roste jen na papíře. Co ale stoupá nejrychleji, jsou mzdové náklady zaměstnavatelů.

Se zajímavou tezí přišel list The New York Times, podle něhož saúdského korunního prince vystřídal v pomyslném čele arabského světa MBZ. Tedy Mohamed bin Zajíd, osmapadesátiletý korunní princ emirátu Abú Zabí a zástupce velitele ozbrojených sil. Je mnohem méně nápadný než jeho saúdský kolega, na schůzky ale chodí zásadně včas a své cíle prosazuje dramaticky diplomatičtějším způsobem. V neposlední řadě osobně kontroluje fondy dosahující majetku ve výši 1,3 biliónu dolarů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud